Kdo mohl bestiálně utýrat mladého chlapce? Třináct let starý román bestsellerového autora nedávno vyšel i v češtině.
Slovenský spisovatel kriminálně-detektivních příběhů je velice populární i u českých čtenářů. Řada z nich proto ani nečeká, až ten či onen román Dominika Dána vyjde v češtině. Někteří si rádi poslechnou titul v libozvučné slovenštině zpracovaný jako audiokniha, jiní se pustí do čtení v originále. Pro ty, co si přeci jen raději počkají na českou verzi, nakladatelství Slovart postupně vydává tituly i v češtině. Z celkových dvaatřiceti autorových románů zatím nebyly přeloženy pouze čtyři tituly. V audioknižní podobě zatím vyšlo sedmadvacet románů. Hřích náš každodenní z roku 2008 je zatím posledním česky vydaným románem.
Román zasazený do podzimu roku 2002 začíná smrtí třináctiletého Petra Mikuše, který se zmlácený z posledních sil doplazil ke zdi domu v jedné z uliček centra Našeho města (Dánovo fiktivní město, kam zasazuje své příběhy – pozn. red.). Tam ho ještě živého zahlédli zazobaní manželé vyrážející právě z onoho domu pozdě v noci na banket. Zdena chce mladíkovi pomoci, ale její manžel Adam, ředitel pojišťovny a člověk s mnoha konexemi, ho má za bezdomovce a manželce pomoc důrazně „vymluví“. Mladík umírá…
Případ začne vyšetřovat oddělení vražd, které v počátku ani netuší, že jde o tak mladou oběť. Postupně se ukazuje, že se mladík pohřešoval už pět dní. Před smrtí byl zjevně vystaven bití a mučení a byl několikrát znásilněn. Šéf mordparty Alexander Mayor vyčlení na hledání sadistického vraha co největší množství lidí. Díky mediálnímu tlaku, o který se přičinila matka zavražděného, je pod velkým tlakem nadřízených. V případu je však mnoho nejasností. Stopy krve se objevují tam, kde by vůbec neměly být. Navíc se ukazuje, že v době mladíkovy smrti se na místě činu ještě vyskytoval někdo další. Také bohatí obyvatelé domu, u kterého Petr vydechl naposledy, by mohli poskytnout užitečné svědectví, jenže jsou nejen vlivní, ale někteří z nich mají i co skrývat…
I když si autor tentokrát vybral poměrně závažné téma (a jistě se nechal inspirovat skutečnou či skutečnými událostmi, jak to ostatně ukazuje dovětek knihy), jde zpočátku o standardní rozjezd, kdy nechybí obvyklé drsné vtipkování členů mordparty, kterým ventilují frustraci ze své dost často neradostné a depresivní práce. Dávkování je ale v tomto směru vyvážené. Nevtipkuje se za každou cenu a není to přes čáru. Někdy se jen usmějete, jinde se zasmějete více. Důležité je, že to není trapné nebo zbytečné.
Čtenáři-byrokrati, kteří si libují v policejně-procedurálních záležitostech, se jich dočkají v hojné míře, když se řeší různé kompetence, výjezdovka, vyšetřovatelé, a tak dále. Nakonec čtenáři Dánových knih to znají a vědí, co mohou v tomto směru čekat a ani tentokrát nebudou ošizeni. Na rozdíl od řady jiných Dánových románů teď mordparta z budovy „U dvou lvů“ řeší jen jeden případ, byť má několik drobných odboček (například obchod s drogami).
Jednou jsem četl komentář k jiné Dánově knize, kde si kdosi postěžoval, že to vypadá, že v autorových románech jsou významnější ženské postavy skoro pokaždé vykreslené jako vypočítavé mrchy. Ani tato kniha není výjimkou. Na začátku zmíněná Zdena k nim podle všeho také patří, podobně jako postava Zory Kowalské, která se vyskytuje v několika jiných titulech. Budiž ale připsáno autorovi k dobru, že to na konci téhle knihy zase není tak jednoznačné.
Tak a konečně se dostávám k té hlavní zápletce. Jak jsem už předeslal, je dost závažná a také smutná. V tomto směru je nejzajímavější fakt, že autor v podstatě ukazuje čtenářům tři směry, kterými by se příběh mohl ubírat. Tedy tři možná řešení, co se Petrovi stalo a především, kdo to má na svědomí. Byl to jeho strýc se záznamem v trestním rejstříku? Nebo parta starších kluků z Petrova bydliště, která ho šikanovala? Nebo to má něco společného s jeho stále častějšími návštěvami kostela? I když si teď budete myslet, že je poměrně jasné, který ze třech směrů to bude, buďte si jistí, že Vám autor bude střídavě klást přesvědčivé argumenty pro všechny tři možnosti. A že i když se na konci dozvíte, která z nich to nakonec byla, nebude to patrně tak, jak jste předpokládali.
Hřích náš každodenní převyšuje většinu autorových titulů svou aktuálností, mrazivým tématem, otevřeností a přímostí. V příběhu, který patří podle mého názoru k nejkomplexnějším titulům knižní řady, se řeší „jen“ jeden hlavní případ, který ale na sebe ještě nabaluje zajímavé a také – navzdory tématu – lechtivé odbočky. Autor v rozumné míře vyprávění odlehčuje špičkováním mezi hlavními postavami. Čtenáři se dočkají klasických detektivních postupů a přečtou si i něco o umění vyšetřování, které tady hraje důležitou roli. Je to po všech stránkách dobře odvedené dílo stojící na pevných základech, stejně jako vyšetřování čtenáři oblíbené party „vraždařů“.
Originální titul: Hriech náš každodenný (2008)
Vydáno: Slovart (2008)
Vydání v České republice: Slovart, spol. s r. o. (2021)
Přeložil: Jan Hanzlík (2021)
336 stran
