V lese visí anděl (Samuel Bjørk)

V norských lesích opravdu visí andílek – náhodný chodec najde oběšenou holčičku ve školní uniformě s nápisem Cestuji sama. Vražda tak malého dítěte otřese i otrlými vyšetřovateli, a tak je jasné, že na případ musí nasadit své nejlepší, byť značně kontroverzní, lidi. Rozpuštěná jednotka zvláštního vyšetřování se znovu schází, aby zastavila vraha dřív, než na strom pověsí dalšího anděla…

Vedoucím týmu je Holger Munch, obtloustlý matematik a flegmatický šachista, kterého jen tak něco nerozhází. Snad jen vraždy dětí, které mu až moc připomínají jeho vnučku. Na tak závažný případ však jeho tým potřebuje ještě legendární eso – Miu Krügerovou, jejíž mimořádná empatie pomohla rozlousknout pěknou řádku případů – ale která jí samotnou přivedla na pokraj zhroucení…

Seveřané jsou depresemi pověstní, a když má člověk za sebou tolik, co Mia, není divu, že je na tom špatně. Její narušená psychika jen prohlubuje ponurost vyprávění – proti ní působí Munchův bohorovný klid jako vrchol optimismu. Mimo pátrání po vrahovi tu pak čtenáře udržuje v napětí i nejistota, zda Mia nakonec spáchá sebevraždu, nebo ne. Opravdu hodně nezvyklý detektiv…

Případ je komplikovaný a klade před tým i čtenáře samé otázky: jak souvisí nynější vraždy se starou kauzou uneseného miminka? Má vyšetřování nějakou souvislost s podivnou sektou kolem Pastora Simona?

Navíc autor udržuje čtenáře bdělé i střídáním vypravěčů – někdy zjišťujeme, jak moc Munch zbožňuje svou vnučku nebo jak Mia bojuje s vábením smrti, jindy se kapitola soustředí na malého kluka, který objevil druhou oběť. Prostor tu má i ajťák a hacker Gabriel, kterého čerstvě přijali do týmu bez jakýchkoli policejních zkušeností. Jeho nedotčenost násilnou smrtí dost ostře kontrastuje se zbytkem jednotky, otrlým a cynickým.

Čtenář opravdu musí na vše dávat pozor, protože i když je tohle autorova prvotina, už od prvních stránek je znát, jak zatraceně je dobrá. Jak člověka nenápadně pohltí… U nového autora nevíme, co čekat – někde po cestě mohou ležet indicie, důležitý může být jakýkoli detail – nebo si s námi autor pohrává stejně, jako vrah s policií a novináři? Tohle je totiž přesně takový typ detektivky, kdy si hned na začátku uděláte názor, už od prvních stránek je vám jasné, jak to bude – a pak jen znepokojeně přehodnocujete a zaskočeně upravujete…

V záplavě severských detektivek je obtížné nějak prorazit, vyčnívat mezi nimi. Spousta jich má zajímavé hrdiny, chytrou zápletku a budované napětí. Tenhle si všechny tyto ingredience může také odškrtnout, má však i něco navíc, co ho dělá mimořádným – ale co to je? Snad že záhady odkrývá po troškách? Že má v rukávu stále nějaký trumf? Nebo že vás nepustí ani po dočtení poslední stránky?

Dobrá detektivka se pozná podle toho, že chcete vědět nejen Kdo a Proč, ale taky „napsal tenhle chlap i něco dalšího?“ Samuel Bjørk je pseudonym hudebníka a dramatika Frode Sandera Øiena a ano, napsal další knihu s Munchem a Miou – tuhle slibnou sérii recenzenti označují jako „novou klasiku“ a to, že v superlativech nepřehánějí, dokládají i práva prodaná do neuvěřitelných 29 zemí – všude tam, kde umí ocenit výjimečnou detektivku…

Originál: Det hender en engel alene i skogen, 2013
Překlad: Eva Dohnálková
Vydal: Plus, 2015
381 stran