Akta Bond (Andy Lane a Paul Simpson)

První české vydání Akt Bond!

1.
Akta Bond“Do you expect me to talk?” Goldfinger: “No, Mr. Bond, I expect you to die.”
Ve středu 12. srpna 2009 bylo ohraničeno pětačtyřicet roků, které uběhly od předčasné (dožil se totiž pouhých šestapadesáti) smrti (poněkud snobského) Angličana jménem Ian Lancaster Fleming, o němž Neviditelný pes uveřejnil článek už loni 15. dubna. Mladá fronta nelení a vydala u příležitosti tohoto výročí publikaci Akta Bond.
Protože v češtině dosud podobně zevrubná kniha neexistovala, mrkněme se teď na ni. Aspoň nezevrubně, pěkně prosím.
2.
Co vidíme? Že je to společné dílo Andy Lanea a Paula Simpsona. V této kotlině vyšlo vázané, omyvatelné, má 408 stránek a podtitul Neoficiální průvodce po dobrodružstvích největšího tajného agenta světa. Rozšířený a aktualizovaný. Ano, aktualizovaný.
Deset let staré první vydání téže příručky (1999) totiž v rychlém sledu následovaly dvě opakovaně doplněné reedice (2000, 2002) a (naštěstí) teprve tu druhou přeložil Martin Konig. Z toho ovšem taky vyplývá, že dotyčný “manuál” nezohledňuje posledních sedm let vývoje v agentově světě a tedy ani oba filmy s Danielem Craigem.
Nu, nemyslím, že by to byla nějak drtivá škoda, zkusil jsem se totiž na nové Casino Royale podívat i podruhé.
3.
Ale k věci. Kniha Akta Bond je uvedena výrokem Oscara Wildea!
Je velice smutné, že dnes existuje tak málo zbytečných informací. A pokračuje posteskem obou autorů: Člověk se ptá, co by Ian Fleming – dokonalý žurnalista, který se pohyboval mezi nejvýznamnějšími spisovateli literatury své doby – řekl na to, kolik nejrůznějších produktů nese jeho jméno. Tak, a pak už následuje úhledná tabulka Bondovské chronologie a my díky ní pararelně můžeme sledovat jak první vydání Flemingových próz, tak i všechny jejich televizní, ale především filmová zpracování – a navíc (a to je poslední sloupeček) i adaptace do komiksů…Kromě Flemingových próz tabulka navíc zohledňuje i veškeré výplody jeho pokračovatelů. A zbytek knížky? Sestává z celkem sedmi částí nazvaných Akta 001 Akta 007.
Akta 001 přitom mapují rozsáhlý svět bondovských próz počínaje (třikrát už zfilmovaným) Casinem Royale (1953)… Vždy jsme stručně seznámeni se jmény hlavních zloduchů i hlavních “bondgirl” té které knihy, pak dojde na děj a následuje to nejzajímavější, Poznámky, ale i třeba samostatné soupisy lokalit, v kterých se ta která bondovka odehrává.
V další části každého hesla se pak i dovídáme, co nového Ian Fleming v knize prozradil o minulosti svého hrdiny. Následují odstavečky Hračky pro kluky – o různých udělátkách, a Bond jako oběť módy. Přítomen bývá i oddíl věnovaný slovním Dvojsmyslům a Povýšeneckým větám pana Bonda. Jakožto rasa nejsou Albánci krásou nijak proslulí, říká jeho ústy klasik Kingsley Amis v románu Plukovník Sun, ale častěji se tato povýšenost týká vztahu k ženám, takže třeba román Thunderball ukrývá celou fascinující tirádu proti řidičkám. V Srdečných pozdravech z Ruska zase Bond moudře praví: Ne, všichni intelektuálové nejsou homosexuálové.
4.
V heslech o jednotlivých knihách a povídkách najdeme dále i “památné věty”, kterými se padouši s Bondem loučili (tedy když si pošetile a mylně mysleli, že už ho posílají k čertu), a uvítáte jistě i rubriku Je to jenom knížka, která zase zajímavě vypíchla ta místa, v kterých tvůrci poukazovali jaksi sami na sebe a svůj svět… (Bondovi v jedné knize kdosi ukazuje Ursulu Andressovou a jindy zase šéf “M” zná knihy Iana Fleminga…)
