Hlubiny (Yrsa Sigurdardottir)

Jedna obyčejná ulice v obyčejné islandské čtvrti skrývá tajemství. A jak to souvisí s rybáři? Islandská hvězda krimi rozjíždí děj v několika souběžných linkách. Mladá námořní kuchařka Gunndís je jako záskok na rybářské lodi, kde kupodivu najde věc, která patřila jejímu otci. Ten ale zahynul při lodním požáru, kdy se loď potopila a nemohlo tak nic zůstat. Jak je to tedy možné?

Spojovateli série je policista Týr a patoložka Idunn, a ti se spolu s policistkou Karó poutí do zprvu směšně vypadající sousedské války. Dvě rodiny spolu bojují tak šíleně, že to rozum nebere. Jejich děti se za ně stydí. Vzájemná nenávist roste s každým dalším naschválem.

A do třetice všeho zlého, ve sběrném dvoře někdo se zahradním odpadem přivezl i staré kosti, lidské. Jak spolu budou ty tři věci souviset, jestli vůbec a co na nás autorka chystá, to jsou otázky, které pohánějí čtenáře dál…

Tohle bylo trochu jiné čtení než předchozí dva díly, kde policie nejdřív řešila nějaké vraždy, ke kterým se v druhé dějové lince teprve schylovalo. Tady jsou od sebe příběhy sotva pár dní a nikdo v úvodu nezemřel – když nepočítám ty kosti ze zahrady. Týr je stále tak nudný, nejsympatičtější je tu kupodivu šestnáctiletý Ketil, syn bláznivých sousedů, který o svých rodičích nemá iluze. Přesto chce ale vědět, co se to v jeho ulici děje, pokud v tom opravdu nejedou ti sousedi. Typický puberťák je ale většinu času duchem mimo.

Knihy Yrsy se vyznačují tím, že jakkoli nemožně zápletka zní, jakkoli se zdá, že logické řešení neexistuje, Yrsa s nějakým přeci jen přijde. S takovým, které vám vyrazí dech. Nejen svou logikou, ale i krutostí. Bezcitností. Nebo řetězením příčin a důsledků, které nakonec vše propojí, i když dost mrazivým způsobem. A stejné je to i tady. Co se zprvu zdálo, že spolu naprosto nemůže souviset, teď má své jasné místo.

Hlubiny jsou důmyslnou detektivkou, která má opět dost neobvyklý námět – šíleně eskalující sousedský spor, i neobvyklý úhel pohledu očima nechápajícího puberťáka. Osobní životy policistů tady mají jen minimální prostor, a možná je to dobře, moc jsme si do noty nesedli.

Z celé série mi zatím přišel nejlepší druhý díl Hrob, hlavně díky popisu toho, jak hysterická parta bývalých spolužáků špatnými rozhodnutími sama přispívala k vlastní záhubě – a jak fascinující bylo jejich absurdní chování sledovat. Tady jste dlouho namáhali mozkové závity ve snaze vyrovnat se kreativitě autorky, a pak jen zírali, když v závěru vyložila své karty na stůl. Takové úrovně vynalézavosti dosahují jen mistři…

Originál: Frýs i adum blod, 2023
Překlad: Lucie Korecká
Vydal: Metafora, 2024
365 stran

 

 

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA