Zábavní parky. Svět fantazie a rozzářených dětských očí. Adrenalin pro teenagery, kteří se mohou předvést před svými dívkami. Máte tohle prostředí rádi? Cukrová vata, střelnice, a tak? Možná po přečtení tohoto thrilleru změníte názor.
V malém americkém městečku Seaside na pobřeží Tichého oceánu začíná svítat. Osmnáctiletý zaměstnanec místního zábavního parku chce po zkrachovalém vztahu s kolegyní dát výpověď ve velkém stylu. Vkrade se ve firemním oblečení do zatím ještě prázdného parku a vyleze na konstrukci ruského kola. Tam se vyfotí se vztyčeným prostředníčkem a fotku pošle na internet. Příliš pozdě si však všimne, že se ke kolu někdo blíží. A ten někdo atrakci spustí a mladík padá dolů…
Když do Země divů, jak se park jmenuje, přijde o něco později zástupce výkonné ředitelky, s hrůzou najde pod kolem mrtvolu. Zdá se však, že je stará už několik dní a navíc má od jakéhosi zvířete natolik ohlodaný obličej, že je k nepoznání. Kdo to ale je a jak se sem dostal?
K případu je přivolána policistka Vanessa Castrová. Ovdovělá matka dvou dětí, která musela kvůli průšvihu se svým milencem, drogovým dealerem, odejít od policie v Seattlu. V policejním sboru Seaside nahradila dosavadního zástupce velitele, což se nelíbí řadě kolegů, kteří si na místo dělali naději.
Vanessa brzy zjistí, že tu nebude mít na růžích ustláno – kolegové ji nemají rádi, všichni jsou mezi sebou loajální a navíc se zdá, že něco tají. Park z velké většiny živí celé městečko, a tak policejní náčelník nechce podnikat žádné kroky, které by Zemi divů ohrozily. Navíc záhy vychází najevo, že se nejen pohřešuje „horolezec“ z ruského kola, ale že tu v minulosti zmizelo pravděpodobně za záhadných okolností mnohem více mladých mužů. Všichni byli stejného typu – opálení, hezcí blonďáci…
Když se rodačka z kanadského Toronta Jennifer Hillier (narozena 1974) přestěhovala ve svých třiceti letech kvůli manželovi do Seattlu, chyběli jí tu přátelé a také sníh. Možná z nudy začala později v jejich domě na pobřeží psát svůj první román (Pronásledovaná). Ukázalo se, že to byl šťastný tah – její literární tvorba slaví úspěchy. Dnes už má tato sympatická dlouhovláska, která i ve svých dvaačtyřiceti letech stále tak trochu vypadá jako teenagerka ze zábavního parku, na svém kontě už čtyři knihy. Tři z nich jsou řazeny do série „Killer Files“. Wonderland – jak se tento román v originálu jmenuje – patří do samostatných děl.
Název parku si autorka vypůjčila od mnoha parků po světě, které se takto jmenují. Přiznává, že se částečně inspirovala kanadským Wonderlandem poblíž Toronta, nicméně vše ostatní je jen fikce. Ráda kloubí částečné reálie s fantazií, jako to už udělala ve svých dřívějších románech. Obdobné je to i se Seaside, které skutečně na pobřeží Pacifiku existuje. Neleží ale ve státě Washington, jak se píše v knize, nýbrž v Oregonu. A podle Jennifer nemá nic společného s místem děje jejího románu.
Spisovatelka v jednom z rozhovorů přiznává, že je hodně inspirována tvorbou mistra hororů Stephena Kinga (s jehož Lunaparkem bývá Země divů občas srovnávána), ale také Chucka Palahniuka nebo knihou Paranoia od Josepha Findera. Stejně jako jedna z hlavních postav Země divů, i Jennifer považuje za nejstrašidelnější klauny a porcelánové panenky. Ale i přes staromilsky laděný thrillerově hororový příběh tu nezanedbatelnou roli hrají sociální sítě.
Na začátku knihy se zdá, že půjde o idylickou detektivku z ospalého pobřežního městečka, ale z tohoto omylu nás autorka rychle vyvede. Brzy poznáváme temné podhoubí celého parku, všudypřítomnou prohnilost vztahů, kdy se zdá, že jsou všichni významnější obyvatelé městečka nějak propojeni a každý někomu něco dluží. Ve čtenáři to dokonce může vzbuzovat až lehkou paranoiu, jako tomu bylo třeba ve zdařilém Ostermanově víkendu Roberta Ludluma. Vidíme, že Vanessa bude muset nejen najít vraha, ale bude se také potýkat s nežádoucí soudržnosti obyvatel Seaside.
Sympatické je, že řada postav nejsou těmi, za koho je zpočátku považujeme (tedy koho se nám autorka snaží předložit). S postupem děje sice začínáme u některých postav chápat jejich postoje a dokážeme je vidět v jiném světle, ale autorka nám o pár kapitol dál ukáže, že jsou jejich charaktery ještě temnější, než bychom čekali. Dokonce ani sama Vanessa nemá úplně čistou minulost, což nám autorka odkrývá postupně, přičemž ne vše je úplně vysvětleno, takže je možné, že se s touto zajímavou policistkou ještě setkáme. Hillier nám postupně, jak už to u dobrých autorů bývá zvykem, servíruje jednoho podezřelého za druhým, aby nás na konci překvapila.
Země divů je neskutečně dobře čtivý příběh. Moc se mi líbil autorčin čistý styl psaní, kdy nepotřebuje košatě popisovat scénu nebo obšírně vysvětlovat jednání některé postavy. Napíše vše tak výstižně, že to čtenář hned pochopí a přesně ví, jak daná scéna vypadá nebo jak to autorka s konkrétní postavou myslí. Nic víc, nic míň. Žádná omáčka kolem, všechno perfektně sedí, přitom však není zapomínáno na psychologii postav, které jsou dobře prokreslené a uvěřitelné. Proto mi bylo líto, když jsem knihu dočetl, protože se mi z idylicko/strašidelného/ponurého parku a Seaside nechtělo.
Děj směřuje do strhujícího finále, které se odehraje zhruba na posledních padesáti stránkách, ale do té doby se vůbec nenudíme, protože v příběhu se neustále něco děje. Právě kontrast mezi idylickým světem dětí či teenagerů a těmi nejhoršími stránkami lidské povahy, je to, na čem kniha stojí především. Přesně tahle podivná a ponurá zákoutí lidské duše Jennifer Hillier fascinují.
„Nemám jasnou odpověď na to, proč píšu o tak temných věcech, ale vím, že se při psaní thrillerů cítím opravdu dobře. A tak jedinou love story, kterou kdy budu moci vyprávět, je pravděpodobně ta, jak jsem se do thrillerů zamilovala.“
Možná, že až příště půjdete na Matějskou, budete si dávat bacha, jestli se po Vás někdo nějak divně nekouká. Ale nejspíš pro Vás nebude problém si po přečtení knihy říci „objevil jsem novou autorku a určitě se k ní budu vracet“!
Originální titul: Wonderland (2015)
Vydáno: Pocket by Books, a Division of Simon & Schuster, Inc., New York (2015)
Vydání v České republice: Baronet (2016)
Přeložil: Lumír Mikulka (2016)
384 stran (recenzní výtisk)
