Pozvala mě dál (Lucy Clarkeová)

Elle Fieldingová je úspěšná spisovatelka s rozjetou kariérou a skvělým životem. Samé lži…

Elle napsala jednu knihu, která měla úspěch. Teď má šest týdnů do odevzdání druhé a panika ji svazuje. Rozpadlo se jí manželství. A zůstala sama ve velkém luxusním domě, kde se kapku bojí. Špatně spí. Nervy má na pochodu. Tlak očekávání je obrovský. A pak začne v domě nacházet podivné důkazy po minulých návštěvnících. Ten nápad s Airbnb asi nebyl úplně nejlepší…

Autorka ani tentokrát neopustila mořské prostředí – Ellin dům je na cornwallském pobřeží a výhled na moře a skály tu má svůj prostor. Zůstal také důraz na skvělou psychologii postav. Vynervovaná Elle je z počátku oříšek, ale autorka kolem ní vystavěla spoustu otázek. Třeba kvůli čemu se rozpadlo její manželství, proč se pohádala se sousedy nebo co se stalo před lety na univerzitě. Tušíte, že hrdinku poznáte a pochopíte až tehdy, když budete mít všechny tyhle otázky zodpovězené. Ale mezitím na vás Lucy valí další záhady, takže musíte být neustále ve střehu….

Je to, co se kolem Elle děje, jen v její hlavě? Nebo jí opravdu stalkuje vyšinutá fanynka, kterou si neúmyslně svými posty na sociálních sítích pozvala málem až do ložnice? Zvědavost vás pohání dál, i když byste nejraději hrdinku profackovali, ať se sebere, přestane prokrastinovat a začne psát tu druhou knihu… Je vtipné, že právě v téhle náladě je další kapitola uvozena „drahocennou radou zkušené spisovatelky“ o tom, že hrdinku čtenáři nemusejí mít rádi, stačí, že se o ni zajímají… A to zase ano, zajímá nás, co ta ženská tají…

Náladou mi kniha zpočátku připomínala Dítě ohnětajemné cornwallské pobřeží, vlny tříštící se o skály a ponurý dům, ve kterém se stíny stávají pro úzkostlivého člověka strašidly. Zároveň tu ale jsou prvky, dost typické pro psychothrillery Lucy Clarkeové (především neurotické hrdinky). Skvělé jsou také náhledy do světa úspěšných spisovatelů, kdy si Lucy nemusí ani moc vymýšlet (a schovala tu i malé mrknutí pro čtenáře svých předchozích knih).

Ani si neuvědomíte, kdy se vám dostaly Ellyiny neurózy pod kůži. Ale najednou zjišťujete, že se vám nechce vstát z křesla a něco dělat, protože potřebujete číst. Musíte zjistit ještě kousek, aspoň o trošku se přiblížit pravdě. Nadskakujete spolu s ní při každém zvuku z domu, napětím zapomínáte dýchat. Turbulentní zvraty vám pěkně zamotají hlavu a donutí překopat svůj názor na všechno – na Elle, na vlastní podezřelé a naprosto mylné odhady skrytých tajemství.

Romány Lucy Clarkeové jsou jistotou: vždy v nich bouří moře, mají spletité zápletky a dosti důkladně propracované postavy. Ale že by až takhle brnkaly na nervy, na to si z předchozích knih nevzpomínám. Perfektní čtení.

Originál: You let me in, 2018
Překlad: Jana Kordíková
Vydal: Cosmopolis, 2020
374 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA