Christchurch na Novém Zélandu by si kdekdo představoval jako ráj na Zemi. V temném světě Paula Cleava však v tomto ráji vyplouvají z jezírek mrtvoly a tajemství, která měla zůstat pohřbená…
Theodor Tate opustil christchurský policejní sbor před dvěma lety za okolností, které vyplouvají na povrch jen zvolna. Co však vyplulo velmi rychle, to jsou čtyři mrtvá těla v jezírku uprostřed malebného hřbitova. Bylo nečekané pohřebiště úkrytem vraha, nebo součástí nějakých čachrů pohřebních služeb? Tate, nyní soukromý detektiv, byl zrovna v tu chvíli na hřbitově kvůli jinému případu, na kterém má osobní zájem – kdyby před lety ještě coby polda věnoval více péče mlhavému podezření dcery zemřelého, mohl tenkrát odhalit vraždu nebo zabránit další. Teď musí exhumovat mrtvého, aby si ověřil, jak velký blbec před lety byl. Nic však nejde podle plánu a Tate se ocitá uprostřed pátrání po vrahovi krásných blonďatých dívek a také uprostřed štvavé kampaně jedné namíchnuté reportérky. A bude hůř…
Příběh je vyprávěn očima Thea Tatea a první, co o něm zjistíte, je, že rozhodně nešetří slovy. Kdyby nebyl tak užvaněný, zhubla by kniha o dobrou polovinu. Ale co se týče pozadí jeho odchodu od policie, tam je zas překvapivě skoupý na slovo. Asi protože se není čím chlubit.
Soukromá očka Tateova typu jsou zatížená vinou, zármutkem, hotové tragické postavy, osaměle však bojující na straně utlačovaných atp. Jsou to vesměs kladné postavy, ale u Thea si morálním kompasem nebudete tak jistí. Ano, chce dopadnout vraha z těch správných pohnutek, jeho metody a prostředky jsou však mírně řečeno diskutabilní. Setrvalá nejistota, za jaký tým vlastně Tate kope, je zajímavým ozvláštněním temného příběhu, také však jen prohlubuje jeho ponurost. Kde to jsme, když ani hlavní hrdina už nemůže být ryzí charakter a pilíř společnosti? Kam ten svět spěje? Odpověď na tyto otázky se nám nebude líbit, stejně jako směr, který nabral život jednoho odpadlého poldy.
Theova cesta do pekel je lemována úmysly, které zprvu byly i dobré. Série špatných rozhodnutí ho dovedla k ještě horším důsledkům. To, co zprvu vypadalo jako klasická vyprávěnka o trablích soukromého očka, se změnilo v pořádně noirový zápas o duši jednoho hříšníka, kdy spasení je stále víc v nedohlednu.
Ponurý kriminální příběh připomíná čtenářům, že nic není pouze černé nebo bílé – a že hranice tolerance, po kterou stále dokážeme hrdinovi fandit, je neskutečně pružná. Příčinou může být i důmyslné a sugestivní vyprávění, které hlavního hrdinu nijak nepřikrášluje, a přesto čtenář tajně doufá, že z toho marastu Theo nějak zázračně vybředne.
Teď už chápu, proč autor tolik zdůrazňuje, že jeho temná verze novozélandského Christchurchu je pouhá fikce. Bez tohoto ujištění by tam totiž žádný čtenář Paula Cleava nikdy ani nevkročil…
Originál: Cemetery Lake, 2013
Překlad: Jitka Lipková
Vydala: Galatea, 2015
368 stran
