Noční pavouk (John Lutz)

John Lutz Noční pavoukMilé dámy, žijete samy? Investovaly jste do bezpečnostních dveří a díky tomu, že bydlíte ve vyšším patře, se v noci cítíte bezpečně? Po přečtení této knihy už možná nebudete…

V New Yorku řádí zabiják, kterému média trefně přezdívají Noční pavouk. Za hluboké noci se tiše spustí na tenkém laně ze střechy mrakodrapu. V okně bytu vyhlédnuté oběti vyřízne potichu kousek skla, aby mohl otočit kličkou a otevřít okno. Předtím namaže panty voskem, aby neskřípaly. Aniž by vzbudil nic netušící ženu, vkrade se k ní do ložnice a důkladně ji zamotá do prostěradla a přikrývky.
Když se nebohá oběť vzbudí, je již pozdě. Pachatel jí pomalu zasazuje jednu ránu nožem za druhou. Pěkně pomalu, nespěchá. Rány nožem většinou oběť nezabijí. Tedy určitě ne hned. Než pachatel dospěje k nějaké sedmatřicáté ráně, dost často oběť mezitím zemře strachem, vysílením z nekonečné bolesti nebo na infarkt.
Kromě série se soukromým detektivem Frankem Quinnem píše americký spisovatel John Lutz i napínavé příběhy z tzv. „Noční série“. A právě tato kniha do této řady patří, i když si je s quinnovskou sérií v mnohém podobná. Především flashbacky do minulosti, které mají napovědět mnohé z přítomnosti, napětím, množstvím vražd či detailně popsaným mučením oběti před smrtí.
A že spisovatel své oběti rozhodně nešetří. V málokterém románu umírají rychle. Zde sice ještě Lutz nezachází do takových detailů, jako v pozdějších titulech (hlavně v Sérii či Mistru X). Někdy dokonce jen naznačí, co se stane, načež pak tělo objevíme až společně s kriminalisty. Aby nám však běhal mráz po zádech při představě předsmrtného utrpení oběti, to mnohdy úplně stačí.

Jako vždy se Lutzův příběh výborně čte, autor nezavádí čtenáře zbytečně daleko od děje, nezatěžuje jej obrovským množstvím postav ani sáhodlouhými a nudnými popisy pocitů či filozofickými úvahami.
V Nočním pavoukovi přináší nový a zajímavý typ sériového vraha. Oproti řadě s Quinnem se první větší zvrat objeví už zhruba ve dvou třetinách děje. Zlom je sice překvapivý, ale když se zamyslíme nad tím, co za zápletky nám předtím autor nabízel, zase tak moc se divit vlastně nemůžeme.
Vyšetřovací tým Franka Quinna vystřídala mladá policistka Paula Ramboquetteová a stárnoucí detektiv před důchodem Bickerstaff (pane Lutzi, kam na ta příjmení chodíte?). Trojici doplňuje zkušený detektiv (a v podstatě hlavní hrdina románu) Thomas Horn (i on má – stejně jako jeho kolega z paralelní série – velice rád doutníky). Trojlístek hrdinů doplňují dvě postavy (samozřejmě kromě Nočního pavouka), které mají na děj neméně důležitý vliv – Thomasova žena Anna a číšnice z podniku, kam trojice často chodí, bývalá psychoanalytička jménem Marla.

Zatímco tedy první dvě třetiny knihy se odvíjejí v duchu jiných Lutzových románů, poslední třetina knihy je poněkud jiná. Mrtvoly se vrší na hromadě jedna za druhou, až nakonec přestáváme stíhat sledovat, která je která a bohužel už nás to ani moc neděsí.

Třetí hlídku objevili na stromě. Vězela na sedačce, která Hornovi připomínala zařízení, jaké používají elektromontéři při práci na dřevěných sloupech. Paže volně visely podél nehybného těla.
A do nočního ticha znělo slabé, ale nezaměnitelné kap… kap… kap…
„Ještě krvácí,“ konstatoval Horn. „Zemřel před několika minutami.“
„Kristepane!“ děsil se Wunderly. „Možná už jsou mrtví všichni.“
„Do prdele!“ zaklel Larkin. „Jak se, kurva, mohlo něco takového stát? Pro boha svatého, proti čemu tady bojujeme?“

Zvláštnímu dojmu z finální třetiny knihy (pominu-li napínavou závěrečnou scénu v lesích poblíž horské chaty) neprospívá ani několik nelogických drobností, jako je například motiv jednání jedné z postav (opravdu by ho okolnosti dohnaly až k takovému jednání?) nebo fakt, že vězeňská služba přepravuje masového vraha uprostřed noci, pouze v jedné dodávce, navíc s ostrahou oddělenou od prostoru pro vězně přepážkou.
Přesto všechno jde o thriller se sympatickými postavami, které se chovají velice civilně, často pochybují, jsou frustrovaní neúspěchem a nedostatkem spánku, ale ve své činnosti nepoleví. A i když Noční pavouk asi nic nového v tomto žánru nepřinese (viděno však subjektivně, pokud knihu čtete – stejně jako já – až po Lutzových novějších počinech), napětí v něm nechybí (nezapomínejme, že svého času šlo o bestseller). Pokud jste milovnici příběhů o masových vrazích, “nočních thrillerů”, New Yorku a rádi se v noci bojíte, jistě si tuto knihu zařadíte do své sbírky. Jen to okno si raději ještě něčím zajistěte…

Originální titul: The Night Spider (2003)
Vydáno: Pinnacle Books, New York (2003)
Vydání v České republice: Domino (2013)
Přeložila: Klára Míčková (2006)
384 stran
2. vydání, česky poprvé publikováno 2006

www.dominoknihy.cz

Share Button

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.