Poldové (Ed McBain)

V románech spisovatele Ed McBaina se nikdy nevyšetřuje pouze jeden zločin. A někdy se zločiny nestávají jen tak ledajaké. Ne, v „Poldech“ se střílí rovnou po vysokých městských úřednících, zástupce starosty vylétne do povětří v autě, a dojde i na Carellu, který dostane pořádnou nakladačku.

Ale proberme všechno postupně. Policejní stanice v 87. revíru obdrží vyděračský dopis, kde neznámý požaduje 5000 dolarů, jinak zabije ředitele městských parků. Policejní číhaná při předávce peněz nevyjde, a „bum“ ­­- město ušetřilo pár tisíc. Další vyděračský dopis na sebe nenechá dlouho čekat. Cena je už desetinásobná, vyděrač už chce 5O tisíc a na mušce má zástupce starosty. Opět nevyjde předání peněz, nepomůže ani ochranka, neboť ta vylétne do povětří i se svým chráněncem a jeho manželkou při pumovém útoku na místostarostův vůz. Navíc to vypadá, že za vším stojí nepolatilelný zločinec s přezdívkou Hluchý, z čehož policisté mají pramalou radost, neboť mají ještě v živé paměti jeho nedávné „kousky“.

Mezitím se detektiv Steve Carella povaluje v nočním mrazu v temných uličkách, protože právě zde si někdo dělá táboráky z bezdomovců. I ostřílený detektiv je však překvapen a málem upálen. Rozhodne se dostat drzé žháře stůj co stůj. Znovu hlídá v temných zákoutích, s pistolí v ruce a s maximálním soustředěním, ale ani to však nestačí, díky smolné náhodě Carella končí těžce zmlácen v nemocnici.

Aby to nebylo málo, při sledování jednoho z podezřelých z vraždy místostarosty se dostanou detektivové náhodou na stopu chystané loupeži ve starožitnictví…

V tomto románu se postava Hluchého objevuje podruhé. Kdo čte McBainovy romány, ví, že McBain jeho totožnost nikdy neodhalil, nikdy nebyl tento fantóm chycen. Přestože na konci každého příběhu beze stopy zmizí a dost často to vypadá, že by mohl být konečně po smrti, jen málokdy dosáhne svého. Přes jeho relativní genialitu mu vždy něco na poslední chvíli nevyjde, a tak je otázkou, nakolik je vychytralý zločinec a nakolik obyčejný smolař.

Samotnou otázkou je pak smysl této postavy. Osobně nemám příliš rád otevřené konce, kde zločinec unikne bez trestu. U Ed McBaina to může být jakási kompenzace za detektivy z 87. revíru, kteří vždy vše vyřeší, nebo to může být spíš reakce na skutečné dobové události, jakési vypořádání se světem zločinu, kde ne vždy vítězí spravedlnost. Ostatně právě tento román spadá údajně do doby, kdy si americká policie nevěděla rady se sérií atentátů na veřejně činné osoby. Hluchý je rovněž přirovnáván k profesoru Moryartymu spisovatele A.C. Doyleho. Hluchého bychom mohli s trochou nadsázky přirovnat i k Fantomasovi (pozor, původní příběhy o tomto zloduchovi jsou celkem drsné a nemají nic společného s taškařicemi ve filmech s L. de Funésem). Ostatně podobný motiv „platby za právo na život“ se objevil i ve filmu Fantomas kontra Scotland Yard.

Ať tak či onak, jde stále o kvalitní detektivku, svižně napsanou, kde nechybí další zločiny, které se nakonec vyřeší velice bizarním způsobem, který opět ukazuje na bravurní mistrovství tohoto spisovatele. Jeho smrti v roce 2005 můžeme jen litovat.