Nu, a každou kapitolu o bondovce pak uzavírá poutavý výčet chyb a nesmyslů. Například v románu Nejvyšší čas zabíjet (1999) od Raymonda Bensona se Bond pere. Přitom sebere střep zrcadla a bodne jím soka. O. K., proč ne, ale vůbec se nepořeže!
Je to nemožné! V Thunderballu zas vystupuje Bondův přítel Felix Leiter úplně kompletní, nicméně v dříve se odehrávajícím románu Live and Let Die ho žralok přece připravil přinejmenším o ruku. Anebo v Muži se zlatou zbraní má zase Bond X a jednu příležitost k likvidaci titulního padoucha Scaramangy, ale dlouho, předlouho nevyužije ani jedinou. Proč? No, a o tom, že Flemingovi skoro nikde neklapou časové souřadnice, už ani mluvit nemusím.
A co víc? U každé bondovky jsou samostatně sepsány i “Slabiny zloducha” a taky “Krutosti”, což dokumentujme třeba hned na úvodním Casinu Royale (a cituji Lanea a Simpsona):
Poté, co byl zajat, je nahý Bond posazen do proutěného křesla, z něhož byla odstraněna sedací část. Le Chiffre Bonda bije po nechráněných genitáliích klepačem koberců. Je to zřejmě nejsurovější pasáž, jakou kdy Ian Fleming napsal.
5.
A dál?
Po románech Žít a nechat zemřít (1954), který se prý původně měl jmenovat Závan pohřebního ústavu (The Undertaker´s Wind), a Moonraker (1955), pro který Fleming původně zvažoval víc než pět titulů i včetně Pekelného stroje, vznikly dnes už stejně pověstné knihy Diamanty jsou věčné (1956), Srdečné pozdravy z Ruska (1957) a Doktor No (1958), v jejímž případě se Fleming otevřeně přiznal, že se zde pokoušel napodobit postavu doktora Fu Manchu od Saxe Rohmera. Pak přišel román Goldfinger (1959) a následovala sbírka povídek Přísně tajné (1960).
I ta vyšla česky už dvakrát, mimochodem, a Fleming ji povětšinou stvořil ze scénářů pro nikdy nerealizovaný americký televizní seriál James Bond. Tituly dvou z povídek později využily bondovské filmy, které ovšem disponují zcela odlišným dějem: Vyhlídka na smrt a Kvantum útěchy. Druhý z příběhů je kupodivu napsán stylem Somerseta Maughama.
A titulní povídka Přísně tajné (anebo, chcete-li, Jen pro tvé oči)? Ta ovšem zfilmována byla (a nebyl tedy použit jen název)… a zrovna tak i povídka Riziko (také její příběh najdeme ve filmu Přísně tajné).
Poslední “číslo” tohoto svazku se jmenuje Hildebrandova rarita a původně vyšlo v časopise Today. Částečně, ale přece bylo využito pro film Povolení zabíjet.
Tak, a až po těchto pěti povídkách následoval další román Thunderball (1961). Jeho zárodkem byla neznámá už dnes povídka Flemingova přítele Ernesta Curea z května 1959, ze které Bondův stvořitel ruče stvořil scénář filmu.
Ne ale sám. Se spoluautory. Nato vzal tak trochu roha, napsal román a oni podali žalobu. Vzhledem k tomu, že konečná dohoda byla předmětem řádného soudního řízení, nemůžeme ji dále komentovat, tvrdí autoři Akt Bond, faktem ale zůstává, že po zdlouhavé právní bitvě získal filmař McClory právo zpracovat Thunderball jako film.
Podotýkám, že druhou verzí téhož je Nikdy neříkej nikdy. Ale ke knížkám… Roku 1962 Fleming ve spolupráci s Vivienne Michelovou(!) stvořil i zcela netypickou bondovku Agent, který mne miloval. Kniha se vymyká, je zradou i naprostou anomálií v bondovském světě a nezapadá do tradičních schémat (vůbec). Údajně se navíc jedná o pravdivý příběh!
A ještě k tomu je vyprávěný v první osobě a ještě k tomu ženou. A styl? Spíš připomíná drsné kriminálky Mickey Spillanea. Ne, ne. Ani sám Ian Fleming nebyl s výsledkem spokojen a bránil brožovanému vydání zuby nehty, vždyť… Vždyť Bond se v knize objevuje až po první čtvrtině, tak co jsem to spískal?
