Paroháč (Jan Cimický)

Psychiatr pomáhá lidem. Ale kdo pomůže psychiatrovi?

Na sklonku roku 2019 dopsal psychiatr, spisovatel, překladatel a básník Jan Cimický hned dva romány. Jedním z nich byl francouzsko-český krimi příběh Chrámová věž, jehož recenzi na těchto stránkách také najdete, a druhým pak psychologicko-kriminální román Paroháč. Oba tituly vyšly v loňském roce.

Na začátku příběhu Paroháč se seznamujeme s doktorem Vaněčkem, který má soukromou psychiatrickou praxi. Jednoho dne za ním přijde Filip Blažek, trenér ve fitness centru. Navenek suverénně vystupující muž má poněkud pošramocené ego – jako atraktivní trenér byl zvyklý „dostat“ téměř každou ženu, o kterou projevil zájem. Nyní má však ve „fitku“ klientku, se kterou sice prožil řadu vášnivých chvilek, ale která ho přesto občas odmítá a tváří se záhadně. Na to není sebevědomý borec zvyklý. Ale ani Vaněček není schopen frustrovanému muži poradit něco stoprocentního. S dalším sezením se však ukazuje, že onou „záhadnou femme fatale“ by mohl být jeho manželka! Jak se zachovat? Napadnout klienta? Udeřit na manželku? Co když je to všechno jinak… Nebo ji má nechat sledovat? Dá přednost zdrcující pravdě, nebo zneklidňující nejistotě?

Jan Cimický si jako výchozí zápletku zvolil téma, které by člověk čekal spíše v italské či francouzské komedii. Přesto z něj velmi rychle dokázal vykřesat psychologický příběh o muži, který se zmítá mezi profesní etikou a přirozenou žárlivostí čerstvého paroháče. Ale to není jediný případ, kdy autor čtenáře vyvede z omylu. On totiž ani zbytek příběhu se neodvíjí tak, jak bychom čekali. Nutno přiznat, že nás autor minimálně dvakrát dokáže překvapit.

Jelikož jde o detektivku, resp. spíše o krimi příběh (k tomu se ještě vrátím), tak je nabíledni, že se na scéně objeví i kriminalisté, byť až těsně za polovinou knihy. Setkáme se znovu s některými postavami, které se objevily v románu Chrámová věž – především s policejní psycholožkou Jiřinou Sulkovou a jejími kolegy Kučerou, Beranem a dalšími. Ti ve většině příběhu hrají prim a s druhou polovinou knihy part doktora Vaněčka poněkud zůstává stranou.

Ve zmíněné „Věži“ autor především zúročil svou náklonost k Francii a znalost tamního prostředí. V této knize jsou zase očividné jeho zkušenosti z psychiatrické praxe. V románu je dokonce vložena několikastránková studie o depresích, ale stopy autorovy specializace najdeme na mnoha dalších místech. Také se tu a tam objeví kritika poměrů ve zdravotnictví, od klecových lůžek až k všudypřítomné byrokracii.

Paroháč je ale především krimi příběh, tak se pojďme vrátit k dějové linii. Opět ho musím srovnat s Chrámovou věží – na konci dojde při odhalení pachatele k porušení jednoho z „pravidel pátera Knoxe“, takže právě kvůli tomu bych neřadil tuto knihu mezi detektivky, ale mezi krimi příběhy.

V každém případě jde o vcelku zajímavý příběh o několika rovinách, ve kterém hraje důležitou roli klasická otázka křehkosti důvěry a ceny za objevení pravdy. Spolu s poměrně věrohodnými postavami a několika překvapeními jde o poměrně příjemné čtení.

Text: Jan Cimický (2020)
Vydáno: Baronet a.s.
248 stran

Share Button

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA