Český vyšetřovatel pomáhá hledat vraha v zapadlé norské osadě, aneb „severská detektivka“ po česku.
Michaela Klevisová je oblíbená a úspěšná česká spisovatelka. Zejména čtenářky oceňují spád a příjemnou čtivost jejích promyšlených detektivek, některé dokonce mluví o „české Agathě Christie“. Tomu odpovídá i hodnocení jejích titulů na Databázi knih, které se většinou pohybuje nad 80 procenty. Autorka pravidelně propaguje své knihy na besedách se čtenáři, účastní se knižních veletrhů a soutěží. Za svou prvotinu Kroky vraha z roku 2007 obdržela o rok později Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu roku. Tuto cenu uděluje česká sekce Asociace autorů detektivní literatury (AIEP) a Michaela Klevisová ji znovu získala v roce 2012 za Dům na samotě o znovu se o ní uchází se svou zatím poslední knihou Zmizela v mlze.
Jedná se už o pátý titul série s vyšetřovatelem pražské kriminálky Josefem Bergmanem. Celá série se může pochlubit hodnocením, které v průměru dosahuje téměř 85 procent. Zatímco se první tři knihy odehrávaly v Česku, ve čtvrtém titulu Ostrov šedých mnichů se čtenáři přesunuli spolu s autorkou na odlehlý holandský ostrov Schiermonnikoog a v zatím poslední knize s Bergmanem se podíváme do Norska, do malé, bohem zapomenuté vesničky za polárním kruhem.
Syltefjord byl kdysi normální vesničkou, do které jezdil autobus, fungoval tu obchod i škola. Pak úředníci rozhodli, že je spoj do tohoto zapomenutého koutu zbytečný, a tak postupně došlo k vysídlení vesnice. Zůstalo tu jen pár starousedlíků, ostatní se přestěhovali do nedalekého města a do vesničky na břehu fjordu dojíždějí pouze v létě. Jedině tehdy je totiž silnice průjezdná.
Život ve zdejším kraji není pro každého. Svou drsnou strohostí je pro mnohé krásný, ale člověk musí mít k tomuto místu nějaký vztah. Přesto se tu pár lidí dokáže uživit. Je tu třeba Nils, který dělá rybářského průvodce turistům z celého světa. Doplňují ho Hilda s Ellen, které se starají o místní turistické středisko – obchod a jídelnu spojenou s možností ubytování. Pak je tu Nilsova manželka Katrine, psychosomatička, za kterou jezdí klienti i z okolních měst a vesnic. Přeci jen, pocit izolovanosti v malých vesničkách, kde je půl roku den a půl roku zase noc, vede k různým úzkostem a psychickým poruchám. Zvlášť když v takovém opuštěném místě život s partnerem nefunguje.
Jednou z takových klientek je i Ann-Solveig, která má ze svého muže čím dál větší strach. Když jednoho mlžného dne zmizí a na vysoké skále nad útesem se najde její mobil a nápis „Promiň“, domnívají se všichni, že šlo o sebevraždu a tělo odplavilo moře. Annin manžel Alex dává vinu Katrine, která Ann-Solveig radila, aby od manžela odešla. Alex byl ve vesnici oblíbený, spousta lidí ho lituje a Katrine začne brzy dostávat od kohosi výhrůžné vzkazy. Pak se objeví žena, která Ann-Solveig hledá, ale brzy nato je nalezena uškrcená na břehu potoka. Český kriminalista Josef Bergman se sem sice vypravil vyčistit si hlavu na rybářské dovolené, ale je proti své vůli zatažen do případu a posléze ho začne samotného zajímat…
Michaela Klevisová před časem čtenářům na jedné z besed prozradila, že ráda cestuje do severských zemí. Při jednom takovém výletu ji překvapilo, jak jsou regály tamějších knihkupectví plné knih jejího kolegy Jo Nesbøho. Říkala si, že by nebylo špatné vidět tady jednou i nějakou svoji knihu. Autorka se podle svých slov ale nechtěla svézt na neutuchající vlně popularity severských detektivek, nýbrž chtěla jen zasadit děj do místa, které jí učarovalo. Sama tvrdí, že nejde o typickou severskou detektivku, ale spíše o druh experimentu napsat detektivní příběh bez krutostí v severském prostředí.
Takže i když se příběh odehrává na severu, a dokonce až za polárním kruhem (na autentických místech, která autorka sama navštívila), nečekejte tradiční prvky tohoto žánru v podobě různých forem úchylek a surového násilí. Na určitou formu domácího násilí sice také dojde, ale autorka se drží svého kréda, takže není třeba se bát morbidních detailů. Michaela Klevisová před samotným vyšetřováním upřednostňuje psychologii postav, a i když si zvolila za hlavní postavu postaršího policejního inspektora, tak je to člověk, který nepoužívá pěsti ani zbraně, ale spíše zkušenosti, pečlivost a odhad na charaktery lidí.
Ve Zmizelé v mlze je jasné, že se do malé komunity jen těžko dostal někdo cizí, kdo by vraždil. Je tedy nabíledni, že budeme hledat pachatele mezi hrstkou starousedlíků. Víceméně přesně ve stylu zmíněné Agathy Christie. Na rozdíl od řady podobných titulů „kriminalista hledá vraha na cizím písečku“ je sympatické, že tady se Bergman nesnaží vyřešit vše za každou cenu sám. Naopak je mu jasné, že by se se získanými poznatky měl podělit se zdejším hlavním vyšetřovatelem, a to také dělá. Na rozdíl od místní police však má možnost nějakou dobu s lidmi v městečku žít, a tím, že je kriminalista z ciziny, lidé se mu spíše svěřují.
Zmizelá v mlze je poměrně komorní detektivka, která se bude líbit zejména těm, kteří ocení atmosféru místa a mají také rádi severské země. Případně jsou nehostinným krajem zvláštním způsobem přitahováni, podobně jako postupně Bergman. Čtivě napsaný román, ve kterém hraje velkou úlohu psychologie postav, obsahuje něco málo ze „severských“ prvků a jistě potěší i příznivce klasické detektivky. V neposlední řadě zaujme kontrastem českého vyšetřovatele s myšlením a zvyklostmi lidí na dalekém severu.
Text: Michaela Klevisová (2017)
Vydáno: Motto ve společnosti Albatros Media a. s. (2017)
336 stran