Jednu dobu prý Fleming dokonce sděloval lidem od tisku, že tento rukopis není jeho, ale “našel ho doma na Jamajce na stole”. Brožované vydání se nakonec, pravda, přece objevilo, nicméně až po pěti letech a po Flemingově smrti. Jediný prvek, který z knihy převzal stejnojmenný film? Padouch s ocelovými zuby.
6.
Roku 1962 Ian Fleming v Sunday Times uveřejnil i další povídku Dech života. Knižně vyšla až roku 1966 ve svazku Chobotnička a Dech života a měla se původně měla jmenovat Prst na spoušti. Pak, roku 1963 následoval i román V tajných službách Jejího Veličenstva, který poprvé vyšel jen v omezené edici dvou set padesáti autorem podepsaných(!) výtisků. Jo, a mělo se to původně jmenovat Pekelné zvony.
Ještě téhož roku Fleming v ročence aukčního domu Sotheby´s uveřejnil i povídku Majetek dámy, ale nebyl s ní spokojen, takže nepřijal honorář. Knižně vyšla až roku 1967 – taky v knize Chobotnička. Tento titul dosud nebyl použit pro žádný realizovaný film, i když k pokusu už došlo, ale děj povídky se točí okolo zmanipulované dražby Fabergého vejce, takže si na výslednou filmovou pasáž jistě už vzpomenete sami…
Stále v roce 1963 vyšel i román Žiješ jenom dvakrát alias “kniha posedlá smrtí”. Silně odrážela tehdejší autorův zdravotní stav, ale titul je doslovným překladem slova gokubi, které Japonci používají ve významu přísně tajné.
Roku 1964 následovala – dnes už skoro neznámá – povídka 007 v New Yorku, jejíž prvé vydání najdete pouze v americké verzi Flemingovy – jinak nebeletristické – publikace Vzrušující města, kterážto kniha je kompilací cestopisných reportáží psaných původně pro Sunday Times. V Anglii tato zapomenutá povídka poprvé vyšla dokonce až koncem roku 1999. A co ještě dál?
Vydání následujícího – a opět slabšího – románu Muž se zlatou zbraní (1965) už se Ian Fleming nedožil, tak jako ani ne vydání povídky Chobotnička (1966), ale následovaly další a další romány od R. D. Mascotta, Kingsley Amise, ale především Johna Gardnera, který zahájil dlouhou sérii knížkou Povolení obnoveno (1981). Štafetu od něj chutě převzal Raymond Benson, ale až roku 1997.
7.
Druhá část letos poprvé česky vydaných Akt Bond je pak věnována filmům – počínaje Doktorem No (1962), ale struktura hesel je podobná jako v prvním dílu u próz. Navíc se ale dočkáme i třeba informací o závěrečných lákačkách typu “James Bond se vrátí ve filmu…” a zvíme mnohé o filmových titulcích, i když autoři je skoro permanentně hodnotí jako “trapné”.
Další odstavečky hesel zato věnovali souvislostem scén před titulky s následujícími filmy (jsou-li jaké), písním… a taky reklamním upoutávkám a sloganům. Ne, jednotlivé snímky tu probírat v žádném případě nechci, ale uvedu dvě zajímavosti.
1. Herec Christopher Lee alias Muž se zlatou zbraní Scaramanga je Flemingův bratranec. 2. Povolení zabíjet (1989) se mělo původně jmenovat Povolení zrušeno. V originále Licence revoked, což osobně vnímám jako docela fajn titul. Ale… Ale průzkum bohužel odhalil, že většina potenciálních amerických diváků vůbec nechápe význam slova revoked, takže máme až dodnes Licenci To Kill.
8.
Třetí část knihy Akta Bond se věnuje bondovkám v televizi, tedy hlavně první verzi Casina Royale z 31. 10. 1954 (premiéra). Zloducha Le Chiffre tu přímo skvěle hrál Slovák Peter Lorre, ale místo bití do genitálií se vyžívá v mučení kleštěmi, přičemž cílí na prsty Bondových nohou. Surová realita této koupelnové scény je, nutno dodat, přesto značně působivá.
