Temná noc (Yrsa Sigurdardottir)

Znovu a naposled se setkáváme s postavami, které známe z předchozích knih této volné série – patoložkou Idun, která si nikoho moc nepouští k tělu. Policistou Týrem, flegmatikem a nudným patronem, i Karó, Islanďankou s tmavou pletí. Kdo četl předchozí knihy, ten ví, že každý si tu nese své osobní problémy, ty ale blednou tváří v tvář nejnovější kauze – našly se nové důkazy ve starém případu zmizelého dítěte.

Devítiletá holčička zmizela beze stopy, veškeré vyšetřování tehdy nikam nevedlo. Rodiče dodnes neví, co se s ní stalo, a jejich naděje i zoufalství jedou na plné obrátky. Autorka sice píše svým obvyklým seversky úsporným stylem, ale vy se přesto dokážete snadno vcítit do jejich beznaděje…

Tak jako v předchozích dílech i tady se děj dělí na různé časové roviny, které se postupně sbíhají až do protnutí. A tady se aktuální vyšetřování střídá s příběhem Gréty, ženy, která se nevědomky přestěhovala do bytu, kde dřív žila rodina té zmizelé holčičky. Ze zvědavosti se začne vyptávat sousedů a známých, všichni přece milují drby… Ale neměla to radši nechat být? Po bitvě je každý generál…

Přiznávám, že tu absurdní a děsivou zápletku z druhého dílu série – Hrob – jen tak něco nepřekoná, ani tenhle díl. Ten byl spíš smutný a znepokojivý. Poničená a rozpadající se rodina zmizelé dívky vzbuzuje soucit, znepokojující je neznámá totožnost pachatele. Mohl to být kdokoliv. Ale všichni jsou tak zdeptaní a policie zase tak děsně chladnokrevná a racionální… Jediný, kdo tu vnáší do děje trochu života a chaosu, je mladá matka Gréta, která bydlí v bytě, zahaleném neštěstím. Gréta je s nervama na konci sil a i když se snaží islandsky se ovládat, moc jí to nejde. Zaplať pánbůh aspoň někdo normální. Autorce se v jejím příběhu povedlo vykreslit tísnivou až skoro strašidelnou atmosféru vyvolanou pouhou ozvěnou tragédie, přízrakem neštěstí, které se stalo v zahradním domku…

Obvykle se v každém dílu autorka víc zaměřila na jednoho z hlavních hrdinů a dala mu větší prostor. V tohle je v popředí Karó, která musí celý život dokazovat, že i Islanďani můžou být černoši, ale už ji to nebaví. Takovým tím klidným islandským způsobem. Naštěstí jí netíží žádné temné rodinné tajemství, to už by bylo na jednu sérii až moc. Týrovo tajemství ohledně vraždy jeho matky se tu konečně vyřeší, jak se na závěr série sluší, ale že by se všem ulevilo, na to si autorka nehraje…

Temná noc završuje celou sérii, ale pro mne to určitě není nejsilnější díl. Spíš z něj máte pocit naprostého zmaru. Lidé přicházejí o život z absolutně sobeckých příčin, hloupými lidmi, starajícími se jen o sebe. Smutný byl i sled nešťastných okolností, které by samy o sobě nic neznamenaly, ale zrovna TU NOC, tu jedinou noc, kdy se stalo neštěstí, hrál roli i ten nejmenší detail. A právě ten zadrhl celé vyšetřování. Nemohlo to být veselé čtení už jen proto, že smrt dítěte je hrozná, tím hůř, že tady úplně zbytečná. Musíte si připomenout, že jde jen o fikci, a na příští čtení si najít něco milého a pozitivního, kde nad nikým nevisí žádná tragédie…

Originál: Eg laet sem eg sofi, 2024

Překlad: Lucie Korecká

Vydal: Metafora, 2025

348 stran