Řekne-li se Agatha Christie, snad každému se vybaví klasické detektivky s geniální dedukcí na konci, už méně čtenářům naskočí řekněme „odlehčené“ špionážně laděné příběhy označované samotnou autorkou jako „napínavá lehká četba“, kam můžeme zařadit například příběhy s Tommym a Pentličkou. Knihu Nekonečná noc bychom však mohli zaškatulkovat k psychothrillerům.
Kniha osmnácti případů s Herculem Poirotem, přičemž ve většině se objevuje i kapitán Arthur Hastings, obsahuje povídky, které byly vydány nejprve časopisecky v rozmezí let 1923 – 1936
,,Je ti už jasné, že ji musíme zabít?“ zaslechne na samém začátku knihy náhodou Hercule Poirot v Jeruzálemě.
Pokud máte zájem si přečíst od Agathy něco opravdu odlišného, je pro Vás tato knížka tou pravou.
Za sebe můžu říct, že jsem Vánoce Hercula Porota viděla již kdysi v televizi, ale vrah byl pro mne až do úplného odhalení velkým překvapením.
Hercule Poirot dostává zmatený dopis od staré dámy. To ale není všechno.
Osobně považuji tento příběh za úplně nejlepší, který Agatha Christie napsala. Je velice napínavé, jak se z útržků vzpomínek skládá zapomenutý zločin, přičemž vrah už je pochopitelně na blízku.
Antony Cade dělá v Africe průvodce a potkává zde kamaráda Jimmyho McGrantha. Jimmy mu předává paměti herzoslovenského hraběte Stypltiče, které má dopravit do Anglie.
Jane Marplová se dozvídá, že zemřel její známý pan Rafiel, s kterým se setkala v Karibiku při pátrání po vrahovi (viz Karibské tajemství) a teď ji u jeho právníků čeká pověření úkolem
Z důvodů nijak souvisejících s Agathou jsem si chtěl znovu přečíst jednu z jejích prvních knih – román s Herculem Poirotem Velká čtyřka.