Policista Paul Hjelm toho v životě asi už viděl hodně. Cítí se unavený a prázdný, manželství ho nudí, má pocit, že ať udělá cokoli, je to špatně. Jako ten případ s rukojmími. Chtěl zachránit jak je, tak i zoufalého únosce, ale teď ho za jeho hrdinský kousek popotahuje vnitřní oddělení, protože porušil snad všechny policejní postupy, jaké existují. Během suspendace malátně čeká na vyhazov. Prostě krásná severská deprese. Namísto propuštění ho však čeká obrat o 180 stupňů – je přeřazen do elitního nově založeného týmu vyšetřovatelů, zabývající se sériovými vraždami nejvyšší priority. Hned první úkol Skupiny A (kvůli kterému vlastně parta vznikla) je pěkný oříšek. Zdá se, že profesionální zabiják popravuje mocné hlavy švédského průmyslu a nezanechává za sebou žádné stopy. Různorodá skupina podivných individualit rozjíždí svou práci, kterou je z větší části obvyklá policejní piplačka, jen s tím rozdílem, že jsou v časovém presu – vrah své oběti zabíjí ob den a oni ještě ani netuší, proč si vybral první dvě, natož kdo bude tou další obětí…
Severským detektivkám příliš neholduji, ale Arne Dahl mě opravdu zaujal. Jistě, je tu ona civilnost, provázející severské romány. A protože je ústřední postavou Paul Hjelm, dozvíme se o něm třeba i to, kdy se mu udělal na tváři pupínek nebo že manželský sex proběhl úspěšně. Ale přes ten chladný odstup a nadbytečné intimní detaily se dá přenést, protože je na příběhu ještě něco víc – občas ironický humor, zvědavost, kam bude zápletka směřovat v další kapitole. Také různé osobnosti v týmu – skoro každý skrývá nějakou záhadu z minulosti. A jeden z nich má tak trochu psychopatické sklony. A další je hodně netypický Švéd – jmenuje se Jorge Chavez a podle toho taky vypadá. Prostě zajímavé postavy.
Stopy vedou různými směry – k ruské mafii, možné pomstě, úděsně komplikovaným finančním machinacím. Všechny oběti byli v tolika správních radách tolika podniků, někde tam třeba bude spojení a motiv. Do toho se skupinou „spolupracuje“ i tajná policie, a Hjelmovo manželství víceméně kolabuje…
Možná mají Dahlovy krimiromány takový úspěch proto, že jsou – na rozdíl od jiných severských – pořád ještě málo depresívní, nebo že dokážou být napínavé, že jimi sem tam probleskne i humor. Těžko jednoznačně definovat. Každopádně když má člověk volný den, může se mu snadno stát, že ho celý stráví nad touhle stockholmskou detektivkou a bude si to náramně užívat…
Originál: Misterioso
Překlad: Eva Nováčková
Vydala: Mladá fronta, 2009
263 stran
www.kniha.cz
