Dublinský patolog Quirke se opět na vlastní pěst pouští do pátrání, ze kterého nemůže vzejít nic dobrého…
Již podruhé se setkáváme s melancholickým patologem Quirkem, potloukajícím se Dublinem poválečné éry.
Za Quirkem stále chodí nějací lidé s různými žádostmi, a když za ním tedy přijde dávný spolužák a požádá ho, aby nepitval jeho ženu, která podle všeho spáchala sebevraždu, vlastně na tom Quirke nevidí nic divného. Až na to, že přijde na nesrovnalost už při pouhém ohledání. Quirka záhady nesmírně přitahují, mnohdy až fatálně. Od událostí, popsaných v předchozí knize Kdo je bez viny (BBart, 2008), uplynuly už dva roky. I tenkrát vše začalo pitvou jedné dívky. Ta pitva tehdy „rozvířila bahno a špínu, v jejichž sedlině se (Quirke) pořád ještě brodí.“ (str. 38) Ony události jsou tedy stále ještě palčivě čerstvé, ale i nyní stejně jako tehdy Quirke prostě musí vědět. Vědět, co se stalo doopravdy. Nutně potřebuje vědět, jestli mu spolužák Billy nelhal, jestli má vůbec se smrtí své ženy něco společného, například že ji způsobil. A stejně tak jako je jasné, že to zjistit musí, je jasné i to, že se mu výsledky líbit nebudou.
Deidra Huntová, jejíž smrt vše uvedla do chodu, byla mladá a krásná. Nespokojená se svým životem. A retrospektivní vyprávění o jejím žití se střídá s Quirkovým pátráním ohledně její smrti. Kromě Deidřina nudného manžílka Billyho figurovali v jejím světě ještě další muži. Podivný „duchovní léčitel“ doktor Kreutz, jehož charisma a opar tajemství by očarovaly každého, a Deidřin obchodní partner Leslie White, který budí podezření už jen tím, že existuje. Tak kdo z nich stojí za její smrtí?
Do děje navíc ještě zasáhne Quirkova dcera, která k vlastnímu údivu také podlehne rachitickému šarmu Leslieho Whitea, i když ví, že by si na něj měla dávat pozor. Ale dcery problematických hrdinů bývají problematické také, a Phoebe obzvlášť…
První knihou, kterou uznávaný spisovatel John Banville napsal pod pseudonymem Benjamin Black, vzbudil velký ohlas a velká očekávání. Mé očekávání se týkalo především toho, zdali bude český překlad dalšího případu patologa Quirka také tak kvalitní jako ten první. Naštěstí se zdá, že Johna Banvilla si nakladatelství náležitě hýčkají a svěřují ho do rukou pouze prověřeným profesionálům. Tudíž si i zde český čtenář může užívat literární vytříbenosti autora bez jakýchkoli obav.
Je zajisté lepší znát děj první knihy už kvůli pochopení složitých vztahů uvnitř Quirkovy rodiny, především jeho vztahu s vlastní dcerou, ale autor sám poskytne stručné připomenutí předchozí knihy, a tak její čtení není vyloženě nezbytné.
Děj Anatomie strachu už se netříští mezi Irsko a Ameriku, odehrává se celý v Dublinu, v pošmourných 50. letech. Black město vykresluje v temných barvách téměř jako místo, kde se zastavil život, kde lidé jen útrpně přežívají ze dne na den. A podobně přežívá i Quirke tím spíš, že přestal s pitím, a tak už nemá čím otupit své vlastní myšlenky a viny. Celý příběh se nese v melancholickém noirovém duchu – osamělý ztrápený hrdina jdoucí sveřepě za pravdou, o níž nikdo nestojí; vedlejší postavy, z nichž čiší jen hořkost a smutek. Psychologická drobnokresba odhaluje především ty temnější odstíny lidských povah. Není to zábavné čtení, ani oddechové. Však autor také nechce nikoho pobavit. Předkládá nám pouze svůj náhled na jednu naprosto zbytečnou smrt…
Klasické schéma pátrání po pachateli s uzavřeným okruhem podezřelých Benjamin Black ozvláštnil svým jedinečným literárním stylem, nostalgickou atmosférou a starou smutnou irskou duší…
Originál: The Silver Swan, 2007
Překlad: Martina Knápková
Vydala: Moba, 2011
270 stran
www.mobaknihy.cz
