Devadesátá léta nebyla divoká jen u nás. Přesvědčí vás o tom úspěšný slovenský spisovatel, který se ve svém eposu vrací k tématu propojení mafie a politiky.

Tvorba oceňovaného spisovatele Jozefa Kariky (narozen 1978) se dá rozdělit do třech hlavních okruhů – publikací o magii, hororové prózy a románů z mafiánského prostředí. Vystudovaný historik a filozof se stal uznávaným díly svým prvním dvěma knihám o magii, Slovanská magie a Zóny stínu. Poté aktivity na toto téma zčásti opustil, aby se věnoval hlavně publicistice a psaní beletrie. Pracoval mimo jiné jako televizní redaktor zaměřující se na politické a investigativní reportáže. Do světa beletrie vstoupil hororovými povídkami, jež získaly několik ocenění a byly zařazeny do různých antologií. Jeho dva romány Trhlina a Smršť se dočkaly stejnojmenné filmové podoby. V roce 2010 vydal Karika knihu Ve stínu mafie, jež se u našich východních sousedů stala v té době neprodávanější knihou slovenského autora. O rok později autorovi vyšly další dva díly a trilogie Ve stínu mafie se uzavřela. Na ni pak navázala další trilogie na stejné téma, Černý kruh. Druhá kniha této řady Černý rok s podtitulem Válka mafie vyšla už v roce 2017, českého překladu se dočkala až letos. Na Slovensku vyšel v roce 2019 závěrečný díl Čierny kruh: Koniec mafie, ten ale na českou verzi ještě čeká.
Příběhu se odehrává převážně v autorově rodném Ružomberoku v období mezi červencem 1997 a zářím 1998. Sledujeme v něm osudy několika hlavních postav rozdělené do pěti dějových linií. Čtyřicátník Peter Štarch se rád vidí jako boss místní mafie. K ruce má kápa zvaného Tlapa a pár ostrých hochů, včetně primitivního a surového Boba. Na svém malém písečku v Ružomberoku se snaží budit respekt, vybírá výpalné, k tomu má podíl v několika firmách svého kamaráda ze studií, Luboše Ostrého. Tohoto podnikatele spojuje se Štarchem kromě společného dospívání také temná minulost v Bosně spojená s prodejem zbraní. Ostrý by rád udělal něco „pro své město“ a získal v privatizaci místní textilku, čímž by zachránil tisíce pracovních míst. K získání továrny by mu měl dopomoci jeho známý Alexander Vokuš, přednosta městského úřadu. Vokuš Ostrého varuje, aby nepodceňoval konkurenci a z privatizace vycouval. Naivní podnikatel však netuší, že to Vokuš, hájící především privatizační zájmy premiéra Kardiše, hraje na obě strany a tiše podporuje konkurenci – dravou skupinu zájemců, kteří se netají tím, že zaměstnance propustí, továrnu rozkradou a rozprodají. Vokuš má starosti se svým synem Dominikem, kterému nemůže odpustit, že je gay, a ještě k tomu nechce jít po cestě, již si pro něj představoval. Mladík raději uteče z domova a posléze se z něj stává bezdomovec a feťák. O své místo na slunci také bojuje cikán Zolo se svými dvěma bratry, místními distributory drog. Zolo by se rád posunul v „byznysu“ dál a stal se hlavním distributorem pervitinu dodávaného z východu. K tomu ale potřebuje nejen získat potřebné (a samozřejmě nebezpečné) konexe, ale i důvěru svých dvou bratrů, kteří se rádi vidí jako gangsteři a příjmy jim stačí.
