Dobrodružství milovníka knih (Charlie Lovett)

Dobrodruzstvi-milovnika-knihKrásný román pro všechny milovníky knih o literárních záhadách, lásce a jedné vraždě, bez které by se kniha i obešla…

Antikvář Peter Byerly najde náhodou krásný portrét svojí nedávno zesnulé ženy – až na to, že to nemůže být Amanda, protože akvarel je z viktoriánské éry. Pátrání po původu malby možná uzavřeného Petera vytáhne z jeho ulity, čtenáři však také ocení prostřihy z doby před deseti lety, kdy Peter teprve objevoval magii starých knih a poprvé potkal Amandu – našel své dvě celoživotní lásky. A kam čtenáře zavede třetí dějová linie, sledující alžbětinského knihkupce a Shakespearova současníka, to se teprve uvidí…
Jako by měl román tři části – jednu detektivní (i když jen decentně), jednu milostnou (a vůbec nevadí, když čtenář ví, že Amandin čas je přesně daný a odtikává) a poslední historickou. Všechny se navzájem ovlivňují, příběh by bez jedné z nich nebyl úplný.
Ačkoli s tou detektivní linií to dlouho vypadalo nahnutě. Chyběla tu mrtvola. Skoro by se dalo říct, že se sem vlastně nehodí, ke křehkému a samotářskému Peterovi a do tak akademického prostředí knihoven a sběratelů. Ale záhady tu byly – podivný portrét, tajemný autor malby známý jen pod iniciálami, a to nejdůležitější – důkaz, který by navždy ukončil pochybnosti o autorství děl Williama Shakespeara. Pro bibliofily, antikváře a znalce je něco takového splněný sen. Takový dokument může mít pro ně nesmírnou cenu, takovou, že by pro něj i vraždili. Ano, nakonec i mrtvola bude. A poklidný příběh naprosto plynule a nenápadně získá zlověstné tóny, až si sám Peter Byerly připadá jak postava z Hitchcockova thrilleru…

Zatímco u Knihkupce od Marka Pryora rozhodl obal a anotace, u této knížky stačil pro koupi pouhý název – vždyť který milovník knih by nezbystřil, když se najde hned v titulu? S Knihkupcem má román Charlieho Lovetta společně pouze téma starých knih. Jinak je však Lovett úplně jinde – o třídu výš. A protože se tu také řeší autorství Shakespearových her, může to připomenout detektivky Jennifer Lee Carrellové (Vraždy podle Shakespeara), ale opět – Lovett je zase lepší. Carrellová pojala své příběhy prvoplánově, hlavně aby to bavilo, čtivý příběh a spousta vražd. Lovett má větší ambice a boduje hned na několik a frontách; spojil tři různé žánry do jediného kompaktního celku, vtáhl čtenáře do fascinujícího světa vzácných tisků a ukázal, že i tak neškodná posedlost knihami může mít ošklivé následky. Drobná vraždička a decentní kriminální vývoj už jsou jen třešinkou na dortu v knize, která dokázala udělat hlavním hrdinou šedou myšku s panickou fobií, jakou zprvu byl Peter Byerly (a kdyby jen to – čtenáři si ho dokonce i zamilují…).

Vůbec mě nepřekvapilo, že je sám autor bývalý antikvář a nadšený sběratel vzácných knih – láska ke knihám ze stránek přímo čiší a osloví každého, kdo se ztotožňuje s člověkem z názvu – milovníkem knih…

Originál: The Bookman’s Tale, 2013
Překlad: Hana Petráková
Vydala: Paseka, 2014
348 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA