Praha osudová (Philip Kerr)

Philip Kerr Praha osudováBerlínský policista a svého času i detektiv Bernie Günther vystupuje v knihách anglického autora Philipa Kerra, které jsou zasazeny do doby Výmarské republiky, druhé světové války i do časů války studené.

V Praze osudové, kterou Bernie celou vypráví v první osobě, se jakožto policista z berlínského Alexanderplatzu dostává nejdříve k případu mrtvého nizozemského dělníka. Tělo bylo nalezeno u stanice S-Bahnu, ale muže někdo zavraždil, spíše než přejel vlak.
Je rok 1941.
Při toulkách městem Bernie naráží na mladou ženu, kterou právě napadá jakýsi muž. Tou ženou je Arianne Tauberová a i bez čtení anotace si lze domyslet, jaké stanovisko Bernie zaujme k jejím půvabům.
A pak má Bernie doprovázet do Čech Reinharda Heydricha, který se stal zastupujícím říšským protektorem. Na zámku v Panenských Břežanech nedaleko Prahy, jejž Heydrich obývá, logicky dochází k vraždě.
Souvisí jednoho s druhým?

Krom Heydricha je zámek plný dalších reálných postav. V Praze osudové vystupuje například K. H. Frank, Konrad Henlein či Konstantin von Neurath. Zmiňovány jsou i osobnosti kolem protinacistického odboje.
Do jaké míry si realitu autor upravuje, není komentováno jedinou větičkou, byť se nabízí úvaha, že půjde do velké míry o fantazii. Jenže chce se u knihy, která nepopisuje zrovna pohodové věci, ale přece jen je hlavně čtení do pohody, pátrat v internetu či snad po knihovnách, který nacista koho znal?
V závěrečné Poznámce autora Kerr pouze uvádí následné osudy skutečných postav a zmiňuje se o své návštěvě břežanského Dolního zámku uskutečněné v roce 2011.

Čtení o nacistických pohlavárech může děsit. Ani Bernie není bez viny, díky tomu se oproti detektivům jiných autorů vymyká, a už proto stojí kniha za pozornost — vrátil se z Běloruska a Ukrajiny, kde se sám podílel na vyvražďování obyvatelstva. Po krátkém Prologu, který se odehrává v roce 1942, už po atentátu na Heydricha, první kapitola začíná slovy: „Myšlenka na sebevraždu je mi velkou útěchou: někdy je to jediná možnost, jak přečkat bezesnou noc.“ (str. 9)
Ne že by tedy nacistickému režimu fandil, například ještě v Berlíně se snaží pomoci svým židovským sousedkám. Třebaže například Heydricha si neoblíbí snad nikdo, ne každá postava je v knize černobílá.
Bernieho vyprávění je vtipné, ironické a často hodně upřímné. Jen je kniha někdy zbytečně upovídaná. Jsou v ní popisy prostředí, místností, Bernie líčí své myšlenky, povídá se, aniž by se příliš posouval děj. Ač třeba dialogy či vnitřní monology odhalují postoj (ať už pozitivní, či negativní) k nacistickému režimu, mohla být kniha kratší.

Praha osudová dále obsahuje odkazy na detektivní literaturu, zmiňován je Sherlock Holmes, včetně narážky na pět pomerančových jadérek — a hodně také Agatha Christie, jejíž knihy čítá Heydrich, dokonce je prozrazeno řešení Vraždy Rogera Ackroyda.
Kerrova kniha ke klasickým detektivkám jasně odkazuje i provedením vraždy v duchu záhady zamčeného pokoje, s čímž kombinuje špionážní román. S ohledem na tento experiment, ostatní kvality a rovněž díky zmínkám o Praze se dá ona upovídanost odpustit.

Originál: Prague Fatale (2011)
Překlad: Martin Škapa
Argo, Praha 2013
360 stran
www.argo.cz

Share Button

Autor příspěvku: Juan Zamora