Židovský policejní klub (Michael Chabon)

Židovský detektiv Mayer Landsman je ubytován v hotelu Zamenhof v Distriktu Sitka na Aljašce. V hotelu dochází k vraždě, byl zavražděn Emanuel Lasker, u těla rozehraná šachová partie. Společně se svým kolegou a bratrancem Berko Shmetsem se pouští do pátrání, přestože Mayerova nová šéfka a bývalá manželka Bina chtěla vyšetřování zastavit. Ukáže se, že mrtvý si jméno Lasker pouze „vypůjčil“ od jednoho dříve žijícího šachisty. Ve skutečnosti se jedná o syna významného Žida Shpilmana.

Několik židovských jmen (denní recepční hotelu se jmenuje Kohn) není jen náhoda, autor si totiž vymyslel fiktivní historickou situaci. Po druhé světové válce bylo Židům nabídnuta k osídlení část Aljašky, Distrikt Sitka. Po šedesáti letech ale musí území opustit, s čímž se samozřejmě nabízí mírně obměněná nerudovská otázka (Kam s námi?) a s tím i celá řada potíží – právě proto ostatně i příkaz, aby se nepokračovalo ve vyšetřování.

Jenže Mayer a Berko v pátrání pokračují. Dozvídají se informace o mrtvém – narkoman, který se nestýkal řadu let se svou rodinou, ale na druhou stranu člověk, který v mládí vykonal řadu dobrých skutků, spasitel, možná budoucí Mesiáš, v každé generaci se má přece jeden objevit. Prostředí, ve kterém oba policisté vyšetřují, není nijak příjemné. Náraží na Židy (s nimi si Chabon mimochodem nebere zrovna servítky), kteří dodržují zvyky, ale je to také skupina lidí, která vlastně může působit jako velká mafiánská rodina, v čele s Shpilmanem.

Nejdříve detektivka, v poslední čtvrtině spíše špionážní román či thriller. U některých knih bychom mohli skončit, nikoliv v Chabonově případě. Jeho kniha se věnuje i osobnímu životu jejích hrdinů, vztahů mezi nimi (nejméně třikrát například vztah otec – syn), ale rovněž tomu, jak se vlastně rodiny na Aljašce objevili. Třeba Mayerův život není po smrti sestry a rozvodu s manželkou zrovna povzbudivý. Rozhodně souhlasím s textem na přebalu, který jeho postavu přirovnává k detektivům drsné školy. Podobně jako někteří čtou Chandlera spíše kvůli stylu, i v Židovském policejním klubu si můžeme vychutnat také další věci.

Rozhodně jsou to dialogy, velké množství neotřelých přirovnání a úžasných hlášek, někdy i poměrně drsných postřehů.

„Mesiáš přichází,“ říká Mayerovi člověk, kterého potká a on na to vzhledem k vraždě:

„Tak to se akorát hodí … Dneska se nám uvolnil jeden pokoj.“

„Chtěla bys se mnou na Měsíc, Bino? Tam prý Židi ještě berou,“ řekne Mayer své exmanžele.

Přesto ale pár připomínek… Co by jiný autor popsal v jednom odstavci, vypráví Chabon v celé kapitole. Někdy příjemné, někdy přece jenom možná zbytečně dlouhé. Dále bych vytknul poměrně velké množství postav, ve kterých se možná mohou čtenáři někdy těžko orientovat, podobně jako v židovských termínech (Je rozdíl mezi rebem a rabínem?), které zde někdy nejsou vysvětleny. To samozřejmě není povinností autora a čtenáře může naopak donutit k dalšímu pátrání – třeba jaký je rozdíl mezi hebrejštinou a jidiš. I když zrovna tento příklad je zmiňován v doslovu Richarda Podaného, který čtenářům detektivek může připomenout časy edice Třikrát a doslovy osobností jako Jan Zábrana.

Kromě nominace na cenu Edgara (podobně jako před časem i Ecovo Jméno růže) kniha získala ocenění Hugo, Locus a Nebula v žánru sci-fi a fantasy. Pokud vám ale pod sci-fi naskočí mutanti, nové civilizace, létající talíře a podobně, jste na omylu. Jedinou vymyšlenou věcí kromě zápletky je již popsána historická událost, nebo-li alternativní historii. Jako příklad třeba různé filmy o životě Adolfa Hitlera i po druhé světové válce. V oboru alternativní historie získala kniha cenu Sidewise.

Já sám jsem knihu četl ke konci roku 2008, tedy v době zahájení dalšího izraelsko-palestinského konfliktu. Prožitek jsem měl díky tomu určitě silnější a zvláště poslední kapitoly mohou působit s ohledem na aktuální dění poměrně drsně.

Povedená kniha, zvlášť pro člověka, který od detektivky chce víc než pouhé pátrání po vrahovi. Podle Židovského policejního klubu se natáčí film, jehož režiséry jsou bratři Coenové. Sošku Edgara kniha nevyhrála, sošku Oskara jako film možná jednou ano…