Snažila se zapomenout na minulost. Ale ani současnost není o moc růžovější. A co teprve když leccos naznačuje tomu, že se ji minulost snaží dostihnout. Jak tomu všemu čelit a nepřijít o zdravý rozum? Notabene když okolí má za to, že už o něj přichází? Britský temný psychothriller v ryzí podobě.
Před nějakými dvaceti lety potkala Sue Jacksonová svou životní lásku. Nebo si to alespoň myslela. James byl okouzlující, vtipný, sršel nápady a touhou Sue neustále něčím překvapovat. Bohužel se později soužití s Jamesem stalo pro tehdy třiadvacetiletou dívku noční můrou…
V současnosti je Sue vdaná za Briana, člena britského parlamentu a na dávnou děsivou zkušenost se snaží zapomenout. Všechnu pozornost věnuje své šestnáctileté dceři Charlottě, která leží v nemocnici v kómatu poté, co ji srazil autobus. Všichni, včetně Briana, dceřiných spolužaček a přátel Sue, jsou přesvědčeni, že šlo o nehodu. Sue však tuhle verzi odmítá. Je přesvědčena, že její dcera vkročila před autobus cílevědomě, ve snaze vzít si život. Její podezření se ještě více potvrdí poté, co najde Charlottin deník, ze kterého se dočítá hrůzné skutečnosti. Co má však dělat, když jí okolí nevěří a její podezření vypadá spíše jako paranoia psychicky ne zcela vyrovnané matky zdrcené dceřiným stavem? Sue navíc začíná dostávat podivné vzkazy, které jí připomenou dávnou minulost, na kterou tak strašně touží zapomenout.
První vážnější literární pokusy britské autorky C. L. Taylor (vlastním jménem Cally Taylor, narozena 1973) začaly v roce 2005 psaním povídek. O rok později s nimi vyhrála dvě literární soutěže. Poté sbírala další ceny a její povídky vycházely v řadě časopisů pro ženy. Teprve úspěchy povídek jí přiměly napsat první román. Jelikož vystudovala psychologii a zajímala se i o kriminální psychologii, zvolila si jako nosná témata zmizení dítěte, zradu přátel či nepochopitelný pokus o sebevraždu.
Nehoda je autorčina prvotina v žánru psychothrilleru. Jde o moderní syrový román, který se stylem vyprávění zařazuje mezi bestsellery poslední doby – Vdovu, Dívku ve vlaku, Zmizelou nebo Krásný holky. Ať už je to stylem vyprávění v první osobě přítomného času nebo častými odskoky do minulosti, kdy se dozvídáme, proč hlavní postava jedná tak jak jedná, nebo odkud se vzalo její současné duševní rozpoložení. Právě Vdovu kniha C. L. Taylor místy připomíná, protože i tady vše začíná sražením jedné z postav autobusem (zřejmě britská móda poslední doby), což je spouštěcím mechanismem pro odkrývání znepokojivé až šokující minulosti někoho blízkého.
Zatímco ve Vdově manžel hlavní hrdinky nehodu nepřežil, a ona se postupně dozvídá, zdali skutečně udělal či neudělal to, z čeho byl okolím obviňován, tady je Charlotta po nehodě v kómatu a my posléze očima se její matky pátráme po tom, co mohlo tuhle tragédii zavinit. Na světlo tak vylézají postupně různá tajemství. Vděčné téma řady podobných románů, které stále na čtenáře zabírá. Díky autorčině psychologické průpravě všechno působí až děsivě věrohodně a skoro si říkáte, kde se to v tak na pohled křehké a sympatické autorce bere. Nehodu mimochodem psala během mateřské dovolené, tedy v jednom z nekrásnějších období pro ženu.
Vyprávění se odehrává ve dvou rovinách, jednak v letech 1990 až 1992, kdy sledujeme vztah Sue s tehdejším partnerem Jamesem. Tyhle kapitoly jsou vlastně jejím deníkem z doby, kdy se zpočátku živočišný vztah plný sexuální touhy změnil v ošklivý a děsivý sen, kdy se psychopatický, despotický a lehce schizofrenní partner ukázal v celé své hrůze. V pomyslném žebříčku záporáků by určitě obsadil nějakou horní příčku.