V televizi se pak Bondovi nevěnovali takřka čtyřicet let, ale v září 1991 začal být vysílán animovaný seriál James Bond Junior, který Akta Bond probírají ne sice díl po dílu (vzniklo 65 pokračování!), ale… I tak až příliš zevrubně.
9.
A dál? Akta 004 pak sledují komiksové Bondy, jejichž historie začíná rokem 1958 a odnedávna začala taky u nás.
Pátý díl knihy je věnován deskovým i počítačovým hrám, přičemž první deskovka je až z roku 1983, abyste věděli, a první počítačovka pro Commodore 64 už z roku 1984.
Následující část knihy Akta 006 se jmenuje Jemu podobní a za vůbec a naprosto nejfantastičtější kopii Bonda tu autoři považují paperback Jima Hatfielda The Killing Zone (1985), na jehož konci Bond umírá.
Existují názory, že zde dokonce jde o regulérně vydavateli objednaný román, který pak odmítli, autoři Akt se nicméně přiklánějí k názoru, že ne a že to je čistě fanouškovské dílo. Jednak proto, že veškeré ostatní bondovky vyšly i vázaně, tato ale ne.
Dále knihu vydal zcela izolovaný nakladatel, a kromě toho autor použil postavy majora Gogola a Ani Amasové, které předtím vznikly výhradně pro potřeby filmů, což je ovšem zásadní zkřížení psaného a filmového Bonda, které oficiální vydavatel ze zásady nepovoluje.
Lane a Simpson proto této knize nevěnovali samostatné heslo a jenom stroze konstatovali, že je plná porografického násilí. Uznali nicméně, že dobře napsaná. Tatáž šestá kapitola Akt se zabývá i druhým natočením Casina Royale (1967), v kterém hrál Bonda David Niven, což byl dobrý Flemingův přítel, kterého navrhoval už pro první film.
Le Chiffre představoval “sám” Orson Welles a druhého zloducha mladý Woody Allen, který se navíc i podílel na scénáři, tak jako ostatně i Peter Sellers anebo – dokonce – autor Hlavy XXII Joseph Heller. Tento kuriózní film typu “pejsek a kočička pekli dort” ani tak nepoškodilo ono “dortovné”, jako dvojnásobné zmizení “pomateného” Petera Sellerse během natáčení.
10.
Akta 007: Neviděný Bond. Nu, a jsme na konci. Do závěrečného oddílu knihy autoři vřadili nerealizované první verze různých scénářů, v jedné z nichž se například Max Zorin pokusí změnit kurz Halleyovy komety. Ty verze byly nicméně většinou popsány už v předešlých částech Akt a víc pozornosti si – podle názoru Lanea a Simpsona – zasloužily jen “ztracená” bondovka Per Fine Ounce (1966) z pera výtečného autora thrillerů (např. Řeka diamantů) Geoffrey Jenkinse a “ztracený” film Warhead (1977) nazvaný původně James Bond z Tajné služby.
Nebyl nikdy realizován a scénář končil v nitru Sochy svobody, kde Bond zabil Blofelda, který zde předtím rozbil dočasný hlavní stan organizace SPECTRE. Hezký nápad? Možná, ale jeho natočení znemožnili právníci i následný odchod Seana Conneryho.
Úplným závěrem knížka Akta Bond připomíná i nikdy nerealizovanou filmovou verzi povídky Majetek dámy (1990), která se mohla stát už třetí bondovkou s Timothy Daltonem, ale nestala. Kdyby k tomu došlo, kdosi se tu měl pokusit překazit předání Hongkongu Číně.
Závěrem článku už jen upozorňuji, že Akta Bond jsou pěknou, ale i typickou publikací toho druhu, jaké dnes už – podle názoru většina mladých (ale nejen mladých) – patří spíše na síť.
Je to tak, ale co? Stejně! Hmota je hmota, ne, a papír je papír. Jen ty “interaktivní odkazy” budou namlsaní internetovci postrádat a kam vývoj spěje, vespolek tušíme a jenom to prostě nevíme, co by tomu všemu řekl “skutečný” Flemingův Bond, ano, ten narozený dne 11. 11. 1920 v Německu, a to Švýcarce a Skotovi, jak také z Akt Bond zvíme…

 

Share Button

Související příspěvky:

Autor příspěvku: Ivo Fencl

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.