Co může rozvrátit dlouholetou partu přátel a jak se může zvrtnout přepadení zdánlivě bezbranného mladého kluka. To a ještě více vás čeká v devatenáctém románu slovenského bestselerového autora, který po šesti letech od vydání vychází také v češtině.

Spisovatel píšící pod pseudonymem Dominik Dán patří mezi nejprodávanější slovenské autory a jeho obliba u čtenářů nepolevuje ani v jeho vlasti, ani u nás v Čechách. Patří mezi velmi plodné autory a leckdy napíše až dvě knihy ročně. Hrdinové jeho románů jsou členové mordparty z fiktivního „Našeho města“ (ze kterého lze odvodit Bratislavu) a ve většině knih řeší dva případy, které spolu mohou, ale také nemusí souviset. Dobu, ve které se jednotlivé případy odehrávají, volí autor na přeskáčku, takže například jeho první román Popel všechny zarovná z roku 2005 se odehrává v roce 1996, ale už ve třetím románu (Bestie) se vrací do roku 1990. Ještě větší „zmatek“ je v českých vydáních Dánových titulů, což možná souvisí s tím, že se Nakladatelství Slovart coby dceřiná společnost slovenského Vydavateľstva Slovart snaží zpětně postupně vydávat chybějící tituly v češtině. Letos tak například Dánovi u nás vyšla kniha Nevíš dne, nevíš hodiny z loňského roku, ale také Jednou nohou v hrobě, pocházející z roku 2014.
A ze stejného roku je i román Nevinným se neodpouští, který se až nyní dostává k našim čtenářům v českém překladu. Odehrává se v srpnu 2001 a také v něm bude mordparta řešit dva případy. V tom prvním musí prošetřit podivné úmrtí Michala Korce, jednoho ze členů party bývalých spolužáků a dlouholetých kamarádů. Mrtvý byl diabetik se značnou nadváhou a všechno ukazuje na to, že spáchal sebevraždu. Znovu se setkáme s Peterem Lipanem z oddělení loupeží a také členem oné party. Peter detektivy Richarda Krauze a Jozefa „Chosého“ Fischera požádá o pomoc. Michal byl podle něj sympatický a slušný člověk a neměl důvod sáhnout si na život. Krauz s Chosém se snaží přijít na to, co mohlo bezproblémového člověka přivést k sebevraždě. Ve hře je také fakt, že byl majitelem restaurace spojené s nočním klubem, o kterém se šušká ledacos… Ve druhém případě sledujeme drogově závislého bezdomovce Bronka, který na ulici přepadne mladého kluka, aby z něj dostal nějaké peníze na „fet“. Kluk má však kupodivu pro strach uděláno a vytáhne nůž. Při potyčce s bezdomovcem se však smrtelně zraní a náhodní kolemjdoucí chuligáni se rázem stanou samozvanými soudci. Bronko sice útok přežije, ale aby přežil i nadále, rozhodne se policii nabídnout zajímavou informaci…
V některých komentářích či recenzích se čas od času objeví zmínka o tom, že Dán se už nikam neposouvá, nicméně stále si zachovává svou úroveň. Také se lze občas někde dočíst, že každá Dánova kniha je trochu jiná. S tím posledním tvrzením mohu jen souhlasit. Některé případy jsou propracovanější, jiné jsou na první pohled „obyčejnější“, ale zase o to lidštější. Možná to pramení i z toho, že se Dán v řadě svých knih nechal inspirovat skutečnými kriminálními případy. Kromě toho se mu daří psychologicky věrně vykreslit své hlavní hrdiny jako obyčejné lidi s řadou neduh, nicméně když je potřeba, jako stoprocentní profesionály. Kteří se ovšem i ve vypjatých situacích dokážou vzájemně špičkovat. Psychologická kresba je mnohdy zdařilá i u dalších postav, což v této knize například dokladuje pasáž první větší vzájemné konfrontace mezi členy dlouholeté party. Je dost působivá, až trochu mrazivá, a patří podle mě k nejlepší části románu.
Ve druhém případu se autor opět vrací k Zoře Kowalské, ikoně módního showbusinessu, která se už objevila v románu Na podpatcích z roku 2011 a posléze v už zmíněném románu Jednou nohou v hrobě (ten napsal Dán jako další v pořadí po této knize, ale odehrává se o tři roky dříve). I postava Bronka se už zřejmě (nemám bohužel přečtené všechny „Dánovky“) objevila v některém z předchozích románů. Na tom by nebylo nic divného, podobné prolínání postav do více titulů používá řada autorů. V takovém případě je ale běžné, že autor čtenářům, kteří se s jeho dílem setkávají poprvé, nebo zrovna inkriminované předchozí tituly nečetli, ve stručnosti alespoň pár větami popíše, o co jde, co se v předcházejícím příběhu (či příbězích stalo). Může to být i užitečné připomenutí pro ty, co dřívější tituly četli už před delší dobou. Jenomže Dán tady nic takového neudělal. Rovnou navazuje na minimálně dvě témata z předcházejících románů, a tak pokud nevíte, o co jde, docela se nudíte. Dojde sice na jednu akčnější zápletku, nicméně pokud postrádáte kontext s událostmi z předchozích titulů, budou vám postavy (a vlastně i snaha detektivů) nejspíš celkem lhostejné.
Kniha sice nese charakteristické znaky „Dánovek“, nicméně možná by tentokrát stačilo více rozvést první případ, nebo alespoň zařadit stručnou rekapitulaci před rozvinutím zápletky druhého případu. Autor se kdysi v jednom rozhovoru ohledně umístění děje časově do různých období vyjádřil ve smyslu, že u svých čtenářů předpokládá jistou inteligenci a schopnost kombinovat. Zřejmě také předpokládá, že nejen četli všechny předcházející romány, ale že si je i všechny pamatují. Nevinným se neodpouští tak není špatná kniha, ale v celkovém kontextu Dánových děl bych ji hodnocením řadil spíše někam do spodní poloviny.
Originální titul: Nevinným sa neodpúšťa (2014)
Vydáno: Slovart (2014)
Vydání v České republice: Slovart, spol. s r. o. (2020)
Přeložil: Jan Hanzlík (2020)
304 stran