Nádherná klasická Vídeň na začátku 20. století, plná drožek a kaváren. A spiritistických seancí, které jsou právě v kurzu…
Inspektor Oskar Rheinhardt vyšetřuje zvláštní smrt – mrtvá v prázdném pokoji, zamčeném zevnitř, ale zbraň v místnosti není. Záhadu zamčeného pokoje ještě zlověstně podkresluje fakt, že zemřelá byla proslulá spiritistka, mnozí ze strážníků se tudíž kloní k názoru, že její nevysvětlitelná smrt je dílem ďábla. Má v její vraždě prsty spíš někdo z její obvyklé čtvrteční spiritistické sestavy? Na to zkusí Rheinhardt přijít za pomoci svého přítele, doktora Maxe Liebermana.
Lieberman je vlastně ústřední postavou, psychiatr stejně jako autor. Liší se ovšem poznatky, jaké mohla poskytnout věda roku 1902. Teorie doktora Freuda teprve pobuřují puritánské Vídeňáky, ale Max v psychoanalýze vidí budoucnost, a tak poznatků svého kolegy využívá při výsleších, ke kterým ho inspektor přizve…
Má snad ve smrti prsty úzkostlivý zámečník, nebo snad zchudlý uherský hrabě? Nebo se kráska pohádala se svým komplicem, který ji pomáhal oklamávat důvěřivce?
Knize se dostalo zvláštní péče – perfektní překlad, nádherné ornamenty schované na deskách pod přebalem, to vše dává tušit, že si nakladatelství stojí i za obsahem. A zcela oprávněně. Z Tallisových slov je znát úcta ke svému slavnému předchůdci, a perfektní nastudování reálií. Díky nim se v mžiku přenesete do hudebního salonku nebo do Prátru, a pocítíte záhadnou chuť na štrůdl se šlehačkou.
Nádhera secesní Vídně ostře kontrastuje s pochmurnou zlověstností vraždy a temných spodních proudů, které k ní vedly. Z dobových „léčebných“ postupů uznávaných lékařů také dosti mrazí…
Smrt půvabného média vyniká fascinující dobovou atmosférou. Autor tu vzdává hold staré dobré Vídni, a nikam zvlášť při tom nespěchá. Nepospíchá ani s detektivním vyšetřováním. Kupodivu mi ale nevadila jeho evidentní záliba ve venkovních sochách a sousoších. K městu tak nějak patří. Tallis nezapře svou profesi psychologa a přihraje svému doktoru Liebermanovi zajímavý klinický případ v osobě slečny Lydgateové. Psychologie jako vědní obor stále ještě budí posměšky, v tomto příběhu má však své pevné místo, román tak může připomínat kombinaci freudovského filmu Nebezpečná metoda a klasické holmesovské detektivky, kde vyústění je krásně logické a vy se divíte, jak to, že vás to nenapadlo hned.
Pro české čtenáře má kniha navíc ten půvab, že zachycuje dobu secese Rakousko-Uherska, která nám není neznámá, a dešifrujeme řadu narážek na tehdejší osobnosti. Pro někoho zas může příběh posloužit jako inspirace pro návštěvu – ověřit si, jestli stále existuje podnik U Prohasků, projet se na ruském kole…
Originál: Mortal mischief, 2005
Překlad: Petra Hesová
Vydal: Portál, 2020
398 stran
