Říkají mi Lars (Daniel Gris)

Vypadalo to jako jednoduchý kšeft, ale nemohl se více mýlit. Zdálo se, že má všechno pod kontrolou, ale někdo zcela jiný už dávno tahal za provazy… Zajímavá a povedená prvotina českého autora je směsí řízné krimi a žánru noir.

Jeho občanské jméno je David Scholl, ale všichni mu říkají Lars, podle bubeníka jeho oblíbené kapely Metallica. Holohlavý, potetovaný čtyřicátník s mohutným vousem pracoval deset let jako policista. Po konfliktu s nadřízeným ho od sboru vyhodili, a nyní už nějaký čas pracuje jako soukromý detektiv. Někdy problémy řeší, jindy je vyrábí. Podle přání klienta.

Právě teď jeden takový vyrábí. Najme si ho bohatý majitel řady nemovitostí, aby kompromitoval jeho manželku. Obchodník si našel mladou sexbombu, a při rozvodu se svou (podle něj) nudnou manželkou chce co nejmíň tratit. Je tedy potřeba nasadit manželce do postele „mladého zajíčka“ a následně ji usvědčit z nevěry, aby rozvod byl její vinou.

Zprvu se zdá, že to bude oříšek, protože dotyčná opravdu žije na první pohled nudným, ale také ctnostným životem. Lars najme čtyřiadvacetiletého „hezouna“ Daniela, kterému se přeci jen podaří za hradby zdánlivě nedostupné paničky dostat. Nakonec to vypadá, že to bude poměrně snadný kšeft a lehce vydělané peníze. Lars už ani neslyší „poplašný zvoneček“, který se mu ozývá kdesi hluboko v hlavě a varuje ho, že je něco špatně. Posléze dojde k vraždě, záhadnému zmizení a únosu. Lars bude muset využít všechny svoje kontakty z minulosti, ale i tak je otázkou jestli to bude stačit ve hře, kde dlouho není jasné, kdo tahá za jaký provaz a kdo to skutečně všechno řídí…

Na různých besedách či v různých recenzích čas od času zazní, že se česká detektivka drží až příliš při zemi, a že „akci“, která je přirozená v anglosaských či skandinávských detektivkách, příliš neumíme a většina pokusů dopadá směšně. Román debutující českého autora Daniela Grise je jedním z těch mála příkladů (vedle například Kopřivovy Rychlopalby), které tyto názory vyvracují. Autorovi se podařilo napsat svižný thriller, který je čistý a nekomplikovaný jako „Jack na ledu“, který jeho hlavní postava s oblibou popíjí.

Podle anotace by měl potěšit především fanoušky kultovního film Pulp Fiction. To ponechám na čtenáři, ale souhlasím s anotací v tom, že tento krimi thriller rozhodně obsahuje výrazné prvky žánru noir. Odehrává se v bezejmenném městě, a ať už z něj vytušíme Prahu či nikoliv, je to v podstatě jedno. Autor se úzkostlivě vyhýbá jakémukoliv místopisnému zařazení, takže i postavy mají jména, která se mohou vyskytovat jak v Česku, tak v cizině (Solomon, Scholl, Gold, Sitta) nebo mají cize či neutrálně znějící přezdívky (Lars, Bonnie, Boxer). Všechno tu ale funguje dobře a nepůsobí to strojeně. Jedině snad popis cesty typu „pojedeš po obchvatu kolem města a u žluté pumpy zahneš doprava“ vypadá přeci jen trochu nereálně, ale to bych debutujícímu autorovi odpustil. Stejně jako to, že svého hlavního hrdinu zásobil plejádou různých kontaktů z minulosti. Tím pádem to v románu několikrát vypadá, že na každou svízelnou situaci má Lars v zásobě nějaký vhodný kontakt. Tohle však skončí v pravou chvíli, protože jinak už by nám mohl být osud hlavní postavy lhostejný, když víme, že bude mít pokaždé na koho se obrátit.

Pokud máme věřit poněkud šílené (nebo možná spíš recesistické) biografii autora, uvedené na přebalu, tak rodiče ho prý prodali ve třech letech coby nezvladatelné dítě kočovným cikánům, kteří ho vrátili už po čtyřech dnech. Během života pak měl autor vystřídat několik oficiálních i pololegálních výchovných institucí, posléze několik manželek různých národností a dělal devatero řemesel, než se rozhodl pro dráhu spisovatele. Vzhledem k tomu, že je na fotce na přebalu namaskován jako Joker z Batmana, o moc více se o autorovi asi nedozvíme.

Román je vlastně rozdělen na dvě poloviny, které na sebe volně navazují. Tušil jsem, jak se všechno vyvine a jakou budou mít jednotlivé události souvislost, ale měl jsem pravdu jen z poloviny. Vždycky mě nicméně potěší, když se ve svém odhadu mýlím, protože to znamená, že mě finále dokáže překvapit. Na druhou stranu, leckdo to možná uhádne celé, protože při zpětném pohledu se dá říci, že při troše přemýšlení (nebo znalosti žánru) by to zase nebyl takový problém.

To však nebrání tomu, abychom si knihu neužili. Zápletka sice není kdovíjak originální, ale příběh má dost dynamiky i napětí, aby nás bavil od začátku až do konce. Lars má občas docela suché hlášky, které sarkasticky glosují danou situaci (na prvotinu jsou občas až překvapivě výstižné). Díky vyprávění v první osobě navíc můžeme na vše nahlížet jeho očima. Jak se na žánr sluší, autor patřičně zvýraznil i ostatní charaktery jednotlivých postav. Boháči jsou patřičně úskoční, ale zároveň slaboši, ženské jsou krásné a žádoucí a jsou potvory, policajti drží při sobě, i když nejsou občas zrovna bezúhonní a padouši jsou patřičně tvrdí a nebezpeční. Zkrátka a dobře, vše, jak to má v krimi s překvapivou zápletkou být.

Poměrně otevřený konec (naprosto však v souladu s předcházejícím dějem) naznačuje, že se s Larsem nejspíš brzy setkáme znovu. Bude mít totiž ještě nějaké nevyřízené účty… Zajímavě zakončený příběh navíc naznačuje, že by pokračování mohlo začít (neméně zajímavě) tam, kde prvotina skončila. Já bych se rozhodně s Larsem znovu rád vydal na nějakou nebezpečnou.

 

Text: Daniel Gris (2018)
Vydáno: Mystery Press (2018)
240 stran

Share Button

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA

Doporučujeme

CITARNY.CZ
Severské detektivky

www.alpress.cz


www.styl-zivota.cz

CZIN.eu

REKLAMA


Informace

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR