Co vás dělí mezi pokojem smrti a sběratelem kůží? Třináct tak trochu šílených hrdinů. Horor? Ne, sada povídek, kde se můžete přesvědčit, jak si oblíbený spisovatel thrillerů poradí se stavbou zápletky a dějem plným zvratů na malé ploše.
Milovníci napínavých thrillerů jistě mají jméno amerického spisovatele Jefferyho Deavera zapsáno ve svém notýsku výrazným písmem. Tento velice plodný autor mj. přivedl na svět postavu geniálního kvadruplegického vyšetřovatele Lincolna Rhyma. První příběh s ním měl takový úspěch, že se dočkal i filmového zpracování.
Znalce Deaverovy tvorby proto jistě nepřekvapí, že má tento spisovatel za sebou i celou řadu povídek, které už byly vydány (i česky) v několika sbornících. A kdo jeho dílo až tak dobře nezná, ale autora si oblíbil, může to nyní napravit a sáhnout po novém počinu nakladatelství Domino, sbírky třinácti povídek sjednocených pod názvem Tak trochu šílení. Ostatně je to ideální čtení, pokud nemáme dostatek času na dlouhý román, ale oblíbili jsme si autorův přehledný styl psaní a smysl pro neustálé překvapování čtenářů.
Většina recenzí hodnotí tuto knihu jako celek, případně jen stručně nastíní děj jednotlivých příběhů. I já se zaměřím spíše na jednotlivé povídky a pokusím se k nim navíc napsat pár postřehů.
O zmíněné překvapování čtenářů rozhodně nepřijdeme už v první povídce Rychle. Potkáme se v něm s hrdiny jiné autorovy série – Katryn Danceovou a Michaelem O’Neillem. Tentokrát mají pouhé dvě hodiny na to, aby zabránili teroristickému útoku na více než dvě stě lidí, přičemž místo útoku neznají. Deaver si samozřejmě s celkem ohranou zápletkou různých akčních filmů poradil po svém a musím uznat, že mě stále sympatičtější Kathryn Danceová opravdu v závěru převezla.
Podobného překvapení se dočkají čtenáři i na konci druhé povídky, s názvem Hra. Tento příběh byl dle vlastních slov autora inspirován případem vraždy bohaté newyorské prominentky Irene Silvermanové spáchané Santou Kimesovou a jejím synem Kennethem (tento příběh byl dvakrát zfilmován – v roce 2001 pod názvem Podivný příběh rodiny Kimesových a o pět let později jako černá komedie Vražda je tak snadná). Tuto povídku, stejně jako některé další z tohoto výběru, bych si uměl představit rozpracovanou do klasického románu.
Že se Jeffery Deaver dokáže ponořit do světa showbusinessu a napsat z něj poutavý román, dokázal už v titulu Tvůj stín. V povídce Nakopnutí nás nyní nezavede do světa koní, jak by mohl název napovídat, ale televizních show a hlavně pokeru. Povídku si ještě více užijí ti, kdo znají pravidla této populární hazardní hry. Já místy vůbec netušil, o čem autor píše, ale napsané je to tak sugestivně, že jsem měl po dočtení chuť zahrát si alespoň prší (a tvářit se při tom samozřejmě neproniknutelně).
V příběhu s názvem Učebnicový případ se setkáme s Lincolnem Rhymem. Společně s ním budeme pátrat po sériovém vrahovi, který své oběti (jak už je v sérii s tímto detektivem téměř obvyklé) zabíjí obzvláště krutými způsoby. Čtenářům dobře známý kriminalistický tým ještě dostane posilu v podobě mladého, sympatického a horlivého policisty Marca. Povídka, která vyšla už dříve samostatně, je skutečně učebnicovým případem oslavy forenzní kriminalistiky.
Paradice – to je neobvyklý název v pořadí páté povídky. Setkáme se v něm s hrdinou další, možná méně známé Deaverovy série, Johnem Pellhamem. Atmosféra „on the road“ povídky připomíná trochu příběhy, které vycházely dříve v různých časopisech (jako např. 100+1) a dle autorových slov v předmluvě má kořeny v povídce, která byla před delší dobou otištěna v Ellery Queen Mystery Magazine. Na konci příběhu Deaver vtipně polemizuje s nutností končit každý detektivní příběh nějakým překvapivým zvratem (což je v podstatě jakási autorova „obchodní značka“).
Povídka Protivníci nás zavede daleko mimo USA, a to až do Číny, přímo do dějiště olympijských her. Budeme svědky chystaného útoku ve slavnostní zahajovací den. I tady se jistých překvapení dočkáme, pramení především z toho, že autor čtenářům dopředu neobjasní vše.
