Absolutní strach (Lisa Jackson)

Absolutní strachVrah zabíjí oběti, které měly v minulosti co do činění s dnes opuštěnou starou nemocnicí. Jaká tajemství rozpadlá stavba ještě skrývá? V New Orleansu se šíří strach. Podle jakého klíče oběti umírají?

Jednoho večera dostane Eve Rennerová zvláštní telefonát, ve kterém ji žádá o setkání její dávný přítel z dětství, Roy Kajak. Údajně má nějaké důkazy ohledně dřívějšího soudního sporu Evina otce. Ta má přijet sama, do staré rybářské chaty.
Evinu partnerovi Coleovi Dennisovi se to nelíbí. Chce svou přítelkyní doprovodit, ale nakonec se kvůli tomu ošklivě pohádají. Eve jede do chaty uprostřed bažin sama.
Tam nachází Roye mrtvého, s podřezaným hrdlem. Jeho vlastní krví někdo napsal na zeď číslo 212. Šokovaná Eve si uvědomí, že je v chatě ještě někdo, nejspíš vrah. Náhle hledí do tváře Coleovi. Ozve se výstřel a raněná Eve padá k zemi.
O tři měsíce později se zotavuje ze střelného zranění natolik, aby se vrátila z dočasného azylu u své švagrové v Atlantě domů do New Orleansu. Neznámý telefonát ji během cesty informuje, že Colea Dennise právě propustili pro nedostatek důkazů na svobodu. Eve si sice z onoho večera příliš nepamatuje, ale je přesvědčena, že se ji tehdy přítel pokusil zabít a Colea nechce ani vidět. Jenže Cole Dennis je rozhodnut setkat se s Eve stůj co stůj. Navíc na dálnici mladou ženu neustále někdo sleduje.

Absolutní strach je volným pokračováním thrilleru Smrtelný hřích (recenzovali jsme). Předchozí titul však není nutné znát a nemusíte se bát ani vyzrazení pachatele. Americká autorka Lisa Jackson si je moc dobře vědoma toho, že leckterý čtenář se může pídit i po jejích dřívějších knihách.
A to celkem oprávněně. I v tomto napínavém a strhujícím příběhu vše souvisí s více než dvacet let opuštěnou nemocnicí, která v posledních letech svého fungování sloužila jako sanatorium pro duševně choré, za jehož zdmi se děly někdy hodně ošklivé věci a které si dodnes uchovalo některá ze svých temných tajemství
Opět se setkáváme s detektivem Reubenem Montoyou a jeho starším parťákem Rickem Bentzem. Hrdinka dřívějšího románu Abby Chastainová nyní vystupuje v příběhu jen sporadicky jako Montoyova snoubenka, nicméně děj se i zde odvíjí od příběhu její zavražděné matky Faith.

„Odpusť mi,“ zašeptala, ale nedokázala odolat příležitosti, aby se ještě jednou podívala maličkým otvorem, kterým natáhli šňůru ve Faithině pokoji. Když to udělala, zjistila, že se dívá přímo na rudou skvrnu.
Přes barevnou skvrnu najednou přešel stín.
Zalapala po dechu.
Sevřely se jí plíce.
V téhle staré nemocnici je přeci jen ona.
Opravdu?
Ochromil ji strach. Je to jen stín, hra světel. Neznamená to, že je někdo uvnitř.
Přesto ztěžka polkla. Celá ztuhla, nepohnula jediným svalem a napínala uši.
Stín zmizel.

V podstatě máme v rukou poctu starým dobrým prostředkům na vyvolávání strachu u čtenářů, jako jsou vrzající podlahy domů, opuštěná a polorozpadlá zákoutí, duševně vyšinutí pacienti či tajemné telefonáty. Současně však autorka nezapomíná na dnešní trend syrového popisu vražd a zapojení masového vraha, včetně popisů jeho myšlenek a jeho pohledu na příběh. Lisa Jackson umí vystihnout pocity svírajícího strachu stejně efektně jako přírodu jižanské Louisiany, která má v příběhu nezanedbatelné místo.
Co příběh trochu ruší, jsou spisovatelčiny „pozůstatky“ z doby, kdy ještě psala harlekýnské příběhy. Nic proti milostnému motivu v detektivce nebo v thrilleru, ale když už poněkolikáté čtete, jak je Eve vzrušená z toho, jak se Coleovi pod košilí napínají svaly nebo jak Cole donekonečna sexuálně touží po Eve, máte pocit, že je toho tam poněkud nadbytek.

„Neměli bysme. Chci říct… prostě nemůžeme.“
„Hm.“ Znovu ji políbil a úplně se v ní ztrácel. Zavřela oči a nepatrně zasténala. Přes tenké tričko cítil měkké, poddajné svaly jejích zad i jednotlivé obratle. Rukama přejížděl po páteři až dolů, tam k té hladké křivce těsně pod opaskem džínsů.
Krev mu vřela.
V uších mu tepala touha.

Absolutní strach je klasický sequel a bohužel i on trochu podléhá trendu některých autorů (zejména filmových scenáristů), že dvojka musí být „větší, lepší, oslnivější“. Dostane se nám tak větší porce zamotaných vztahů, kdy se nakonec zdá, že je každý s každým nějak příbuzný, což je nejen dost nereálné, ale chvílemi i trochu přehnané či směšné. Ostatně možná proto mě ke konci knihy napadla úprava známého popěvku „Já na bráchu bing, já do sestry bong…“.

Pátá kniha řady New Orleans má sice trochu bizarní příběh, ale to není důvod, proč po ní nesáhnout. Knížku si užijeme my všichni, kdo se rádi bojíme. Kdo rádi čteme o dávných rodinných tajemstvích, máme s hrdiny strach ve zchátralých a ponurých budovách (vděčný objekt staré nemocnice), kdy jim říkáme „Nelez tam!“, ale přitom se už nemůžeme dočkat, až tam budou. Rádi se lekáme a přemýšlíme o každém podezřelém vrznutí prkna v podlaze. Pokud k takovým čtenářům patříte, necháte se do téhle atmosféry, připomínající hororové thrillery ze sedmdesátých či osmdesátých let, vtáhnout a nebudete si lámat hlavu s nějakou pravděpodobností příběhu.
A také to asi nebude vaše poslední hodinka… pardon, kniha od Lisy Jackson. Třeba už díky zajímavému (i když pro někoho možná podivnému) oslímu můstku do další knihy, který se objeví v několika posledních větách románu.
V každém případě by vám tahle dvojka rozhodně neměla k jedničce chybět.

Originální titul: Absolute Fear (2007)
Vydáno: Kensington Publishing, New York (2007)
Vydání v České republice: Domino (2013)
Přeložila:Petra Pachlová (2007)
416 stran
www.dominoknihy.cz
(pro recenzi posloužila elektronická verze knihy)

Share Button

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.