„Kde jiné kriminálky končí, Vteřiny před vraždou začínají. Přesně víte, kdy se zločin stane. Až na konci se ale dozvíte, jak k němu dojde a jak to s obětí dopadne,“ hlásá anotace na německý krimiseriál.
Přiznám se, že právě kvůli této větě jsem se na první epizodu seriálu (Nepohodlná svědkyně) rozhodl podívat: jaké to asi bude. Seriál RTL Countdown – Die Jagd beginnt vycházející z formátu španělského Ceunta atrás byl uveden v roce 2010 (prvních osm epizod) a letos následovala druhá řada o stejném počtu dílu – všech šestnáct příběhů plánuje do programu i Prima, každou středu od 20.00.
První díl začíná úplně jak epizoda ze Specialistů na vraždy: žena běžící lesem a za ní muž s pistolí. Je tu ale přece jen něco méně obvyklého, žena je ve vysokém stupni těhotenství a muž na ni sice, jak my diváci očekáváme, namíří zbraň – jenže pak střih, ocitáme se na jakémsi místě činu o více než dvacet čtyři hodin dříve.
Chlapík, který zmizel, dva muže postřelil, jeden je mrtvý, druhý bojuje o život a policii se podaří najít svědkyni. Právě onu těhotnou ženu, která vše viděla z nedaleké kavárny, v níž pracuje. Probíhá vyšetřování a začíná to vypadat, že nebyla jen náhodná svědkyně, ale že se s vrahem znala – a nebo že by to bylo ještě komplikovanější? V tom seriál dokáže příjemně překvapovat a udržet napětí. Klišé snad všech televizních kriminálek se dají odpustit – zločinec, co jen tak projde kolem zásahové jednotky netušící, o koho jde, skupina malých dětí, která znemožní střílení po autu s podezřelým.
Postav policistů je několik a v těch vedlejších se asi po prvním díle úplně nezorientujete, natož abyste si zapamatovali, jak se jmenují. Ti hlavní dva ale zapamatovatelní rozhodně jsou. (Omluva těm s dobrým postřehem a pamětí!)
Jan Brenner (Sebastian Ströbel, 1977) a Leonie Bongartzová (Chiara Schoras, 1975). Na začátku epizody najde Leonia Jana v jeho bytě ve společnosti dvou dívek, a jak se zdá, s nezávaznými vztahy Jan, vlastně bych měl napsat spíše Brenner, jak se o něm v seriálu mluví, asi nemá problém. Rošťácký typ se bude dámám asi líbit. Zrzečka Leonie se nádherně usmívá a s Janem už „něco měla“, takže můžeme očekávat, jak nás scénáristé budou napínat v dalších epizodách. Ale aby spolu ti dva začali šťastný spokojený vztah, to by bylo asi moc idylické, napětí, které bylo mezi nimi v první epizodě, je dobré a koneckonců už má Leonie klíče od Janova bytu, „kdyby třeba praskla voda“.
Během vyšetřování Leonie, Jana a spol. se při výsleších občas objeví scéna z minulosti (ne jen strohé „tehdy jsem viděl…“, přímo to vidíme), hlavně je ale v epizodě několik prostřihů na běžící těhotnou ženu a vraha, který ji pronásleduje. Čas od času se také dozvíme, kolik zbývá času do osudového okamžiku. Informace, kolik je hodin, je oproti tomu už jen takové doplnění.
Český internet o seriálu hlásá následující informace: „Vteřiny před vraždou se vyznačují nezaměnitelnou vypravěčskou strukturou: Díly začínají v momentu, kdy obvykle kriminální epizody v jiných seriálech končí. Poté se vracíme v čase, dokud nedorazíme do chvíle, kdy vše začalo. Hranice mezi dobrem a zlem není nijak vyhraněná. Oběti se snadno stávají pachateli a pachatelé zase obětmi. Od první minuty se v každé epizodě závodí s časem. Zatímco se detektivové snaží najít a vyhodnotit důkazy, divák je o krok napřed a může nahlédnout do motivace pachatelů i okolností zločinu.“
Jenže to přece není pravda! Krimiseriály v naprosté většině začínají zločinem a poté probíhá jeho vyšetřování. Přesně taková koncepce, jak snad vyplývá i z mého strohého a asi ne zcela povedeného popisu děje, byla použita i v první epizodě Vteřin před vraždou. To, co cituji výše a tvrdí i Němci, by byl přitom skvělý nápad. Udělat seriál, v němž se postupně dozvíme, proč ke zločinu došlo, vše doplněno o psychologickou motivaci pachatelů a obětí. Ale jak si poradit s momentem, kdy dojde ke zločinu? Aby následovaly scény, kde probíhá policejní vyšetřování, ve kterém se postupně zjistí, co už diváci všechno viděli? Nebo skončit přímo v momentu spáchání zločinu? To by nešlo seriál postavit na hlavních hrdinech, navíc sympatických, což Leonie a Jan rozhodně jsou.
V prvním díle byl tedy zvolen jiný formát. Je sice spáchán zločin 1 (vražda, kterou viděla těhotná žena), ale zároveň se schyluje ke zločinu 2 (muž s pistolí, jehož identitu se během vyšetřování záhy dozvíme, honicí v lese těhotnou ženu). Na tom ale není nic originálního – scénu, kdy se pachatel v závěru snaží spáchat nějaký další zločin a je buď zastřelen policií, nebo zatčen, potenciální oběť však rozhodně zachráněna, viděl snad každý a během rychlého přemýšlení mě nenapadá jediný krimiseriál (snad až na některé z české produkce), kde by taková scéna nebyla.
Jsou tedy Vteřiny před vraždou jiné jen v tom, že s obětí to špatně dopadne? Pointa se prozrazovat nemá, jenže v tomhle případě musím: on totiž chlapík s pistoli po těhotné ženě nakonec nevystřílí a žena je Janem zachráněna a ještě posléze porodí.
V čem jsme tedy mi diváci o krok napřed? V tom, že víme, že pachatel bude honit svědkyni po lese. Nic víc nevíme. Policie vyšetřuje, postupně odkrývá okolnosti zločinu, nechybí ani scény z pohledu pachatele a jeho kumpánů, to však není nic neobvyklého. Stačilo by tedy vynechat scény s honičkou po lese, díky kterým víme, že těhotná žena bude přinejmenším ve vážném nebezpečí, a jednalo by se z hlediska výstavby zápletky o běžnou kriminálku. Ale dodávám, že hodně povedenou, dokazující, že vyšetřování nemusí vycházet jen z moderních kriminalistických metod, s vyšetřovateli, kteří se dají lehce oblíbit, a s dobrou zápletkou.
I když jsem první epizodu zhlédl opravdu se zájmem a doporučuju ji, mám pocit, že jsem byl podveden a bylo mi nabídnuto něco jiného, než jsem očekával. A nejsem specialista na reklamu, ale když jsem byl nalákán díky A na B, na které bych se jinak asi nedíval, stálo to zřejmě za to. Kdo ví, nápadité možnosti, kterou popisují oficiální texty, bude třeba v následujících epizodách použito lépe. A Leonii to bude třeba slušet ještě více než v prvním dílu.
Foto: TV Prima
