Zlověstný psychothriller z exotického Maroka rozehrává souboj mezi nerovnými soupeřkami…
Marocký Tanger, 50. léta. Alice sem odjela se svým mužem, ale není tu šťastná. Když za ní přijede její kamarádka z vysoké Lucy, otevře tím staré rány, a žhnoucí město dostane zlověstnější ráz…
Úzkostlivá Alice je úplným opakem sebevědomé Lucy a vy tápete, co se na škole mezi nimi stalo, že jejich přátelství ochladlo. Alespoň z pohledu Alice – to Lucy se evidentně stýskalo. Ale komu tady máme věřit? Je Lucy opravdu chorobná manipulátorka, jak si Alice myslí? Nebo chce jen pomoct své drahé přítelkyni od chlapa, který si ji nezaslouží?
První polovina mi hodně připomněla psychothriller Bílá těla – o nezdravém vztahu kamarádek, a jak dopadl muž, který se dostal mezi ně. Všudypřítomné sálající horko z exotického Tangeru evokuje Patricii Highsmith a její řeckou Smrt v labyrintu, stejně tak autorku ale může připomenout i mlhavé a dlouho nevyslovené podezření na lesbický podtext, (tak jako v jejím slavném románu Carol). Těsný okraj příčetnosti, na jakém balancuje Alice, je důvodem, proč The Times vytáhli ve své recenzi Dívku ve vlaku – nedůvěryhodnější vypravěčku byste hledali těžko. Zato Lucy je přece ta pevná skála, ne?
Marokánka je náročnější čtení, autorka používá styl, prodchnutý tíhou zlověstna. Musíte také zkoušet číst mezi řádky a ta neustálá nutnost být ve střehu je zmáhající, stejně jako vedro, které přímo sálá ze stránek. Všechno pak vidíte v mlžném oparu, jako fata morgánu, tetelící se nad písečnými dunami Maroka.
Uhrančivý příběh ve vás zůstane jako spálená kůže, kterou si nemůžete podrbat – je až nepříjemně fascinující, dostat se do mysli někoho tak amorálního a zároveň politováníhodného – svým způsobem. Vždyť jí nešlo o nic menšího než o lásku. A když ji nemůže mít…
Perfektní tíživé čtení z horkého Maroka, kde je takové vedro, že z toho můžete přijít i o rozum…
Originál: Tangerine, 2018
Překlad: Matouš Hájek
Vydal: Host, 2019
317 stran