Kniha je rozdělena do několika hlavních částí, z nichž každá obsahuje určitý počet kapitol. Každá část je uvozena jakousi scénou v prologu, která napovídá, co se v dané části stane, nicméně ne vždy se to dá poznat dopředu. Jednotlivé dějové linie jsou odvyprávěny beze spěchu, ale nejsou v nich žádné vyplňující “vaty”. Každá kapitola posune děj mírně dopředu, takže čtenář zvládá udržet pozornost u všech hlavních linií, k čemuž přispívá i to, že se každá se nese v jiném duchu – jedna je plná násilí (Štarch, Tlapa, Bobo), jiná naděje a snad i ušlechtilé snahy (Ostrý), další je pak o pochybné touze dokázat něco víc (Zolo a jeho bratři), vedle nich sledujeme pád na samé dno společnosti (Dominik) či jistou formu „boží odplaty“ (Bobo).
Tím, že Karika navazuje na mafiánskou ságu, tu opět nechybí šokující cynismus a bezcitnost, které jsou nejpůsobivější v drobných epizodách. Všichni aktéři vědí, že žijí v systému, jenž rozhodně není spravedlivý, ale snaží se z něj urvat, co se dá. Někdo si jiný, lepší systém představit nedovede, jiný se ho bojí. Pro někoho je stávající systém příležitostí demonstrovat svou sílu a je to tak podle jeho vlastní morálky v pořádku, pro jiné je to zase snadný způsob, jak se obohatit, jak zabezpečit sebe a svou rodinu, i když na úkor druhých. Pro mnohé pak přichází odměna, když se mohou obklopit tím, co mají nejraději – zlato, drahá auta, výstavní domy, luxusní prostitutky, nekonečné party v klubech plné kvalitního alkoholu a drog. Zajímavé je, že každého si nakonec spravedlnost svým (leckdy poměrně nečekaným) způsobem najde. Záleží jen na tom, kdy se tak stane, a kdo pak bude mít dostatečně hroší kůži na to, aby se z dané situace oklepal a šel dál. Nikdo z aktérů ale rozhodně nezíská nic, co by ho obohatilo.
V závěrečně čtvrtině knihy se ukazuje, kdo je skutečný tvrďák a boss, a kdo si na něj jen hraje. Kdo je v reálu rádoby šéf opírající se o malou skupinku pologramotných násilníků, a kdo naopak řídí skoro celý stát a má k dispozici menší armádu bývalých vojáků. Vše je pak korunováno jednou z finálních scén, která je pro některé aktéry opravdovou noční můrou, ale pro čtenáře je to lahůdka. Karika si na scénách malinko sklouzávajících až k lehce bizarnímu hororu dal záležet (steak si asi nějakou dobu nedám). S koncem příběhu se do knihy čím dál víc dostávají lehce filozofické pasáže na téma skutečné moci a krutosti, o tom, co je realita a co vlastně přiměje lidi sundat si klapky z očí.
Autor vystřídal více povolání, pracoval i v samosprávě a byl také mluvčím města Ružomberoku. Když k tomu přidáte studium filozofie a historie, plus zájem o dění kolem sebe, je vám jasné, že autor naprosto přesně ví, o čem píše, dle jeho slov stačilo žít v té době na Slovensku. V úvodu sice upozorňuje, že je jeho příběh čistě fiktivní, ale většina z nás případy podobné těm v knize známe z médií nebo si je pamatujeme. Například pak není třeba se složitě zamýšlet, kdo se stal předlohou knižního premiéra Kardiše. A v příběhu klíčová továrna Texicom skutečně existovala a měla podobný osud jako v knize.
Černý rok je objemná kniha čítající přes 600 stran. I přesto, že je v poslední době už téměř „předevadesátkováno“ a přestože žádná z postav rozhodně není sympatická a nelze se s ní ztotožnit, jde o poutavý příběh, který čteme fascinovaně, možná i proto, že od něj máme odstup. Kniha přesto končí v pravý čas. Ke konci se mi už nechtělo dočítat dozvuky jistých dějových linií, stačilo by mi soustředit se na tu Štarchovu. Přesto má Karikův epos v několika směrech otevřený konec jelikož se s některými postavami setkáme v závěrečném dílu trilogie.
Originální titul: Čierny rok (2017)
Vydáno: Ikar, Bratislava (2017)
Vydání v České republice: Nakladatelství Argo (2024)
Přeložil: Jiří Popiolek (2024)
630 stran