Ordál je čtivá historická detektivka s originálními postavami a hororovými prvky od českého autora Františka Kalendy (1990). Příběh vás zavede do středověkého Sedmihradska a do děje vtáhne už na prvních stránkách.
Děj začíná ve chvíli, kdy hlavní hrdina Samuel musí potupně opustit hrad svého otce. Ten je pod čarodějným (či ďábelským — záleží na tom, v co věříte) vlivem své macechy, která dokáže uhranout lidi pouhým pohledem. Ze silného a chrabrého šlechtice se pod manželčiným vlivem stává troska, která se zříká prvorozeného syna na úkor právě narozeného chlapce s nelidskýma očima.
Už z první kapitoly je zřejmé, že Kalenda je skvělý vypravěč
Do příběhu se vžijete tak, až se stanete jedním z jeho hrdinů. Ostatním postavám pak budete věřit každé slovo i pohnutku mysli. Epizoda s opuštěním hradu není pro příběh klíčová, tvoří jen jakýsi úvod do děje. Podle mého by i přesto mohla dostat více prostoru. Příběh bosorky (či ďáblovy služebnice) vám bude ležet v hlavě a vy budete chtít vědět, co se stalo, proč se to stalo a hlavně — jak to dopadne.
Samuel tedy opouští domov a uchyluje se ke svému strýci, transylvánskému velmožovi Egervárimu. Náš hrdina si ho pamatuje jako vstřícného a poměrně rozumného muže, v jehož hradě se tehdy, před lety, cítil naprosto v bezpečí. Jenomže věci se mění a Samuela čeká ošklivé překvapení. Strýcův podivínský otec doslova zešílel. Dříve se o něm tradovaly hrůzostrašné historky a Samuel nyní zjišťuje, že realita předčí všechno, co se o něm kdy dalo vymyslet.
Nepěkné zkazky se šíří i o samotném strýci a Samuel netuší, kolik je na nich pravdy. Strýc je labilní a jeho chování je nevypočitatelné. Náš hrdina se stává svědkem několika událostí, při kterých se mu hrůzou ježí vlasy na hlavě. Radikálně se změnila také strýcova žena. Kdysi veselá a usměvavá Morena se zavírá do věže ke svému nemocnému synkovi a po hradě se plouží jako stín. Jediným milým překvapením tak je Samuelova sestřenka Erzsébet, ze které se vyklubala krasavice s dobrým srdcem a bystrým rozumem.
Detektivní linie se týká unášených dětí
Samuel se o únosech dozví ve chvíli, kdy je před jeho očima zavražděna žena hledající svého ztraceného syna. Místní se domnívají, že v únosech mají prsty dědičně zatížení šílenci z hradu, a Samuel se rozhodne pátrat na vlastní pěst, aby přišel věcem na kloub. Postupně se k němu přidává strýcův nevlastní syn a posléze i sestřenice Erzsébet. Aby to byla detektivka, každý podezírá někoho jiného, a hádat může i čtenář.
Autorův styl je originální, na české detektivky osvěžující a nebojím se říci, že do jisté míry úsporný. Ordál rozhodně není učebnice dějepisu, ve které by vás autor nudil poučováním, jak se v té době jedlo, jak se lidé oblékali a v co věřili. Sice to tu je, ale tak zapasované do příběhu, že si to ani neuvědomíte. Mně osobně se nejvíce líbily pasáže věnované náboženství. Na jedné straně tu najdete vyznavače přírodních živlů a na straně druhé křesťany věřící v jednoho Boha. „Boj“ mezi starým a novým náboženstvím je součástí příběhu i pointy.
Humor, sebeironie a sarkasmus
Kalendovy postavy nejsou nabubřelí panáci, které by bral smrtelně vážně. Spíše naopak. Samuel je zdravý cynik, který pronáší hlášky, za které by ho v jiných dobách snad i upálili. Nic mu není svaté, o pověrách i o náboženství si myslí své a strach svých přátel dokáže okomentovat tak vtipně, že jsem se několikrát nahlas rozesmála.
Humor, dialogy a napětí, to je to, co autorovi sedí nejvíc. Bohužel mu žánr nedovolil, aby pořádně přitlačil na pilu a příběh okořenil dalšími humornými situacemi. Ono to dost dobře nejde, když vám jde o život, prcháte před šíleným zabijákem a ještě k tomu máte za zády hordu krvelačných Tatarů.
Knížka je vkusná a autor nikdy nesklouzl do trapného kýče, i když ho k tomu děj přímo vybízel. Nechci nic prozradit, ale po přečtení vám bude jasné, co mám na mysli. Je tady láska, ale pro Kalendu to nemusí být láska za každou cenu šťastná. Viníci jsou odhaleni, ale jejich potrestání – to už je věc jiná. A i když jde o detektivku, raději nepočítejte s tím, že se dočkáte „tradičního“ konce.
Historický kontext, interaktivní mapa nebo třeba fotografie současného Sedmidhradska najdete na autorových webových stránkách www.ordal.cz
Vyšehrad, Praha 2012
192 stran
www.ivysehrad.cz
