V sobotu 5. června proběhl v pražském Poštovním muzeu křest knihy Petra Študenta Vlaková loupež po česku. Úspěšná prvotina by se měla dočkat filmového zpracování, přičemž autor již má v plánu pokračování.
Práce na knize je dlouhodobá a náročná záležitost, to vám potvrdí každý spisovatel. Stovky hodin rešerší, psaní a dohadů s nakladatelstvím, přičemž bezmála odloučení od rodiny je pro všechny její členy velkou zkouškou tolerance a pochopení. Na konci toto všeho by na autora měla čekat „sladká odměna“ v podobě uznání, příznivých recenzí, ale především autogramiád a besed se čtenáři. Ta posledním odměna ale byla Petrovi Študentovi zapovězena díky přes půl roku trvajícím vládním restrikcím v souvislosti s pandemií koronaviru. A tak i když jeho kniha vyšla už v loňském roce, křtu se dočkala až takřka na prahu léta letošního roku.
Petr Študent nastoupil po základní škole do Středního odborného učiliště spojů v Olomouci. O pár let později se stal členem posádky vlakové pošty, kde strávil řadu let. Už pár let po tzv. Sametové revoluci byl tento ambulantní způsob práce ukončován a v roce 1999 vlakovým poštám odzvonilo definitivně. Pozdějšímu vedoucímu směny a dispečerovi poštovní přepravy to bylo líto, a tak se rozhodl zaniklý svět alespoň částečně zachránit. Dnes je vydavatelem a šéfredaktorem časopisu Československá vlaková pošta a kurátorem Muzea vlakové pošty. V loňském roce vydal svou knižní prvotinu Vlaková loupež po česku. V ní zúročil řadu let strávených ve vlakové poště a také v ní rozvinul fiktivní příběh vyloupení poštovního vozu. Přitom dle jeho slov tehdy začátkem devadesátých let, kdy se kniha odehrává, k takové loupeži málem došlo. Celá jeho činnost je dnes zaměřena především na poctu práci poštovních úředníků.
V horkém červnovém dopoledni dorazily do muzea asi tři desítky zájemců z řad příznivců pošty, vlaků, či dobrého krimi románu. Čestnými hosty křtu byl novinář, dramatik a spisovatel Karel Hvížďala, Jaroslav Sixta, který se více jak sedmatřicet let staral o technický stav poštovních vozů a zasadil se o záchranu jednoho z nich pro muzejní účely (je v něm instalována výstava „Pošta na kolejích”), a také režisér a herec Vít Karas (režíroval mimo jiné seriály Kapitán Exner, Škoda lásky nebo Dokonalý svět), který by měl román převést na filmové plátno.
Kvality románu asi nejlépe vystihl Karel Hvížďala, který dostal slovo jako první. Připomněl, že kniha de facto pojednává o návratu poštovní služby do normality poté, co tahle služba byla přerušena dvěma okupacemi. Román má podle něj dvě hlavní roviny. Tou první je práce vlakové pošty, včetně popisu, co to všechno obnášelo. Tou druhou je pak detektivní linie zabývající se vyšetřováním loupeže. Pan Hvížďala ještě dodal, že kniha obsahuje i sociologickou rovinu, jelikož je obrázkem prvních pěti let po roce 1989. Dalším jejím kladem je podle něj to, že přináší pohled do prostředí, které jsme vůbec naznali.
Režisér Vít Karas uvedl, že vzít filmového diváka do nových světů neznamená jen natočit sci-fi film, ale může to být i „obyčejný“ návrat do minulosti, tedy v tomto případě do první poloviny devadesátých let. Podle něj je svět popsaný v knize uhrančivý a fascinující, s úžasnými příběhy, za kterými ale také stojí obrovské množství práce. I proto je podle něj třeba představit divákům dnes už neexistující svět, byť bude příprava filmu trvat několik let. O filmu se tedy zatím nic bližšího neví, jako obvykle se shánějí sponzoři, na nichž všechno závisí.
Jeden z výtisků byl podepsán jak autorem, tak všemi čestnými hosty a poté byl vydražen. Z vyvolávací ceny dvě stě korun se konečná cena rychle vyšplhala až na pět tisíc korun. Výtěžek se autor rozhodl věnovat Nadačnímu fond dětské onkologie Krtek.
Po křtu jsem měl možnost prohlédnout si ostatní prostory muzea. Myslím, že je dobře, že dnes, kdy každý na pošťáky spíše jen nadává, existuje místo, které připomíná, jak těžká práce to byla, ale také s jakou byla vykonávána hrdostí. Místo, které vypovídá o úsilí lidí, kteří svou práci dělali za velkých mrazů, za deště i v horkých dnech, jen proto, aby lidé dostali dopisy či balíčky od svých blízkých. Když se o tohle všechno ještě zasazuje člověk, který nejenže má bohaté profesní zkušenosti, ale umí je předat poutavou a čtivou formou, pak vznikne kniha jako je Vlaková loupež po česku. Krimi román, který kromě toho, že přináší napínavý příběh, představuje čtenářům zaniklý svět svérázných lidiček, kteří svou práci vykonávali s profesionální hrdostí. Možná díky tomu všemu v leckterém čtenáři vzbudí zájem o historii vlakové pošty nebo poštovního úřadu jako takového. Pokud ano, pak to autor udělal nejlepší možnou formou.
