Trans (Adam Southward)

Věznice Whitemoor není zrovna hezké prostředí. Za jeho zdmi drží stovky vězňů, ale doktor Alex Madison míří konkrétně do speciálního oddělení Zvláštních a nebezpečných poruch osobností. Policie ho pozvala jako klinického psychologa ke konzultaci.

Viktor Lazar je divný a policie si neví rady. Lidé kolem něj umírají, ale on se jich ani nedotkne. Jak ten podivný mužík dokáže přinutit ostatní, aby poslechli jeho vůli? Je v tom hypnóza? Nebo jsou v transu? Předchozí Lazarův psycholog spáchal sebevraždu, už to mělo Alexovi něco naznačit…

Ponurá atmosféra věznice, kde se svého nového nájemníka všichni bojí. Série podivných sebevražd, které jako by nařídil malý rumunský mužík, i když je to vědecky nemožné. A uprostřed toho všeho arogantní psycholog, netušící, do jaké jámy lvové to právě vstupuje. Pěkný začátek…

Trans je kniha pro všechny, kteří mají rádi příběhy okolo psychologů a forenzní psychologie, zároveň si tady ale pohrává i s prvkem nadpřirozena a tajemna. Některým zahraničním recenzentům motiv s tajným vědeckým experimentem přišel jako absurdní blábol, je ale vidět, že ti nikdy nečetli třeba Jamese Rollinse. V jeho románech je i nemožné možné a nikdo se tomu nediví. Proč by za vlasy přitažená zápletka měla vadit tady? Možná je to tím, jak pevně je do reality zasazené vše ostatní, jen ty nadpřirozené schopnosti se tomu vymykají.

Nutno ale přiznat, že v Transu je nadpřirozený motiv to jediné, co se povedlo. Větším kamenem úrazu může být už sám hlavní hrdina.

Co napsat o Alexovi hezkého? Autor ho vykreslil se všemi jeho chybami (a že jich není málo) takže je velmi lidský. Zároveň si ale kvůli tomu často rvete vlasy z toho, proč jedná tak, jak jedná. Jeho dobrou vlastností je tedy hlavně fakt, že ze zásady nevěří na žádné paranormální vysvětlení událostí a že chce Lazara vyšetřit jako každého jiného pacienta (prostě blázen).

Autor je také, zdá se, kapku nevypsaný a spoustu věcí popisuje zbytečně polopaticky. Už vůbec se nesnaží přiblížit čtenářům ani samotného padoucha – kdyby trochu přitlačil na strunu soucitu s týraným sirotkem… To by ale zároveň nesměl nechat svého pachatele kosit nepřátele jak na běžícím pásu.

Zápletka je překvapivá hlavně svou předvídatelností, přičemž hlavním motivem je nevíra v to, jak moc pitomý dokáže hlavní hrdina být. Tak od půlky už nezbývá než se bavit tím, za jak slaboduché autor své čtenáře považuje a jestli to všechno myslí vážně.

Autor začal se slibnou výchozí zápletkou, která mě nalákala. Možná kdyby zůstal ve vězení, kde mohl snáz pracovat s tísnivou a ponurou atmosférou… Takhle ale zbyla jen předvídatelná honička psychologa a vraždícího cvoka, kdy se jak ve správném hororu rozčilujete a radíte nedovtipnému hrdinovi, co má dělat, kam rozhodně nejít… Ale stejně tam samozřejmě půjde a dostane na budku…

Originál: Trance, 2019
Překlad: David Sajvera
Vydal: XYZ, 2020
389 stran

Share Button

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA