Zasněžené vrcholky Pyrenejí jsou přímo stvořené pro zimní sporty – anebo pro vskutku „mrazivý“ detektivní thriller…
Vysoko v horách lze (podle této knihy) také nalézt ústav pro šílence natolik vyšinuté, že je pro všechny lepší, když je od civilizace odděluje sníh, mráz a značné převýšení. Právě tam nastupuje mladá psycholožka Diana Bergová, která má sice odborné vzdělání na jedničku, ale s vrahy dosud neměla tu čest… Mezitím se u blízké vodní elektrárny houfují oddíly četnictva a policie. Tyhle dvě složky francouzského policejního systému obvykle nespolupracují, a obzvláště na případu vraždy koně. Ale za a) kůň patří důležitému chlapíkovi a za b) brutální provedení svědčí o chorém mozku. A nedaleko je přece ústav chorých mozků plný… Anebo je to spojení až příliš evidentní, není to na majora Servaze pouze chyták? Vyšetřování se košatí všemi směry, nevynechává ani průmyslníka Lombarda, kterému patří kůň, elektrárna i přízeň Servazových nadřízených. Ale ani blízké městečko Saint Martin není tak běloskvoucí jako sníh, co ho obklopuje…
Není nad nové zajímavé charaktery, a hlavní detektiv Servaz vzbuzuje zvědavost hned od prvních stránek. Jak se vzdělaný člověk, citující latinské filozofy, dostal k policii? Jen pomaloučku se odkrývá jeho osobnost, kde se sice najde nějaké to klišé žánru, např. rozpadlé manželství, ale jako celek přesto působí zajímavě. Seznámíme se s jeho rodinným zázemím i týmem, se kterým obvykle pracuje v Toulouse. Nevím, co by vzniklo, kdyby autor zůstal u městského vyšetřování, ale rozhodně by to nebylo tak výjimečné jako případ v horách. Neobvyklé prostředí dodává příběhu docela jinou atmosféru…
Tak jako když po hřmění v horách čekáte, z kterého svahu se utrhne lavina, stejně tak všichni v příběhu čekají, kde udeří vrah příště. Protože je jasné, že kůň byl jen předehra. A když ta byla otřesná a brutální, co horšího ještě může přijít…
Román je značně obsáhlý a není proto v lidských silách udržet čtenáře po celou dobu v dechberoucím napětí. Různé postavy sice mají „v očích čirou hrůzu,“ pouhým sdělením však stejného efektu u čtenáře nedosáhnete. Co se však autorovi dařilo, bylo udržovat zájem a zvědavost – i přesto, že je autor zřejmý puntičkář a neváhá popsat postup policejních techniků nebo pokoj podezřelého do nejmenších detailů. Popisuje totiž vyšetřování v celé své složitosti a komplexnosti, včetně dobíhajícího dřívějšího případu, rodinných problémů, slepých uliček i tlaku ze strany médií a nadřízených. Příběh vás nutí číst dál, abyste se dozvěděli, kam vyšetřovatele zavede tahle stopa nebo jaký další kostlivec vyskočí ze skříně ctihodných občanů města Saint Martin. Temný příběh vás polapí, ani nebudete vědět jak.
Reklamní kampaň trousí narážky o Hannibalu Lecterovi. Spojitost by tu byla pouze v tom, že i zde je vysoce inteligentní vrah, který rozdává své rady a ovlivňuje tak vyšetřování. Ale jinak je Mráz někde zcela jinde. Nesnaží se šokovat brutalitou za každou cenu, je spíš po francouzsku velmi realistický. I když si i tady vrah libuje v brutálních mordech, všechno se netočí jen kolem nich. Thrillerové mrazení z toho, jak se vyšetřování přibližuje k pravdě, se střídá s detektivní piplačkou, kde hraje roli i náhoda a intuice.
Nenechte se odradit šířkou románu, budete ho hltat nejen díky bohatýrskému řádkování, ale především kvůli budovanému napětí, spletitosti stop a motivů a také četným zvratům – za které by se nemusel stydět ani Jeffery Deaver, i když ten by je uměl pravda lépe prodat. Ale Minier je Francouz, a tak mu stačí, že přikoval čtenáře po celé Evropě do křesel a dal jim k přemýšlení pořádně temnou látku. Vířící sníh, zima zalézající za nehty a izolovanost hor, čišící ze stránek, to všechno na čtenáře padá, až získává pocit, že se nemůže zahřát. K tomu přidejte hodně nepříjemný pocit z prostředí blázince a stupňující se vraždy, a máme tu koktejl namíchaný ideálně pro tuto zimu…
Originál: Glacé, 2011
Překlad: Jiří Žák
Vydal: XYZ, 2015
624 stran
