11. října v rámci Velkého knižního čtvrtka vychází další detektivka Joa Nesbøho. Sněhuláka, který je v pořadí sedmým příběhem s Harrym Holem, si bude možné pořídit jako klasickou tištěnou knihu i jako e-knihu.
Před vrchním komisařem Holem z osloského oddělení vražd stojí případ, který nekončí jednou mrtvolou a proplétá se rovněž s událostmi z minulosti. Úvodní kapitola popisuje scénu z roku 1980, kdy žena navštěvuje svého milence a v autě zanechává svého syna. Už tady se objevuje první (zdaleka ne poslední) sněhulák. V jedné z úvodních kapitol, která je zasazena do roku 1992, pro změnu bergenský policista Rafto pátrá ve svém případě zavražděné ženy. Naprostá většina kapitol se odehrává v listopadu 2004.
V nich Harry vyšetřuje zmizení vdané ženy, u jejíhož domu se objevil sněhulák, a záhy poté dochází k dalšímu zmizení. Jak se zdá, začíná hon na skutečného sériového vraha. Právě sériového vraha Harry kdysi dopadl. On je ideální člověk, který by mohl Sněhuláka chytit. K dalším zmizením přitom zřejmě došlo i dříve. A jak s tím souvisí volby amerických prezidentů? Je to náhoda, že se scény z let 1980, 1992 i 2004 odehrávají vždy v době, kdy byli zvoleni američtí prezidenti? Nebo má na čtenáře dýchnout jen trochu reálných událostí ve fiktivním příběhu a důležitý je začátek listopadu?
Stejně jako v předchozích knihách z holeovské řady sledujeme i detektivův osobní život, jen jsou tentokrát souvislosti z předchozích knih zmiňovány zcela okrajově. S jeho láskou Ráchel chodí jiný muž, vídá se s jejím synem Olegem. Zhubl, na což ho několik lidí upozorní, a v domě má plíseň. Snaží se vyhýbat alkoholu, myslí na své mrtvé kolegy a v práci se seznamuje s novou posilou. Katrine, která předtím působila na mravnostním oddělení, je do vyšetřování pořádně zapálená. Dokáže si poradit s nepříjemným kolegou, má po ruce potřebné informace a Harrymu přijde, že jsou si v mnohém podobní. Má být „náhrada“ za Béatu z kriminalisticko-technického oddělení, která se v této knize příliš neobjevuje?
Hned úvodní kapitola je povedená a důležitá pro celou zápletku. Chvíli však trvá, než se děj rozběhne, a vyznat se ve všech případech a vědět, komu patří které jméno, bude vyžadovat pozornost a možná i tužku v ruce.
Joovi Nesbømu přes komplikovaný děj nelze upřít, že píše čtivě. Dokáže být vtipný, dává nahlédnout do Harryho hudebního vkusu, s nadhledem popisuje tým jedné talkshow nebo sexuální pletky podezřelých, slovo šukat se zde zdaleka nevyskytuje jedinkrát.
Kdo četl autorovy předchozí knihy s Harrym (mohu-li soudit z titulů vydaných v Knize Zlín), narazí na to, co už zná. Zvraty v událostech, to, že něco může být jinak, než se jeví na první pohled, nenápadné dávkování stop potřebných pro odhalení. Pokud vypadá, že je někdo odhalen uprostřed knihy, čtenář — podobně jako Harry — tuší, že se pátrání může ještě zvrtnout a doufat v další napínání.
Výskyt sněhuláků působí hrozivě a mrtvoly vypadají efektivně. Na tom se může Martin Scorsese, který chystá filmovou adaptaci, pořádně vyřádit, pokud si bude chtít libovat v děšení. Scény typu, kdy někdo otevírá dveře, a v další pasáži se otevírají někde jinde, se nemálo objevují na začátku předchozího Spasitele — tady jsou dávkovány méně, ale v nijak upravené formě, která by mohla opět překvapit či pobavit. Ani tentokrát se autor nevyhýbá závěrečné napínákové scéně. Nesbø je zkrátka poutavý, ale nepřichází s něčím výrazně novým.
Největší škoda je bod pro detektivku zřejmě nejdůležitější: odhalení vraha. Prozrazovat, o jakou osobu se jedná, se nesluší. Je určitým způsobem překvapivá, ale kdo četl předchozí knihy, dokáže některé věci předvídat a identitu odhadnout a pak zklamaně zjistit, že měl pravdu.
Čtenáři dosud nepoznamenaní norským bestselleristou si mohou lehce napsaný příběh užít pořádně. A tak by to u knihy, která bude zřejmě prezentována jako hit sezony, mělo být.
Originál: Snømannen (2007)
Překlad: Kateřina Krištůfková
Kniha Zlín, Zlín 2012
edice Fleet, svazek 29
500 stran
www.knihazlin.cz
