Vraždy s cejchem (Elina Backmanová)

Výtečná severská detektivka vám ukáže, jaké může být léto ve Finsku…

Vyhořelá (a vyhozená) novinářka Saana jede na léto k tetě do kraje svého dětství – do Hartoly, samozvaného království. V ospalém městě se snad zastavil čas a Saana se začíná bát, že tam umře nudou – dokud nenarazí na záhadnou smrt oblíbené dívky Heleny, která zemřela před třiceti lety a případ zůstává dodnes nevyřešený.

V Helsinkách mezitím Ústřední kriminálka a její komisař Jan Heino se svým týmem řeší podivnou vraždu bohatého podnikatele. Na těle měl vypálený cejch. A další vražda je zavede do Hartoly…

Z počátku mi hlavní postavy přišly jako typičtí hrdinové severských detektivek, a finských zejména: mátožná Saana, potácející se v neurčité depresi a vzduchoprázdnu. Mlčenlivý Jan je tak upnutý na práci, aby nemusel myslet na umírající matku. Autorka s klinickým odstupem popisuje své postavy a jejich myšlenkové pochody, i ty nejbanálnější lidské úkony. Musela jsem si chvilku zvykat, že krom informací o případu najednou vím i to, že Saana měla ráno v pravém oku ospalku.

Ale čím víc se do jejich životů noříme, tím víc je chápeme. Detektivy, kterým náročná práce ubírá soukromý život, i Saanu, které objasňování záhady konečně vlilo energii do žil a začala být i sympatická. Další hlavní postavou je samotná Helena, kterou poznáváme díky vloženým kapitolám – a s každou další jako by se okruh našich podezřelých čím dál víc rozrůstal.

Zkušeným čtenářům detektivek je jasné, že se obě dějové linie nějak protnou, budou spolu souviset. Jde jen o to, přijít na to včas a nenechat se autorkou zaskočit. Ale tady, třebaže máte od začátku svou teorii o motivu, čím víc toho víte, tím míň si jste jistí. Ačkoli jde o prvotinu, autorka své čtenáře mate naprosto zkušeně a s přehledem…

Letní finská detektivka propojuje idylický venkov s hektickými Helsinkami, amatérské pátrání po dávném zločinu se současným profesionálním vyšetřováním vražd. Na prvotinu autorka zvládla nečekaně dobře svádět čtenáře na falešné stopy, pohrávat si s ním. Asi se vyplatila její důkladná sečtělost a znalost krimi podcastů. (Však i Saaně pomáhá ve vyšetřování Netflix a jeho true crime seriály.)

Mám podezření, že tu autorka dokonce použila jakýsi nezřetelný finský humor pro velmi originální propojení Janovy a Saaniny dějové linky. Nečekaná romantika tu působí tak úsměvně, optimisticky navzdory všemu – vlastně hezky zapadá do líné atmosféry finského léta, plného jahod, květin a teplých večerů na terase… Jediné, co tu kazí pohodu, jsou ty vraždy…

Originál: Kun Kuningas kuolee, 2020
Překlad: Vladimír Piskoř
Vydal: Cosmopolis, 2021
453 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA