Liška (Sólveig Pálsdóttir)
Pomalá islandská detektivka, kde se skoro nic neděje, ale přesto jste přilepení ke stránkám. Island jako místo zla a krutosti – je to zimou, počasím, nebo to je v lidech samotných?
Policejní inspektor Guðgeir Fransson z Reykjavíku si dává vynucenou pauzu po velkém průšvihu. Odstěhoval se do městečka Höfn. Uklízí sníh, pracuje jako bezpečák, nudí se. Asi jen proto opatrně začne šťourat do jediné zajímavé věci, co se tam stala, příjezdu zmatené cizinky, která však hned zase zmizela. Kam? Viděl ji někdo potom? Dostala se bezpečně domů?
My zatím vidíme svět očima Sajee, která i po pár letech na Islandu nedokáže pochopit místní mentalitu, chladnost nebo tradice. Natož absurdní a těžké islandské písmo. To, že neumí číst islandsky, se jí stane osudným…
Opět se pouštíme do houští cizokrajných a nerozluštitelných islandských jmen. Tentokrát je to opravdu náročné. Sice máme na začátku návod, jak různé symboly číst, ale přesto každý výslovnost nějak odhadne a postavy si přejmenuje po svém. Hlavní hrdina to má ještě dobré, co takhle jméno osady Bröttnskiður nebo sympaťák Thormður, to jsou lahůdky.
A lahůdkou je i celá tahle detektivka, která nás navnadí znepokojivým prologem, takže víte, že se něco šeredně zvrtne, ale pak dlouho čekáte a jste napnutější a napnutější, i když si jde Guðgeir jen zaběhat. Zlověstná atmosféra houstne s každou stránkou.
Guðgeirovy části byla takové rozvláčné, dával si načas. Zmínky o zpackaném případu, kvůli kterému je na nucené dovolené, jsou jen letmé, ale někdy máte pocit, že by z toho byla zajímavější kniha než tohle, akčnější. Ale protože Liška je první díl série, je jasné, že takhle to autorka chtěla. Že byl její záměr ukázat lidem, že se zlé věci dějí nejen ve velkoměstě, které zločin přitahuje, ale i tam, kde to nejmíň čekáte. Že zlo může mít podobu úplně obyčejných lidí, vašeho souseda, kohokoliv. V místě, kde je málo obyvatel a každý se stará jen o to svoje, se někdo v nouzi pomoci jen těžko dovolá…
Mrazivé a znepokojující, a přesto s nádechem všednosti, prostě typický Island. Jako doporučení na cesty ale tahle kniha nefunguje, do Hofnu to davy lidí nepřitáhne. Právě naopak…
Originál: Refurinn, 2017
Překlad: Martina Bártová
Vydal: Zoner Press, 2025
223 stran
