Pád (Michael Connelly)

Michael Connelly PádDetektiv Harry Bosch pracuje v oddělení pro otevřené nevyřešené případy. Tato policejní jednotka se zabývá případy starými až padesát let. Jejím úkolem je pokusit se za pomoci současných vědeckých poznatků, jako je například rozbor DNA, objasnit staré případy. Se svým parťákem jménem Chu dostává Harry právě nový úkol. V roce 1989 byla znásilněna a zabita devatenáctiletá Lily Priceová. Na jejím těle byla nalezena krevní skvrna. Ta byla nyní podrobena rozboru DNA, a ten dovedl vyšetřovatele ke jménu Clayton S. Pell. Tento sexuální predátor si již odseděl trest za jiné znásilnění. Pro policii by byl ideálním pachatelem.
Aby to nebylo málo, je Boschovi přidělen další případ — syn radního Irvinga vyskočil ze sedmého patra hotelu. Zdrcený otec si vyžádá pro vyšetřování synovy smrti právě Harryho, a to i navzdory tomu, že mezi nimi v minulosti došlo k několika třenicím. Irving dříve pracoval na vysokém postu u policie, ale byl to právě Bosch, který se také zapříčinil o to, aby Irving od policie odešel. Harrymu vrtá hlavou, proč si radní vyžádal právě jeho.
Případ z roku 1989 musí tedy počkat. Přesto se mu Harry ve volných chvílích věnuje. Rychle se vyvrací původní domněnka, že laboratoř spletla genetické vzorky. Zůstává tedy otázkou, jak se dostala krev osmiletého dítěte na tělo zavražděné Lily.
Ani vyšetřování zdánlivé sebevraždy neprobíhá nijak snadno. Harrymu je jasné, že musí naprosto přesně vyšetřit, zdali si radního syn — známý lobbista — vzal život sám, či zda mu někdo z okna pomohl. Jak se ukazuje, zemřelý nebyl zrovna vzor všech ctností.

Michael Connely přivedl na svět detektiva Harryho Bosche už v roce 1992. Od té doby se tento kriminalista stal hrdinou stejnojmenné série, která čítá už téměř dvacet titulů (Pád je již osmnáctým).
Connelly bývá přirovnáván k Raymondu Chandlerovi, inspiraci jeho dílem ostatně ani netají. Harryho Bosche zase leckdo přirovnává k Philu Marlowovi moderní doby. Jelikož jsem nečetl ostatní knihy, nemohu zcela posoudit, podle mého názoru se nicméně Bosch více podobá třeba Franku Quinnovi ze stejnojmenné série Johna Lutze nebo Jacku Cafferymu z románů Mo Hayder. Marlowovy sarkastické průpovídky přeci jen Bosch nemá.
V každém případě je to sympaticky „bručounský“ detektiv, který nemá rád spoustu moderních technologií. Ač se smířil s mobilem či počítačem, i nadále odmítá například elektronické archivování spisů a dává přednost starým dobrým šanonům, v soukromí zase produkci starých a leckdy dávno zapomenutých muzikantů. Žije jen se svou patnáctiletou dcerou Maddie, která je velmi bystrá a jednou by chtěla otce v jeho povolání následovat. Právě vzájemné dialogy Harryho a Maddie patří k příjemnému osvěžení tohoto románu.

Linie vyšetřování syna radního se odvíjí velmi pozvolna, dalo by se říci v poklidném tempu. Nedočkáme se nějakého výrazného překvapení či prudkých dějových zvratů. Kdo však má rád popis reálných vyšetřovacích postupů, bude patrně spokojen. I když se děj točí kolem propojení policejní práce a politiky (v knize pojmenované „policajtiky“ — opravdu nejde o chybu), především pak kolem korupce, nemusíme se bát popisů složité kauzy. Connelly se neponořuje zbytečně do velké hloubky a vše srozumitelně vysvětluje.
Druhá linie příběhu, hledání pachatele vraždy Lily Priceové, je zprvu trochu upozaděna, pak se k ní ale autor pravidelně vrací. Paralelní příběh nabírá na pochmurnosti a graduje v závěru knihy, v podstatě na několika posledních stránkách, kdy ovšem najednou vypadá, jako by byl vytržen z knihy zcela jiného ražení. Když se však podíváte na autorovu biografii, především na to, jaké má rád romány, nejspíš pochopíte.
Obě dějové roviny ještě doplňuje zápletka ohledně Harryho počáteční snahy o prodloužení lhůty odchodu do důchodu. V průběhu děje se jeho názory na to, zdali setrvat, či naopak policejní službu opustit, několikrát mění. Je to především díky úvahám o smyslu celého policejního a soudního systému, o věčném politikaření a házení klacků pod nohy, proti čemuž stojí samotná podstata práce vyšetřovatelů, kterou shrne jedna z postav v knize a která může znít ve smyslu, že je policejní práce díky objasňování těch největších hrůz vznešená, a proto ji policisté dělají.

A i když nemohu říci, že bych knihu nemohl před spaním odložit, rád jsem se do ní pokaždé začetl a doufám, že si to Harry s tím důchodem ještě nějaký čas rozmyslí.

Originální titul: The Drop (2011)
Vydáno: Little, Brown and Com., New York (2011)
Překlad: Jiří Kobělka (2012)
Vydání v České republice: Domino (2012)
344 stran
www.dominoknihy.cz

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA