Kolín nad Rýnem je městem umění. Zvlášť v zimě mají takové ledové sochy v ulicích své kouzlo. Pokud v nich však neuvízla mrtvola. Nový případ soudní lékařky Julie Schwarzové je pořádně mrazivý…
Kolínská policie řeší bizarní vraždu dívky, zamrazené do ledové sochy. Komisař Florian Kessler se právem obává, že zvrácený umělec jedním „exponátem“ zdaleka nekončí. Spolu se soudní lékařkou Julií se pustí do málo známého prostředí ledových sochařů, aby pochopili jejich grify a techniku výroby. Mezitím neznámý tvůrce spřádá své nitky k dosažení vlastní velkoleposti…
S mrtvolou jako součástí exponátu už jsem se setkala v knize Smrt jako umění od Laurence Anholta a zajímalo mě, jak si s tématem poradí jiný autor. Evidentně jsem spadla doprostřed přímočaré detektivní série – Vražda v ledu je třetí díl a hlavní hrdinka stojí na křižovatce vztahů, rozehraných v předešlých knihách. Které jsou ale velmi rychle vstřebatelné, ostatně jako celá detektivka.
Rámcově mi trošku připomněla seriál Sběratelé kostí – Julie je racionální vědkyně, přezdívaná Ledová lady, zatímco její partner komisař Florian spoléhá na instinkt a vnímavost, podobně jako hrdinové seriálu. Tohle je však taková civilnější německá verze. Bez humoru, zato s nechutnými pitevními detaily.
Líbilo se mi, jak se autorka dokázala pokaždé ponořit do nálady nové postavy (i když se obvykle nedožijí příští kapitoly). Přesvědčivě přibližuje tvrdý život baletek a jejich soutěživost i odhodlanost architektky obstát v mužském světě. Však i umanutá doktorka Schwarzová, když zrovna neřeší své současné nebo bývalé milence, umí také vystrčit drápky. Zajímal by mě počátek jejího vztahu s Kesslerem, možná kvůli vyšťourám předchozí díly.
Vražda v ledu je nenáročná a přímočará německá detektivka, která si na nic nehraje. Nepředstírá, že by nabízela něco víc než standardního vyšinutého vraha a odvážnou lékařku, která ráda vyšetřuje i mimo zdi pitevny. Prostě vše, po čem čtenářky touží.
Originál: Winterkalt, 2018
Překlad: Rudolf Řežábek
Vydal: Cosmopolis, 2021
298 stran
