Při bombovém útoku přišla o syna a manžela. Může žít dál s vědomím, že vrazi chodí po svobodě?
Nuri Sekerci je původem Turek, nyní žijící v Hamburku. Kvůli dealerství drog si odseděl několik let ve vězení, během nichž se zdokonalil v ekonomice, ale také se oženil se svéráznou Němkou Katjou (Diane Kruger). Po propuštění se z něj stane seriózní podnikatel a s Katjou vychovávají syna Rocca.
Katja jednoho dne nechá šestiletého Rocca u otce v kanceláři, a když se pro něj večer vrátí, je místo obšancované policejními vozy. Někdo nastražil před kancelář bombu, při jejímž výbuchu manžel i syn zahynuli. Zoufalý a zdrcená žena si vzpomene, že před tím, než z manželovy kanceláře odešla, viděla na chodníku mladou ženu, jak si opírá o zábradlí nové kolo. Pomůže policii s identikitem…
Zhroucená Katja i přes podporu rodiny a kamarádky hledá útěchu v drogách a pokusí se dokonce i o sebevraždu. Před dokonáním ji zachrání jedině fakt, že se podařilo zatknout domnělé pachatele útoku. Jedním z nich je i ona dívka s bicyklem… Budou ale opravdu za svůj čin pykat?
Režisér tureckého původu Fatih Akin se ve svých filmech zaměřuje především na přistěhovaleckou tématiku. Za své počiny už získal několik ocenění. Za dosud nejvýznamnější snímky jsou považovány Proti zdi (2004; oceněn Zlatým medvědem) a Na druhé straně (2007; cena v Cannes za nejlepší scénář). Po letech odmlky nyní přichází s filmem, který byl inspirován vraždami páchanými neonacistickou skupinou NSU (Národněsocialistické podzemí) v letech 2000 až 2007. V případě jedné z obětí se také policie (podobně jako ve filmu) zaměřila zpočátku pouze na osoby z jejího okolí a pachatele hledala v okruhu drogových dealerů. Byla při tom tak přesvědčivá, že toto podezření nakonec sdílel i tisk a samotní přistěhovalci.
Film sice přichází s aktuálním tématem právě v době, kdy přistěhovalec rovná se potencionální terorista, nicméně téma pomsty je staré jako film sám. Smrt ostatních členů rodiny sice už tu byla mnohokrát a z mnohem „malichernějších“ důvodů, než je rasová nenávist, ale na druhou stranu truchlení je většinou divákovi předkládáno jen ve velmi zkrácené podobě a bývá pouze odrazovým můstkem k thrilleru o pomstě. To ale není tento případ. Smrt příslušníků „menšiny“ z rukou pravicových extremistů je základem pro rozehrání příběhu o pomstě, ale zrovna tak by mohlo o smrt příslušníka jakékoliv jiné rasy, například z rukou teroristů. Akinovi nejde o politické téma, ale podle jeho vlastních slov o univerzální pocit smutku a mnoha jeho vrstvách.
Celý film je rozdělen do tří hlavních částí – smrt Katjiných milovaných a následný smutek, soudní přelíčení s obžalovanou dvojicí a samotný plán pomsty. Každá z těchto částí je natočena s výrazně odlišným výtvarným pojetím. Režisér někdy střídá ruční kameru pro větší autenticitu se statickými, občas velice neobvyklými záběry (zajímavý pohled na soudní síň shora).
První část reflektuje pocity hlavní hrdinky – ve filmu neustále prší a většina scén se odehrává v šeru nebo za tmy. V této dějově nejpomalejší (místy až zdlouhavé) části je nejvíce vidět, jak Akinův snímek stojí především na hereckém výkonu Diane Kruger, která dokáže přesně vystihnout pocity své hrdinky. Šok, zoufalství, beznaděj, ale i sveřepé odhodlání. Leckdy k tomu ani nepotřebuje slova. Stačí číst z jejího výrazu, stačí vidět scény, kdy leží brečící na synově palandě nebo vybírá v pohřebním ústavu rakve… Pro rodilou Němku je to kupodivu teprve její první německy mluvený film. Předtím získala slávu i uznaní mimo jiné účastí v hollywoodském velkofilmu Troja nebo Tarantinových Hanebných panchartech.
Prostřední část je kontrastem studeně bílé soudní síně s projednávanou tragédií. Markantní je to zejména ve scéně, kdy soudní znalkyně zcela věcně a bez emocí popisuje devastující zranění obětí. Velice zajímavý part filmu (ne-li nejlepší) ukazuje jistou bezmoc pozůstalých vůči arogantním právníkům a soudní mašinérii. Jenže ať je zproštění obvinění obžalovaných sebevíc pro Katju šokující, i průměrný divák, který tu a tam viděl pár filmů či seriálů ze soudní síně, ví něco o presumpci neviny a o tom, že pokud není zločin průkazný, musí být obžalovaní osvobozeni. Možná by bylo zajímavé, kdyby šel film cestou následného odvolání a snahy přivést pachatele k zodpovědnosti, nicméně o takové soudní drama režisérovi nešlo.
Poslední třetina filmu může vybízet diváka k zamyšlení, jak by se zachoval on. Pomstil by se tedy sám? A pokud ano, jakým způsobem? Tahle část snímku se odehrává na řeckém ostrově mimo turistickou sezónu. Atraktivní lokality tak nejsou podány v podobě, v jaké je známe z dovolených či turistických prospektů, ale přesto měkké odpolední světlo, slunce a moře jako by symbolizovaly novou naději. Anebo závěrečné zúčtování se smutkem a pocitem křivdy… Ve scénách Katjina pátrání a osnování pomsty Odnikud více inklinuje k thrilleru než psychologickému dramatu a divák může odhadovat, jak si s rozehranou zápletkou nakonec tvůrci poradí. Rozuzlení může být pro někoho šokující, ale když se nad tím zamyslíme, v dané chvíli asi jediné možné.
Diane Kruger získala za tento film na letošním filmovém festivalu v Cannes cenu za nejlepší herecký výkon. Snímek samotný má Oskarové ambice, a pokud skutečně nějakou tu zlatou sošku dostane, bude to nejspíš také za herecký výkon. Dějová linie sice nic převratného nepřináší – téma vyvraždění rodiny, soudní jednání nevyvíjející se podle představ pozůstalých i motiv pomsty už tu byl mnohokrát. Nicméně kvůli řadě velmi působivých a silných scén a především kvůli hereckému výkonu hlavní hrdinky stojí za to film vidět.
Aus dem Nichts
Německo, Francie 2017
Česká premiéra: 4. 1. 2018
Režie: Fatih Akin
Hrají: Diane Kruger, Numan Acar, Siir Eloglu, Johannes Krisch, Samia Muriel Chancrin, Denis Moschitto, Ulrich Tukur, Ulrich Brandhoff a další.
Délka: 106 minut
Mluveno: německy, turecky (české titulky)
Oficiální česká stránka filmu: http://www.aerofilms.cz/odnikud/
Oficiální stránka: http://www.inthefadefilm.com/
