Ve svém pátém příběhu nebude agent Reilly pátrat po tajemství templářů, nebude se snažit přijít na ingredience ďábelského elixíru, ani ho nebudou strašit Rasputinovy stíny. Bude štvancem i lovcem v honbě za odhalením pravdy o smrti svého otce a o muži, který ublížil jeho malému synovi. A bude to velmi osobní boj!
Agent FBI Sean Reilly právě dokončil se svým parťákem Nickem Aparem úspěšný zátah na jednu velkou rybu mezi hackery. Krátce na to ho kontaktuje jistý doktor Ralph Padley, profesor kardiologie a chirurg, který svým umem zachránil mnoho životů. Ale díky kterému také mnoho lidí o život přišlo. V mládí při svém výzkumu náhodou vyvinul smrtící preparát, který dal z vlasteneckých pohnutek do služeb CIA. Nyní ho tíží svědomí, a tak anonymně telefonicky kontaktuje Reillyho. Rád by mu všechno někde pověděl. Ví o jeho dobré pověsti, a je přesvědčen, že si agent nic nenechá pro sebe a všechno zveřejní.
Reillymu se zprvu moc nechce tajemnému volajícímu věřit, ale když se od něj dozví, že vše souvisí s jeho otcem, který údajně spáchal sebevraždu když mu bylo deset let, rychle změní názor. Nikdy totiž zcela nevěřil, že by si otec sám vzal život. Navíc se zdá, že za vším může být tajemný agent s krycím jménem Reed Corrigan (toto jméno se objevilo už v předcházejících románech), po kterém Reilly už dlouho jde poté, co jeho malému synovi před časem „vymyl mozek“. Tajemnému Corriganovi přísahal pomstu, a i když dnes žije spokojeně se svým synkem, partnerkou Tess Chaykinovou a její šestnáctiletou dcerou Kim, nepřestává doufat, že Corrigana jednou dopadne.
K předání informace od profesora však nikdy nedojde. Corrigan je mocné zvíře v CIA a nechá Padleyho zlikvidovat nájemným zabijákem a obratem ho posílá na Reillyho. Z lovce se rychle stane lovná zvěř. Spokojenému životu v rodině musí dát vale a na útěku před tajemným zabijákem, ale především před FBI a CIA, která na něj hodila podezření z vraždy, musí nejprve vynaložit všechen svůj um, aby přežil, a pak teprve přemýšlet o protiúderu. Navíc zprvu nechápe, co odstartovalo tak velký hon na jeho osobu.
Rodák z Libanonského Bejrútu Raymond Khoury musel v patnácti letech opustit kvůli občanské válce svou zemi. S rodiči se usadil ve Spojených státech, ale po létech se domů vrátil, aby tu studoval architekturu a mohl pomoci s obnovou rodné země. Architekturu vystudoval, ale další plány mu opět překazila válka. Khoury musel uprchnout z vlasti znovu. Měl tedy v životě už podruhé smůlu, nicméně my čtenáři jsme měli naopak štěstí. Po následném studiu bankovnictví v Evropě se v něm totiž probudil tvůrčí duch, díky čemuž se svět autorů rozrostl o dalšího spisovatele, který umí vyprávět přímočaře a srozumitelně napínavé příběhy. Historické zápletky několika románu mohou vybízet ke srovnání s thrillery Dana Browna. Ale zatímco se autor slavné Šifry mistra Leonarda soustředí především na historii a obšírné vysvětlování některých událostí, které způsobily současné dětí, Khoury více cílí na budoucnost a jeho romány jsou často rozvinutou úvahou „co by se stalo, kdyby“.
Už před dvanácti lety představil Khoury čtenářům svého agenta FBI Seana Reillyho, a to v románu Poslední templář. Původně se jednalo o scénář k nakonec nepříliš úspěšnému televiznímu filmu (hlavní postava agenta se tu jmenovala Sean Daley). Reilly se pak stal hrdinou stejnojmenné knižní série, i když s tím autor původně nepočítal a druhá a třetí román vždy začínal psát jako samostatný příběh. Nicméně dnes má série s Reillym i s Koncovou hrou pět titulů. Tentokrát ale nebude agent odhalovat nějaké nové spiknutí, ale bude se snažit zahojit svoje staré rány. Dostane k tomu několik nových, nečekaných (a sympaticky napsaných postav) parťáků, ale také něco dost zásadního ztratí…
Romány se Seanem Reillym jsou psány částečně v první osobě (z pohledu agenta; v prvním románu to ale tak nebylo, pro první osobu se autor rozhodl až v dalších příbězích s Reillym), ale také ve třetí osobě, kdy se na scénu díváme pohledem dalších postav, a to i v těch scénách, kde Reilly vystupuje, což někdy nabízí zajímavý pohled z opačné perspektivy. Román jde s dobou, a tak jako ve správném současném špionážním thrilleru hrají velkou roli všudypřítomné odposlechy, sledování, kamery a skenery tváří. S tím se ruku v ruce objevuje paranoia, komu věřit a komu ne.
Reilly se vydává na osamělý lov a nebude to mít ve stále mocnějším a technicky propracovanějším světě „Velkého bratra“ jednoduché (román místy připomíná snímek Nepřítel státu). Khoury nepolevuje v tempu a servíruje čtenáři jednu akci za druhou. Zejména část, kdy musí Reilly utíkat téměř před všemi, ale také se mu daří pronásledovatele převézt, patří k nejzdařilejším pasážím. Až do samotného závěru musíme sympatickému Reillymu fandit. Autor z něj (alespoň z počátku) nedělá superhrdinu. Reilly sice dokáže být hodně mazaný a myslet několik tahů dopředu (ostatně název knihy – Koncová hra – je šachový termín), ale někdy zkrátka i on dostane „nakládačku“ a někdy se zase neobejde bez pomoci někoho dalšího.
V poněkud diskutabilním konci Reilly a jeho nová posila řádí jako bůh pomsty a všechno jim nakonec projde, a to i u nadřízených. Autor zřejmě neřeší, že by jeho postavám hladce prošla několikanásobná vražda (i když zabíjeli padouchy). Závěrečná tečka, která má být posledním překvapivým odhalením, je dost přitažená za vlasy, stejně tak jako to, že se podle knihy zdá, že CIA má pouze jednoho nájemného zabijáka. Ospravedlňuje to jedině úvaha, že Khouryho romány vždy byla čistá fikce především pro pobavení a vzrušení čtenářů.
Přes to všechno Koncová hra stále ještě vychází v porovnání s předcházejícími Khouryho příběhy a romány jeho konkurentů celkem dobře a dá se říci, že je autor v plné síle. Příznivci moderních špionážních románů a Seana Reillyho by se měli jeho nové „šachové partie“ určitě zúčastnit.
Originální titul: The End Game (2016)
Vydáno: Orion Publishing Group, Londýn (2016)
Vydání v České republice: Domino (2016)
Přeložila: Hana Pernicová (2016)
520 stran
