Andorrské knížectví představuje svou vlastní, ryze andorrskou detektivku Alberta Villaró, která vám poodhalí místní naturel.

Andreau Boix je policista hlavně proto, že mu to přišlo snadné. Po smrti jeho ženy proplouvá životem ve vzduchoprázdnu, všichni se mu raději vyhýbají. Možná kvůli tomu největší malér široko daleko přistane právě na jeho stole – přeshraniční případ. Andorrská mrtvola převezená na katalánskou skládku. Mladá restaurátorka ale nikomu nechybí, nehlásí se nikdo, kdo ji najal, a případ zamrzne stejně jako Vdovcův život…
Co se dá o Andoře říct? Jo to mikrostáteček v horách mezi Francií a Španělskem. Velké zločiny se dějí u sousedů, tady je klid. Dějí se tu jen ty malé, domácí zločiny. Aspoň tak to vidí Andreau. Daňový ráj, ale taky „knížectví,“ takže ho sousedi neberou moc vážně. A klidná je i tahle detektivka.
Připomněla mi slovinské Jezero Tadeje Goloba. Nejen tím, že je to detektivka z celkem exotické, a přesto evropské země. Ale taky civilností, s jakou autor/vypravěč popisuje svůj úděl a své povinnosti. Ale andorské prostředí je dost specifické. Zatímco ve Slovinsku má policie jistou represivní minulost, (která občas v chování starých pardů vystrčí růžky) v Andoře neměli ani armádu, a tak tam lidi berou policii poněkud shovívavě. Taky je tam mnohem vyšší pravděpodobnost, že narazí na známého – když má zem jen 460 km čtverečních. Na druhou stranu tu ale najdete spoustu anonymních lidí, co přijeli jen za výdělkem. Zkrátka objevování běžného andorského života bylo neskutečně zajímavé, a vlastně na něm stálo celé kouzlo téhle knížky – kolorit. Sníh, kamzíci, dopravní situace. Čtvrteční karetní klub a finanční zprávy. Protekce a flegmatismus.
Andreau je sympatická postava, truchlící vdovec. Část jeho odevzdanosti mají na svědomí prášky, ale jak zjistíte, v andorské policii se nikdo moc nepředře. Získala jsem dojem, že flegmatismus je nejspíš národnostní rys. Ale chyběli mi k tomu nějaké historické souvislosti. Tedy až do druhé půlky knihy…
Pruská modř je ideální čtení pro chvíle, kdy nikam nepospícháte a chcete si vychutnat jednu raritku. Tempo vyprávění je pozvolné, ze stylu a jemňoučké ironie je znát autorova erudice a sečtělost. Mírné tempo příběhu nakonec naruší sám Andreau, když se vymaní ze své strnulosti a pustí se do oživování andorské minulosti. Koneckonců „pruská modř“ je odstín barvy na uměleckých předmětech, a mrtvá byla restaurátorka. Ta souvislost bila do očí, a konečně na ni dojde. Čtenáři detektivek mají rádi, když do sebe nakonec vše zapadne, když i podivný prolog začne dávat smysl, když je vše vysvětleno. Tady navíc dostanou vzácnou příležitost poznat státeček uprostřed hor, a snad ho i trochu pochopit…
Originál: Blau de prussia, 2006
Překlad: Michal Brabec
Vydal: Akropolis, 2024
336 stran