Helen Fieldsová: Psát detektivky je mnohem snazší než být matka tří dětí
Britská autorka temných thrillerů Helen Fieldsová přijela do Prahy. Na veletrhu Svět knihy 2026 si povídala se čtenáři především o práci na sérii s Lucem Callanachem a Avou Turnerovou.
V to páteční odpoledne 15. května byla na návštěvnících veletrhu vidět radost z opětovného setkání s lidmi stejného zájmu, ať už šlo o další čtenáře, vystavovatele nebo samotné autory. Do stánku nakladatelství Albatros Media, na jehož pozvání autorka přijela, dorazily převážně zástupkyně něžného pohlaví. Beseda s autorkou knih ze série Connie Woolwine a Inspektor Luc Callanach se nesla v příjemně uvolněném duchu, který korespondoval s nadcházejícím víkendem.
Helen Fieldsová nebyla v Praze poprvé. Tohle byla už třetí její návštěva a prý určitě ne poslední. Ráda se při cestování inspiruje navštívenými místy pro svou tvorbu, a tak není vyloučeno, že se nějaká menší scéna její budoucí knihy neodehraje právě v naší metropoli. Autorka sice své příběhy zasazuje do Skotska, ale nepochází odtud ani tam nebydlí. Svou volbu vysvětluje tím, že v gotické atmosféře Edinburghu (který prý Praha nejvíce připomíná) se může stát cokoliv. Podle ní je to krásné město, ale také v kontrastu se sociálními problémy a chudinou, což jí spolehlivě dodává náměty. Až na výjimky zasazuje své příběhy do reálných lokací (jež předtím sama navštívila), takže dnes existují nadšenci, kteří se na daná místa vydávají a nezapomenout o tom autorku informovat. Je za to ráda, poněvadž možnost, že čtenář bude chtít místa děje navštívit osobně, je jejím záměrem.
Psát začala už jako malá. Se smíchem dodává, že to sice bylo příšerné, ale bavilo ji to. Později si sama vydala své první dvě knihy v žánru fantasy. Upřímně dodává, že by to ale nikomu nedoporučovala číst. Šlo především o experiment, zdali by ji mechanismus psaní vůbec bavil. Ani její první „serióznější“ kniha nebyla vyloženě detektivka, šlo o historickou beletrii, nicméně v příběhu zasazeném do období kolem roku 1900 se už zločin objevil.
Psaní ji skutečně bavilo, cítila potřebu psát dál, a tak si našla agentku (ty prý autorům radí, co by měli psát). Ta ale odešla vzápětí na mateřskou dovolenou, takže se Helen nakonec rozhodla, že si napíše nový příběh podle sebe a bude v něm čerpat ze zkušeností ze své advokátské praxe (věnovala se třináct let rodinnému a trestnímu právu, kde se mimo jiné řešily i případy vražd či obchodu s drogami). Ač to neplánovala, právě tato kniha (Dokonalé stopy) odstartovala její kariéru (k dnešku existuje sedm titulů série s inspektorem Callanachem a tři díly série s forenzní psycholožkou Connie Woolwinovou – pozn. red.).
Práci na nové knize kupodivu nezačíná nápadem, modem operandi či hlavní postavou, ale rovnou vrahem. Tvrdí, že je snadné popsat, co si myslí detektiv, ale aby byla knížka poutavá, musí se přenést do hlavy pachatele a zjistit, co si myslí. A od toho pak odvíjet svůj příběh. Při psaní jí pomáhají rituály jako šálky dobrého čaje, nahlas puštěná muzika osmdesátých let nebo tanec v kuchyni. Nemůže prý nic psát, dokud si neustele postel. Prvními beta čtenáři ovšem nejsou členové její rodiny, jako u jiných autorů. Blondýnka se zvučným hlasem se smíchem dodává, že rodina její knihy číst nechce. Zato spolužáci jejích dětí ji sledují na sociálních sítích, o čemž se dozvídá prostřednictvím komentářů typu „Mami, cos to tam zase napsala?“
Jejím velkým zážitkem byl pobyt v USA, respektive když jí sestra kamarádky, která pracuje u FBI jako profilovačka vypracovala na její přání profil, z toho prý byla opravdu nadšená. Na otázku, zdali by dokázala spáchat dokonalý zločin, s úsměvem odpovídá, že pokud to udělala, nikdo bychom to nezjistili. A doplnila, že měli souseda, který pracoval pro vládu, kde dělali nějaké pokusy na zvířatech. Nejlepší způsob, jak se zbavit mrtvého těla, je podle něj hodit ho prasatům (už víme, kde vzal Ivan Roubal inspiraci – pozn. red.). Nesmí se ale zapomenout na zuby…
Beseda nebyla jen humorná. Když Helen dostala otázku, jestli by mohla říci, že se nějaká její kniha ze série s Callanachem něčím vymyká, tak po krátké pauze řekla, že by to byla první kapitola románu Dokonalé ticho. Nakladatelství po ní tehdy chtělo, aby do poslední části svého předchozího románu přidala první kapitolu nového románu. Tu ale neměla napsanou, takže si sedla ke stolu, aniž by tušila, o čem vůbec bude psát. Nakonec napsala kapitolu, která zůstala (na rozdíl od jiných románů, kde se běžně škrtalo a upravovalo) v nezměněné podobě. Když si ji prý ještě dnes přečte, tak se u toho rozpláče. V této kapitole umírá devatenáctiletá dívka, kterou vytáhli z dodávky a nechali ležet na břiše. Nechce však zemřít tváří k zemi, a tak se naposledy pokusí přetočit na záda — chce před smrtí ještě vidět oblohu a přeje si, aby ji tak také našli. Helen si už tehdy řekla: „Tohle bude dobrá knížka.“
Autorka mimo jiné přijela přestavit román Pozorovatel, zatím poslední titul ze série s Connie Woolwinovou. Připouští, že Connie má temnější charakter, ale nemyslí si, že by tahle řada byla drsnější než ta druhá. Je více zaměřená na psychologii, zatímco řada s Avou jsou spíše procedurální detektivky. Kdyby měla protagonistky srovnat, tak obě mají něco z ní. Ona sama ale není prý tak zábavná jako Ava. Connie je zase v lecčems neobvyklá. Ostatně se objevila už v prvním dílu s Callanachem, ale to ještě autorka neplánovala, že dostane vlastní řadu. Na druhou stranu ale připouští, že autor už většinou ví, zdali daná postava bude žít dál. Mimochodem, druhý román Léčebna by se měl dočkat televizní adaptace.
Díky našponovanému programu festivalu nezbyl prostor na dotazy čtenářů, ale myslím, že příchozí se dozvěděli řadu informací. Jednou z těch nejzajímavějších byla ta, že na podzim vyjde v Británii osmý díl s Lucem a Avou. Fanoušci této série se mají opravdu na co těšit. V knize (s anglickým název No One Left Alive – Nikdo nezůstal naživu) se mladá žena vrací na Silvestra do odlehlé skotské vesnice, kde je 14 domů a ve kterých jsou všichni mrtví…
Člověk by čekal, že někdo, kdo se věnuje trestnímu právu, nebude utíkat k psaní temných krimi thrillerů. Autorka tak dostala otázku, zdali umí vůbec odpočívat. Prý ano, dělá i normální věci, baví ji keramika nebo pečení, navíc je matkou tří dětí. Ale psát detektivku je podle ní mnohem snazší…
Beseda skončila po necelé hodině. Čtenáři pak dostali možnost nechat si své knihy podepsat autorkou. Další autogramiáda byla naplánovaná na druhý den.
