Už z anotace nebo úvodní kapitoly si čtenář může domyslet, že se tentokrát bude jednat o dosti netradiční dílko. Jak už jsem avizoval v některých recenzích, Agatha Christie nepsala jenom čisté detektivní romány, ale i odlehčenější příběhy špionážního ladění. V případě knihy Místo určení neznámé ale dlužno dodat, že autorka opravdu hodně pustila uzdu své fantazii.
Žádná poklidná vesnička zapadlá sněhem… V Paříži na konferenci se ztratil vědec Thomas Betterton, který objevil štěpení ZE, cosi souvisejícího s atomovými bombami, štěpením jádra apod. Pan Jessop, pracující pro blíže nespecifikovanou organizaci jistě nějak spojenou s tajnými službami, by rád zjistil kam. Nejedná se navíc o prvního zmizelého vědce a s ohledem na Bettertonovy levicové sklony si můžeme domýšlet ledacos. Zatímco v majoru Zemanovi opouštěli vědci východní blok, tady do něj možná míří….
Bettertonova manželka Olive jede na dovolenou do Maroka, je ale pod dohledem právě pana Jessopa, který předpokládá, že se plánuje spojit se svým manželem. Jenže dojde k leteckému neštěstí při letu do Casablanky. Právě tomuto letu se jen shodou náhod vyhne Hilary Cravenová, mladá žena bez elánu k životu, manžel ji opustil, dcera jí zemřela. Po několika casablanských lékárných kupuje prášky na spaní s úmyslem spáchat sebevraždu, něvědouc, že jí je v patách pan Jessop. Podaří se mu sebevraždě zabránit a ještě k tomu přihodí zvláštní nabídku: Hilary se hodně podobá Olive, která umírá v nemocnici, navrhne jí proto, aby se za Olive vydávala. Třeba se ji někdo pokusí kontaktovat a oni tak konečně zjistí, kam zmizel Betterton a další významní výzkumníci.
A docela důležitou roli v příběhu hrají i perly na obálce českého vydání…
Matthew Bunson v Encyklopedii Agathy Christie srovnává s Jamesem Bondem a píše „ve srovnání s často zatrpklým, nenávistným, sexem naplněným a brutálním prostředím bondovek působí výše zmíněné práce Agathy Christie dosti obstarožně, i když jsou zasazeny do stejné doby,“ přičemž jako další příklady uvádí romány Sešli se v Bagdádu, Kočka mezi holuby a česky dosud nevydané tituly Cestující do Frankfurtu a Brána osudu. Dodávám, že například v Kočce mezi holuby vystupuje Hercule Poirot a příběh má i detektivní zápletku.
Román z roku 1954 k českým čtenářům přichází teprve v prvním vydání. Vlastně ani není divu. Opravdu se nejedná o nijak mistrovskou práci a hlavně je myslím třeba hodně zdůraznit, že se kniha trochu vymyká a není tou nejvhodnější k prvnímu seznámení s dílem autorky. Přes docela četné zmínky o železné oponě a komunistickém režimu byla ale před rokem 1989 vydána ve slovenském překladu a je tak možnost porovnat, do jaké míry (a jestli) v ní musely být provedeny cenzorské zásahy – dlužno dodat, že ve slovenštině vyšlo v té době vícero titulů v češtině nevydaných…
Právě poznámky o železné oponě a světu volných výzkumů, kde nebudou vědecké objevy tajemstvím, tuhle knihu Agathy hodně odlišuje od ostatních. Ano, špionážní motivy nacházíme i v dalších příbězích z jejího pera, v těch je ale i jistá detektivní linie, které ale tady tentokrát až na samotný závěr chybí. Místo určení neznámé od první stránky začíná jako špionážní román ze studené války a s budovami s dlouhými a nepřehlednými chodbami v podzemí a docela pomalým, nijak akčním tempem spěje až ke konci, kde malý ne zrovna povedený detektivní motívek přece jen najdeme.
Přes naivní zápletku by ale kniha mohla čtenáře donutit k zamyšlení, jestli na tom podivném místě určení neznámém přece jen něco není, nebo takovou úvahu rázně zavrhnout. K dobru Agathy Christie musím ale závěrem zmínit, že i tento příběh je napsan velice čtivě; když vám zkrátka nenaskakuje kopřivka ze zmínek o železné oponě, špionech atd., jako oddechové počtení nevadí…
U vydání v Knižním klubu mě velmi potěšilo, že jsou zde poznámkami pod čarou přeloženy francouzské fráze, na což se třeba v případě poirotovských dobrodružství zcela opomíjelo. Rovněž co se týče korektur se zde tentokrát nenachází zasádní množství nedostatků, jen je škoda, že právě v případě překladu francouzských frází došlo k chybě v překladu, kdy se překlad jedné fráze omylem vloudil i na jiné místo.
Originál: Destination Unknown (1954)
Překlad: Edda Němcová
Knižní klub, Praha 2010
216 stran
www.agatha.cz
