Vypadalo to jako těžká zakázka, ale Lars ji zvládl v pohodě. Přesto skončil za mřížemi. Čtvrtý příběh ze současné Prahy je stejně řízný a stále stejně vynikající, jako hrdinův oblíbený bourbon.
„Odkojen Vltavou, na jejímž břehu byl během jedné soboty a neděle počat. Ve třech letech ho zoufalí rodiče prodali kočovným cikánům, kterými byl již po čtyřech dnech vrácen jako naprosto nezvladatelný.“ To je úryvek z biografie spisovatele Daniela Grise uvedené na přebalu knihy. Je natolik bizarní, že nikdo asi moc nevěří, že by byla skutečná. Ruku v ruce s tím mohou vyvstat pochybnosti, zdali je i jméno autora pravé. Ale víte co? Ono na tom vůbec nezáleží. Ať už je Daniel Gris kdokoliv, nebo ať už se za jeho jménem skrývá kdokoliv, podařilo se mu před třemi lety vytvořit postavu, která – troufám si říci – v české krimi literatuře chyběla.
Hrdinou autorovy už čtyřdílné série je bývalý policista a nyní soukromý detektiv David Scholl. Pod tímhle jménem ho ale skoro nikdo z jeho okolí nezná. David byl kdysi možná (řečeno jednou z postav v této knize) „nagelovaný frajírek“. Nyní je ale to holohlavý, potetovaný a vousatý ranař, se kterým když se naštve, není radno si zahrávat. Ale je zároveň neúplatný, má smysl pro čest i důkladně odvedenou práci a má srdce pravém místě. Dneska si říká Lars, podle bubeníka jeho oblíbené metalové skupiny Metallica. Kromě toho má rád Jacka Danielse, hodinky Luminox a pochopitelně – jako každé správné soukromé očko – i krásné ženy.
Ve čtvrtém příběhu dostane Lars od svého známého, renomovaného právníka, poněkud tajuplnou zakázku. Má najít jistého muže jménem David Lom. O něm ale nedostane skoro žádné informace. Jenom jeho bývalé bydliště a jméno matky. A aby to bylo ještě těžší, hledaná osoba se nesmí dozvědět, že ji někdo hledá. Takže Lars tím pádem nemůže využít své kontakty u policie. Přesto se mu postupně daří nalézat střípky informací o hledaném muži. Když práci úspěšně dokončí, dopřává si pravidelnou zimní dovolenou na svém oblíbeném malém řeckém ostrově. Po návratu ho ale v Čechách dostihne tvrdá realita – hned na letišti je zatčen a obviněn z vraždy. Léta posílal, nebo pomáhal poslat do vězení řadu ostrých chlápků, a teď se ocitá mezi nimi…
V televizních krimi seriálech, a jistě i v detektivních románech, bychom našli příklady, u kterých můžeme říci, že příběh není zase tolik důležitý, protože jde především o hlavní postavu. Případně o vtipkování mezi hlavními postavami, nebo o atmosféru. Pokud jsem se v recenzích předcházejících příběhů s Larsem vyjádřil v podobném duchu, tak tentokrát je příběh oproti předcházejícím titulům o něco zajímavější. Je to především díky sledování, jak a zdali Lars dokáže z minima informací vykřesat maximální výsledek.
Možná malinko ubylo vtipných a originálních postřehů a zásadních hlášek, které Lars trousí. Ale pořád jde o zábavný příběh, a i v této knize se najde několik pasáží, kdy se začnete smát nahlas. A když se v
ás partner či partnerka zeptají, čemu se smějete, nedá vám to, abyste jim nepřečetli celou pasáž. Zejména popis sledování Davida Loma je opravdu lahůdka.
Samotný příběh je vyprávěn tak trochu filmovým způsobem. Začíná od konce, kdy zastihujeme Larse už ve vězení. V dalších kapitolách se pak stylem „takže kde to všechno začalo?“ dozvídáme, co Larse na opačnou stranu mříží přivedlo. Zhruba po dvou třetinách knihy se ze začátku příběhu, který se začal odvíjet před pár týdny, vracíme zpět do současného dění. Už tedy víme, co Larse zařadilo mezi „mukly“, ale pořád ještě zbývá odhalit, kdo za vším stojí a proč.
Jako ve všech předcházejících titulech série s Larsem i tentokrát se vám dostane malé lekce z hudebního světa. A nemusí jít jen o Metallicu. Larsovi se líbí i skladby jiných metalových či rockových mistrů a je ochoten se s vámi podělit o pár informací ať už o kapele samotné, nebo o jejich největších peckách. A jako obvykle, všechno co Lars poslouchá, je podrobně vyjmenováno, takže máte možnost si skladby někde najít či stáhnout a pustit si je jako zvukovou kulisu k četbě. Mimochodem je zajímavé, že i když Lars pohrdá čistě popovými interprety, okamžitě ví, kdo zrovna danou skladbu, která někde hraje, zpívá a jak se jmenuje. Většina z těch, co popem pohrdají, by spíš utrousila něco ve stylu „Kdo to proboha je? Co je to za s…“ Ale to jen tak na okraj…
Sečteno a podtrženo, i čtvrtý Larsův příběh rozhodně stojí za přečtení. Už jen proto, že na tohohle charismatického chlapíka budícího respekt, ale s dobrým srdcem, se budeme vždycky těšit. Vím, že ho má řada čtenářů stejně jako já ráda čím dál víc a na samotnou dějovou linii zase tolik nekouká. Tentokrát je ale i příběh zajímavý a s přimhouřením očí by se dalo tvrdit, že se vyrovná současným krimi thrillerům. I když má řadu už mnohokrát použitých prvků, dočkáme se v závěru určitého překvapení. K tomu si přidejte několik tipů na dobrou tvrdou muziku, vtip a nadhled. A pochopíte, proč autor dostal za první titul série Říkají mi Lars Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní román roku 2018.
Text: Daniel Gris (2021)
Vydáno: Mystery Press s.r.o. (2021)
240 stran
