Chrámová věž (Jan Cimický)

Francouzko-český krimi příběh vedle určitých emocí nepostrádá ani pohodu. Autor hojně zúročuje svou náklonost ke „sladké Francii“, ale vyjadřuje i názory na řadu nešvarů dnešní doby.

Psychiatr, spisovatel, básník a překladatel Jan Cimický je člověk všestranného zaměření. Napsal řadu psychologických románů, některé s detektivními prvky, napsal i čistě detektivní romány. Byl členem české sekce Světové asociace autorů detektivní literatury (AIEP). Nějaký čas byl primářem jednoho z oddělení bohnické psychiatrické léčebny, je činorodý také v rozhlase. Překládá z francouzštiny a kdysi se dokonce v rámci svého pobytu v zemi galského kohouta také setkal s několika známými francouzskými herci. Proto ani nijak nepřekvapí, že jeho detektivka Chrámová věž, která vyšla v loňském roce, se odehrává z větší části v Paříži, z menší v Čechách.

Čtyřiadvacetiletý vysokoškolák Richard Pokora z Prahy je na studijním pobytu v Paříži poté, co jeho projekt vyhrál cenu pro mladé vědce vyhlašovanou Evropskou unií. V Centru vědeckého výzkumu, uzavřeném komplexu na jižním okraji Paříže, pracuje na tajném projektu ovlivňování genetické výbavy obilovin, aby byly více odolné proti škůdcům. Město nad Seinou si mladík zamiloval, přičemž nejraději vysedává poblíž svého oblíbeného chrámu Notre-Dame. Když se jednou vrátí do komplexu, kde nejen pracuje, ale i bydlí, napadnou ho dva maskovaní muži a zabijí.

Případu se ujímá rozvážný pařížský inspektor Paul Maigret (ne, jak sám neustále opakuje, nemá nic společného „s tím Maigretem“). Pro vyšetřování stanoví dvě základní verze – Richarda buď zabil někdo z osobních důvodů, nebo se stal terčem tzv. ekoteroristů, kterým podobné projekty „zásahů do boží vůle“, resp. ovlivňování přírody, už nějakou dobu ležely v žaludku. Extrémistické křídlo se dokonce neštítilo ani násilí. Když je vzápětí nalezen v domě na pařížském předměstí stejným způsobem zavražděn Richardův mentor, bere první vyšetřovací verze pomalu za své. Maigret se však přesto vydává do Prahy, aby o Richardovi zjistil více. Setkává se tu se svými kolegy a přáteli z pražské kriminálky.

Navzdory tématu napsal Jan Cimický celkem pohodový a pozitivně laděný příběh, odvíjející se v duchu starých francouzských detektivek, kde se více přemýšlelo a také se více v poklidu posedělo, takže zbyl čas vnímat náladu, zvuky a vůni města kolem sebe. Ostatně jeho atmosféra má v příběhu nezanedbatelnou roli. Paul Maigret je velmi sympatická a uvěřitelná postava. Kromě tohoto románu vystupuje v pěti dříve napsaných románech, poprvé ho autor představil čtenářům v roce 2004. Postavy z pražské kriminálky se zase objevují v dalším Cimického románu, Paroháč.

Rovněž Richarda autor vykreslil ve velmi sympatickém světle, takže o to víc čtenáře zamrzí jeho smrt. Kromě zmíněné pohody se tak románem prolíná i jistá melancholie a smutek ze zbytečně zmařeného života, k čemuž přispívají kapitoly v podobě Richardova nalezeného deníku (tvoří v podstatě paralelní dějovou linii). V něm se mladík nepokrytě svěřuje se svou (někdy až dětsky naivní) radostí ze života. Něco tak intenzivního jsem u čtení detektivky necítil už dlouho. Ale autor je především psychiatr, takže jistě ví, jak ze čtenářů vymáčknout emoce…

Román reflektuje některé skutečné události. Kromě zmínky o známé „Stávce žlutých vest“ se také točí kolem požáru katedrály Notre-Dame v dubnu 2019. Ostatně Cimického příběh se odehrává jen pár týdnů po této události. Autor také dává celkem jasně najevo svůj postoj k některým současným problémům – kromě zmíněného ekoterorismu i například zběsilému utajování osobních údajů (GDPR), které řadě lidem spíše hází klacky pod nohy.

Pokud bych měl knize něco vytknout, tak snad jen poněkud odbytý konec, kdy k odhalení pachatele nakonec přispěje úplně někdo jiný a odhalení samotné žádné vzrušení nepřinese. Tím se Cimického román spíše než k detektivce řadí ke krimi příběhu ze současné Francie. Přesto v něm zbývá místo na určitou nostalgickou vzpomínku na staré detektivky a nechybí v něm ani emoce. Celkově jde o příjemné čtení na jedno či dvě odpoledne. Pokud vám pak zbyde čas na kávu nebo sklenici oroseného piva ve vaší oblíbené hospůdce, bude den zakončen ještě lépe.

Text: Jan Cimický (2020)
Vydáno: Baronet a.s. (2020)
256 stran

Share Button

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA