Pavoučí případ (Jan Frána)

Úniková hra v bývalém vojenském objektu může být zábavná, napínavá a také trochu strašidelná. Naštěstí je vše jenom jako. Nebo ne?

Když se podíváme na detektivní příběhy vydané v roce 2019, najdeme v něm několik titulů, které se buď přímo odehrávají v nedávné minulosti, nebo jsou založeny na událostech z doby minulé, které nějak ovlivňují současné dění. K té první skupině patří třeba Slavíčkův Poslední vandr na Zlaté řece, k té druhé pak třeba Goffův román Přiznat vinu nebo Březinovo Vzplanutí. Loňský rok také přinesl dvě „trampské detektivky“ – jednak zmíněný „Vandr“ a pak také Pavoučí případ Jana Frány, který spadá i do té druhé skupiny.

Začíná v osmdesátých letech minulého století, kdy trampská skupina Pavouci, složená většinou ze spolužáků ze střední školy, hledá ideální místo pro svou novou osadu. V té by měli být, pokud možno ukryti před náhodnými kolemjdoucími i před jinými trampy. Šerif s přezdívkou Křižák jednoho dne skutečně takové místo najde. Dutina ve skále na kopci se zdá být ideální, a to i přes poměrně náročný přístup. Jednoho dne parta objeví v dutině vstup do staré štoly…

V současnosti se členové trampské skupiny Daisy rozhodnou koupit dvěma svým členům-novomanželům poukaz na tzv. únikovou hru. Ta se má odehrát v bývalé vojenské základně Bonanza, která stojí právě na místě, kde zřejmě měli kdysi svou tajnou osadu Pavouci. Tu se pokoušelo najít mnoho trampů, ale nikomu se to nepodařilo. Poukaz platí pro více lidí, a tak se s novomanželi vydávají na základu i současní padesátníci, kteří by konečně rádi přišli záhadě kolem „Pavoučí základny“ na kloub. Hry se účastní spolu s další skupinou bývalých trampů. Ti, jak se zdá, nejen znají dnešního majitele někdejší Bonanzy, ale zřejmě s ním mají nějaké nevyřešené záležitosti z minulosti. Nebo možná on s nimi, protože hra začne najednou působit velmi realisticky…

Jan Frána vystudoval gymnázium a po něm VŠSE. Poté se stal vývojovým pracovníkem. V současné době pracuje jako manažer, ale dlouhá léta je také tramp a vodák. I když se literární tvorbě věnuje dle svých slov už od puberty, kolem roku 1993 začal psát povídky z prostředí, která má nejraději, tedy z vandrů a vodáckých výprav. Kromě toho píše básně, skládá písně a přispívá do různých trampských periodik (Trapsavec). Pavoučí případ je jeho třetí detektivkou z trampsko-vodáckého prostředí. Za svůj druhý titul Případ pohřešovaného háčka obdržel od České asociace autorů detektivní literatury (AIEP) druhé místo v Ceně Jiřího Marka – soutěži o nejlepší knihu detektivního žánru roku 2018.

Jak už z předchozích odstavců vyplynulo, děj začíná v osmdesátých letech a poté se přesouvá so současnosti. Současná linie je vyprávěna v první osobě z pohledu jednoho člena Daisy, který si říká Rook, zatímco retrospektivní kapitoly jsou vyprávěny ve třetí osobě. Autor svůj příběh vypráví příjemně přímočarým, lehce slangovým stylem, jak se na „trampskou detektivku“ sluší. Na rozdíl od snah jiných kolegů dostat do svého příběhu slang za každou cenu to nepůsobí ani rušivě, ani trapně.

Skladbu děje lze rozdělit do třech hlavních částí. V té první, která zabírá zhruba polovinu knihy, se spolu s hlavními hrdiny ponoříme do únikové hry. Tady je vyprávění vystavěno opravdu brilantně a sugestivně. Autor jednotlivé úkoly čekající na hráče opravdu propracoval k dokonalosti. Kdyby byl sám autorem nějaké „únikovky“, určitě by měla úspěch. Děj místy balancuje dokonce s prvky hororu a nedovoluje čtenáři knihu odložit. Hlavním magnetem téhle části knihy je především otázka „zdali je to opravdu všechno jenom jako“ a autor nás dokáže překvapit. Když je vysvětlena první část příběhu, jedna z postav řekne něco, čím otevírá druhou část, která nás opět zavádí do minulosti, ale dokonce do vzdálenější minulosti, než jsou osmdesátá léta. Na ní pak navazuje závěrečná část, která by se dala pojmenovat jako „Past“. Jenže je otázkou, kdo ji na koho klade.

Jako kluk jsem doslova hltal knížku o klukovské partě, která v podzemí města objevuje tajné chodby. Některé průchozí, jiné zasypané, různě propojené atd. Přečetl jsem ji vícekrát a později si na ni několikrát vzpomněl a říkal si, že je škoda, že se ke mně už nic podobného nedostalo. Až teď. Fránův Pavoučí případ je kniha přesně pro ty, co mají rádi tajemství starých chodeb, tedy míst, kam by se možná sami raději neodvážili, ale kam se rádi nechají autorem zavést. Je to možná kniha i pro ty, co by rádi někdy nějakou únikovou hru zkusili, ale stále váhají (jen si dejte pozor, kdo ji provozuje). Je to dobrodružství jak vystřižené z románů Jaroslava Foglara (v knize je několik odkazů na jeho dílo; navíc se také celá odehrává na fiktivních místech), akorát přizpůsobené dospělým a současnosti.

Úniková hra, tajemství z minulosti, prozkoumání staré vojenské základny i tajných pozemních chodeb. Autor pro své čtenáře připravil dvouvrstevnatý příběh, ve kterém není čas na nudu, protože tu není hluchých míst. Díky příjemně lehkému stylu vyprávění se kniha dobře čte, ale je především napínavá od začátku až do konce. Podle mého názoru patří mezi nejlepší detektivní příběhy, které v roce 2019 vznikly.

Text: Jan Frána (2019)
Vydáno: Jiří Nosek – KLIKA (2019)
288 stran

Share Button

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA