Hitchcock: Psychologické drama o Psychu?

Alfred Hitchcock
Foto: © Suzanne Tenner, 2012, Fox Searchlight Pictures

Asi není diváka, a nemusí to být filmový fanoušek, který by neznal Alfreda Hitchcocka. To díky jeho filmům mají ženy po celém světě obavy ze sprchování za koupelnovým závěsem, to díky němu se bázlivě rozhlížíme po poli, když se tam usadí hejno havranů. A byl to právě on, kdo dal světu pojem „hitchcockovské napětí“. Díky němu dodnes posuzujeme horory, zdali je napětí dosaženo „jeho“ stylem, tedy s úsporou krve a brutálního zobrazení násilí, nebo naopak s hektolitry kečupu a počítačových efektů.

O velikém režisérovi a „Mistru napětí“ toho bylo napsáno už hodně, stejně jako o jeho nejslavnějším filmu Psycho (1960). Nyní nám režisér Sasha Gervasi nabízí filmové zpracování okolností vzniku tohoto nejslavnějšího díla, stejně tak jako pokus o pohled do duše člověka, který ač vyžadoval od svých herců a hereček maximální citový projev, sám své city najevo příliš nedával.
Hlavní role se ujal Anthony Hopkins, v roli Hitchcockovy manželky Almy Reville se představuje Helen Mirren. Film začíná v okamžiku, kdy v Chicagu proběhne úspěšně premiéra zatím posledního „Hitchova“ filmu Na sever severozápadní linkou (North by Northwest). I když za svůj film sklidí režisér, který dosud natočil více než padesát filmů, ovace a je neustále zván na slavnostní večeře a večírky, sám cítí, že by to tentokrát chtělo natočit něco jiného.
Se svými spolupracovníky stále nemůže najít námět, který by ho zaujal, až se mu dostane do ruky kniha Roberta Blocha Psycho. Hitchcock se do knihy rychle začte. Je fascinován popisovaným násilím a také postavou masového vraha Eda Geina, který se stal předlohou pro hlavního hrdinu knihy — Normana Batese (některé Geinovy skutky ale inspirovaly i další slavné horrory — např. Texaský masakr motorovou pilou nebo pozdější Mlčení jehňátek). Chce Psycho okamžitě zfilmovat.
Jsme však v šedesátých letech, a tak přemíra násilí šokuje nejen zástupce studia Paramount, ale i Hitchovy přátele, nemluvě o skepsi jeho ženy Almy. Nikdo nemůže pochopit, proč chce slavný režisér točit zrovna tento film, když má tolik skvělých nabídek („Proč nenatočíte zase něco jako Na sever severozápadní linkou?“). Studio nakonec odmítne film financovat, a tak se Alfred Hitchcock odhodlává k riskantnímu kroku — dá do zástavy svůj honosný dům a po Paramountu pouze chce, aby film distribuovalo, za to mu slíbí 40 % ze zisku.
Alfred Hitchcock Psycho
Foto: © Suzanne Tenner, 2012, Fox Searchlight Pictures

Konečně začínají práce na filmu. Alfred najímá Anthonyho Perkinse do role Normana Batese. Nesmělého, plachého mladíka, který má možná s Batesem víc společného, než by se předpokládalo. Pak jsou tu samozřejmě ženské hvězdy — Janet Leigh (Scarlett Johansson) a Vera Miles (Jessica Biel). Ke svým herečkám cítil Hitch vždy velkou náklonnost, a tak zatímco se film slibně rozjíždí, jeho vztah s manželkou (a scenáristkou) se dostává do krize. Alma je navíc jako vždy ve stínu svého muže, a tak není divu, že brzy nachází oporu ve scenáristovi jménem Whitfield Cook. Ten si od vztahu s Almou slibuje nejen spolupráci na jeho novém scénáři, ale i něco více.

