Další z příběhů vrchního inspektora Allena a jeho kolegy Foxe se odehrává na anglickém venkově mezi místní honorací.
Nejprve umírá sir Harold a na smrtelném loži předává svému sousedovi plukovníkovi Cartarettovi k vydání své paměti – plukovník má rozhodnout, zda se uveřejní kapitola, která obsahuje zpověď umírajícího a která po uveřejnění vrhne hanbu na jméno autora pamětí, na druhé straně však očistí jméno syna dalšího ze sousedů, který kdysi za války spáchal sebevraždu. Plukovník Cartarett se rozhodne tuto kapitolu v pamětech ponechat a večer, když chytá u řeky ryby, je zavražděn. Kdo vraždil? Rodina sira Herolda, jež je proti zveřejnění? Otec, jehož syn spáchal sebevraždu, protože se bojí, že paměti tento čin znovu oživí? Netuší totiž, že tato kapitola synovu údajnou vlastizradu očistí. Anebo měl k vraždě plukovníka někdo úplně jiný důvod? Inspektor Alleyn vše jako vždy řádně vyšetří a vraha najde, přestože místní kočka Thomasina již zčásti sežrala jeden důkaz.
V úvodu knihy je poděkování autorky mistru svobodných umění (Oxford) za jeho odbornou radu o rybích šupinách a já připouštím, že rybí šupiny mohou připomínat otisky prstů – dvě ryby nemají prý shodnou kresbu šupin. No já bych řekla, že ani dvě šupiny z jedné ryby nemůžou mít shodnou kresbu… Co si o tom kdo myslíte?
Originál: Scales of Justice, 1958
Překlad: Eva Ruxová
(v r. 2007 vydalo nakl. Brána – www.brana-knihy.cz)