Druhá rovina příběhu je situována do současnosti a pojednává o snaze třiačtyřicetileté Sue přijít za každou cenu na to, co přimělo její dceru k tak zoufalému kroku. Umanutost odhalit pravdu přináší hlavní hrdince různé problémy a přibývající překážky. Celá události navíc vráží klín mezi ní a manžela Briana. Jejich manželství ovšem nebylo ani zdaleka bez poskvrny a nyní se navíc zdá, že Brian před Sue něco skrývá, nebo že by snad mohl být příčinnou Charlottiny nehody.
Nakolik se s hlavní hrdinkou ztotožníte, bude otázkou, k jakému pohlaví patříte a jak jste či nejste sami silní. Sue nám sice líčí, jak se James postupně měnil v despotu, ale upřímně řečeno si za vše mohla sama, díky své tupě zamilované sleposti. Nad její naivitou jsem často kroutil hlavou. Přesto jde o velmi působivou gradaci strachu, kdy jsem si musel několikrát říci „klid, je to jen autorčina fikce“. Autorka si bohužel zase tolik vymýšlet nemusela. V jednom z rozhovorů sama říká, že pro Nehodu nemusela dělat nějaké dlouhé rešerše, v jiném zase, že „její“ sociopat James vychází z vlastních zkušeností z období, kdy jí bylo kolem třiceti. Jen jsou několikrát znásobené do extrému. Všichni víme, že je stále kolem nás mnoho žen, které jsou pro většinu lidí z nepochopitelných důvodů k podobným tyranům stále přitahovány a nevidí, jak jim jejich budoucí „vládci“ pomalu, ale jistě utahují smyčku kolem krku. A ony je přitom ještě omlouvají. Nejen sami před sebou, ale i před okolím. Třeba i poté, co se jejich partneři vyjeví ve skutečném světle.
„Sue…“ Rupert mě zkusil vzít za ruku, ale ucukla jsem. „Zavolej prosím tě Helče. Dělá si o tebe starosti.“
„Nemá proč.“ Zvedla jsem se a oblékla si kabát. Jak se opovažuje pokrytecky si hrát na svatouška jenom proto, že se můj kluk kapku opil a byl hubatý? „Jsem v pohodě. A nejen to. Jsem spokojená jako už dlouho ne.“
str. 132
Ostatně ani „současná Sue“ není o moc moudřejší. Sice stále nechce věřit některým jasným náznakům z minulosti, zato však velmi rychle provádí soudy o jiných. Snadno dokáže podezřívat manžela z něčeho velmi ošklivého, jen na základě nějaké věty vytržené z kontextu, aniž by pro své podezření měla nějaký důkaz. Ve čtenáři tak může začít klíčit otázka, jestli náhodou také ona nebude tou „nespolehlivou vyprávěčkou“, jak se dneska označují některé hlavní postavy, jako třeba ve zmíněné Dívce ve vlaku nebo Zmizelé.
Nehoda je mistrovskou ukázkou temného psychothrilleru se všemi náležitými atributy. Nemusíme se ztotožnit s hlavní postavou, která si řadu problémů způsobila v minulosti sama. Na druhou musíme ocenit její současnou sílu a odhodlání, díky kterému začneme leckdy pochybovat o jejím zdravém rozumu, nebo dokonce uvažovat o tom, jestli kniha nakonec nebude mít jiný závěr, než se nabízí. Na rozdíl od jiných románů tady vůbec nevadí pravidelné skoky do minulosti a zpět do současnosti. Žádná kapitola totiž nemá hluchá místa, žádná není zbytečná, jen aby plytce popisovala současný stav. V každé kapitole, ať už v těch z minulosti nebo těch současných, se odhalí něco znepokojivého či temného. Na jejím konci víme vždy o trochu více, ale ne dost natolik, abychom odhadli, co se přesně dělo a děje a jak kniha skončí. Tenhle thriller Vám rozhodně nedovolí odvést pozornost jinam ani na okamžik.
Obyvatelé naší metropole možná ocení, že se jedna z retrospektivních scén (pro děj poměrně významná) odehraje v Praze a že z ní hlavní město vychází (až na jednu nepodstatnou drobnost) velmi lichotivě.
Originální titul: The Accident (2014)
Vydáno: HarperCollinsPublishers, Londýn (2014)
Vydání v České republice: Domino (2016)
Přeložila: Zuzana Pernicová (2016)
352 stran