Přestože je Alfred Hitchcock obklopen krásnými herečkami, těžce nese zájem své ženy o playbojského scenáristu. Záhy se také dostavují zdravotní komplikace, způsobené stresem a nedodržováním životosprávy. Režie se tak musí i přes pochybnosti studia ujmout na čas Alma.
Je tu první promítání filmu. Cenzoři nechtějí film povolit. Vadí jim legendární scéna ve sprše. Alfred slibuje, že když ji ve filmu nechají, přetočí úvodní milostnou scénu Janet Leigh podle přání hlavního cenzora. „Scéna ve sprše nebude tak brutální, až uslyšíte tu lyrickou hudbu, která ji podbarvuje,“ říká cenzorovi Hitch se svým typickým suchým černým humorem (právě legendární smyčcové zvuky prosadila do filmu Alma).
Povolení je nakonec uděleno, nicméně režisér stále cítí, že to není ono. Je zklamaný a s pokorou se svěřuje se svými obavami manželce. A je to právě ona, kdo mu vrátí ztracenou sebedůvěru a s jejíž pomocí film zásadně přestříhají. Úspěch je konečně tu…
Obvykle se v recenzi nesluší prozradit celý děj, ale vzhledem k tomu, že všichni víme, jak to dopadlo, tak mi to jistě odpustíte. A snad si i uděláte představu o tom, co ve filmu můžete najít.
Jsou to především herecké výkony. Anthony Hopkins je díky namaskování téměř k nepoznání (z profilu rozhodně). Svého Alfreda obdařil jistou dávkou cyničnosti, černého humoru, umíněnosti, ale i neochvějné víry v úspěch. Nemluvě o tom, jak si dal záležet i na dalších gestech a způsobu mluvy. Další jistotou je výborná Helen Mirren. Alfredova opora, ale i žena, která má své tužby a často váhá mezi obětováním se pro manželovo dobro a vlastní seberealizací. V podání slavné herečky můžeme přesně vnímat její rozporuplné pocity. Samozřejmě nelze přehlédnou půvab Scarlett Johansson (moc jsem se Alfredovi nedivil) ani vystižení atmosféry 60. let, kterou mám velmi rád.
Alfred Hitchcock
Foto: © Suzanne Tenner, 2012, Fox Searchlight Pictures

Film Hitchcock však není jen snahou o to být dokumentárním filmem o vzniku jiného filmu, ale i pokusem o psychologickou sondu do nitra slavného tvůrce hororů. Režisér Gervasi představuje Hitche jako člověka, který věří svému snu a je ochoten za ním jít, ať to stojí, co to stojí (třeba i dům s bazénem). Z dnešního pohledu se na to lehce kouká, když víme, jaký úspěch Psycho přineslo, ale musíme si uvědomit, kolik podobných snů zkrachovalo, včetně jejich realizátorů. Věřím, že se s velkým režisérem nežilo snadno, byl to na jedné straně vizionář a génius, na druhé straně se někdy patrně choval jako dítě. Ve filmu mi ho občas bylo dokonce líto, ale na zem mě možná vrátila scéna, kdy se Alma v hádce s Alfredem rozhořčeně ohrazuje nad jeho poznámkou, že ho málo podporuje, a namísto toho si jezdí s Whitfieldem do chaty na pláži. Alma celkem správně oponuje, že chtěla jen pomoci příteli, stejně tak jako byla vždy oporou Alfreda — není snad důkazem to, že souhlasila k zastavení domu?

Ve filmu nechybí řada odlehčujících momentů — ať už jsou to scény jednání s cenzory („Ještě v žádném americkém filmu nebyl ukázán záchod, natož aby ho někdo splachoval!“), různé „lekací“ scény (když se Hitchcock objeví někomu nečekaně za zády) nebo Alfredovo dětinské pojídání nezdravých jídel, včetně nočního plenění lednice.
Celý příběh se odvíjí ve víceméně poklidném tempu, a i když nese označení „drama“, je tam vypjatých scén jen pár. Především je to Alfredova žárlivost, kterou si vybíjí na členech štábu nebo scéna, kdy sám předvádí, jak má vypadat vraždící scéna v koupelně, přičemž si na místě herečky představuje všechny své „nepřátele“ a nevnímá ani nefalšovanou, nehranou hrůzu herečky.

Po předváděcí projekci pro novináře, na které jsem měl možnost film zhlédnout, jsem zaslechl kohosi, jak říká, že je to film pro široké publikum. S tím nelze než souhlasit. Těm, co podrobněji studovali dějiny filmu, případně život a dílo Alfreda Hitchcocka, to patrně nové poznatky nepřinese. Ostatní se možná dozvědí něco nového a zajímavého, případně uvidí zfilmované to, o čem doposud jen četli. Nechci se ani zabývat pátráním, jak moc se film drží skutečnosti, kolik z toho je umělecká licence. Ne. Film zhlédnete, užijete si ho, ale nakonec nabudete dojmu, že prošel kolem vás a nějakou výraznější stopu nezanechal.

Alfred Hitchcock USA – 2012; Fox
Scénář: John J. McLaughlin, podle knihy Stephena Rebello
Režie: Sacha Gervasi
Kamera: Jeff Cronenweth
Hudba: Danny Elfman
Hrají: Anthony Hopkins, Helen Mirren, Scarlett Johansson, Jessica Biel
Doporučená přístupnost: do 12 let nevhodný
Barevný, české titulky, 98 min
Česká premiéra filmu: 7. února 2013
Distribuce: www.bontonfilm.cz

 

Share Button

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.