Co se týče příběhu s názvem Zápletka, zde se vše točí kolem smrti úspěšného a plodného spisovatele thrillerů. Byť není dějová linie příliš originální, podezříval jsem celou dobu Jefferyho, že zde píše tak trochu sám o sobě. Zatímco v jiných románech vynaložil jistě nemalé úsilí na přípravu, pokud chtěl psát o prostředí, ve kterém se běžně nepohybuje, zde mohl zcela jistě psát o tom, co zná nejlépe.
V povídce Terapeut se budeme tak trochu pohybovat na okraji okultní vědy. Příběh vyprávěný z pohledu dvou osob je nicméně především sarkastickým pohledem na posuzování pachatele z hlediska příčetnosti a z povídkového výběru patří – i přes svůj poněkud zdlouhavý úvod – k těm odlehčenějším.
Příspěvek s názvem Zbraň odráží moderní dobu boje proti terorismu a povídka samotná nemá až tak překvapivý záběr, jako spíše jisté morální ponaučení na konci.
Příběh Usmíření začíná poměrně idylicky návratem jistého obchodního cestujícího do rodného města. Jak už to u Deavera bývá, všechno (zde ale úplně všechno) je nakonec jinak. Kombinace jisté poetičnosti a naprostého cynismu v závěru dělá v mých očích tuhle povídkou jednou z nejlepších v tomto výběru.
V Nekrologu přichází šokující zpráva pro všechny fanoušky Lincolna Rhyma. Slavný kriminalista umřel! Nebo ne? O tom se musíte přesvědčit v povídce sami. Tenhle příběh bohužel nedosahuje kvalit Učebnicového případu a zápletka sama není ani originální, ani nijak překvapivá. Jedinou cennou informací jsou tak (pro čtenáře možná neznámé) podrobnosti z Lincolnova dřívějšího života, uveřejněné právě ve (zdlouhavém) nekrologu na počátku příběhu. I když, jak je na konci naznačeno, kdo ví, zdali jsou ty informace opravdu pravdivé. I zde si s námi možná spisovatel trošku zahrává.
Fanda – to je povídka o stalkerovi, který pronásleduje country zpěvačku a vyhrožuje jí smrtí. Že jste něco podobného už někde četli? No ano, máte pravdu a postupujete do dalšího kola. Podobný motiv najdete v Deaveryho románu Tvůj stín. V této povídce autor poprvé zaexperimentoval se zavedením své druhé vášně – hudby – do příběhu a vše pak naplno rozvinul právě ve zmíněném (a námi též recenzovaném) románu.
Poslední povídka Navždy je nejdelší (zabírá kolem 150 stran, zatímco ostatní povídky se pohybují mezi 20–40 stranami) a také nejzvláštnější. Setkáváme se v ní s puntičkářským statistikem policejního oddělení Talbotem Simmsem. Tento matematikou posedlý policista by klidně mohl být žákem Lincolna Rhymeho a objevit se coby odnož jeho případů v nějaké samostatné kratší sérii. Simms prošetřuje několik záhadných společných sebevražd postarších manželů. Zatímco celý sbor detektivů na tom nevidí nic podezřelého, milovníkovi čísel se to nezdá a vynutí si pokračování vyšetřování. Zajímavě rozvinutý příběh dvakrát spadává do zdlouhavého vyprávění, aby se nakonec v lehce sci-fi závěru pochlubil několikavrstevnatým zakončením, kdy si kladete otázku, jestli toho není až příliš. Děj už by totiž mohl dvakrát skončit, ale to znáte Deavera, že.
Na celém souboru povídek je sympatické, že je složen z různých typů příběhů. Máme tu setkání se starými známými a oblíbenými hrdiny tří autorových sérií (Rune chybí), povídku ze zákulisí televizní show, lehce okultní příběhy, občas i něco s aktuálním podtextem, nechybí černý humor, napětí ani překvapivé zvraty. Přesto mají všechny povídky jednoho společného jmenovatele – aniž si to během četby uvědomíme, v každé povídce je některá postava „tak trochu šílená“, byť každá jiným způsobem.
Nezbývá nám než tedy kvitovat, že autor sestavil své povídky velice dobře a věřím, že ti, kteří se s ním setkali zatím pouze u tohoto druhu tvorby, sáhnou jistě brzy po nějakém jeho klasickém thrilleru. A nám ostatním tento výběr povídek ukrátí netrpělivé čekání na další titul.
Originální titul: Trouble In Mind (2014)
Vydání v České republice: Domino (2014)
Přeložil:Jiří Kobělka (2014)
640 stran
