Norský spisovatel Samuel Bjørk napsal před třemi lety detektivní román V lese visí anděl, který byl velmi dobře přijat zahraničními čtenáři a po svém loňském uvedení na tuzemský trh si získal i české čtenáře. Autor nyní přijel do Prahy, aby zde 20. září čtenáře seznámil se svou druhou knihou, s názvem Sova.
Samuel Bjørk je pseudonym, autorovo vlastní jméno je Frode Sander Øien. Ke zvolení pseudonymu ho vedla snaha zůstat v anonymitě, a jak sám trochu žertovně podotýká, nikdy nechtěl nějak vyčnívat, chtěl být jen obyčejným člověkem bez talentu. Poněkud úsměvné od tak všestranného umělce, který přeložil Shakespeara, napsal dva kritikou uznávané romány, vydal šest hudebních alb, měl řadu výstav v předních galeriích a napsal pět divadelních her. V naší metropoli se čtenářům představil v prostorách ČSOB Inspirace na Jungmannově náměstí, a to na večeru pro milovníky severské detektivky. Návštěvníky čekalo mimo jiné povídání o Norsku, doplněné scénickým čtením v podání herců Dejvického divadla Davida Novotného a Jany Holcové.
Nejprve si však slovo vzala Adéla Šímová ze Skandinávského domu, který se na organizaci akce podílel spolu s nakladatelským domem Albatros Media a ČSOB Inspirací. Slečna Šímová čtenářům stručně představila formou prezentace nazvané „Norskem na křídlech Sovy“ nejzajímavější fakta o této skandinávské zemi. Pomyslné žezlo po ní převzal Petr Vizina z kulturní redakce zpravodajství ČT, který byl moderátorem celého večera. Svými zajímavými a vtipnými otázky na Samuela Bjørka všem předvedl, jak se taková akce má moderovat.
Hvězda večera Samuel Bjørk, nenápadný a skromný muž v brýlích a ve svetru, spíš působil jako kancelářský úředník, než jak autor poněkud drsnějších detektivek. V Praze nebyl poprvé, navštívil jí už v devadesátých letech ještě coby vlasatý muzikant. Naše hlavní město tehdy pro něj a jeho kamarády z kapely mělo přímo exotickou přitažlivost – směs kultury a historie, smíchané s moderním městem. Právě proto je také v jeho knize zmínka o tom, že policistka Mia Krügerová, jedna ze dvou hlavních postav jeho románů, má tetování, které si pořídila v Praze. Druhou hlavní postavou je vyšetřovatel Holger Munch, který stejně jako Mia nemá žádnou reálnou předlohu. Obě postavy pouze nesou (jak už to tak bývá) některé vlastnosti svého literárního otce.
Norský autor se k psaní detektivek dostal díky jedné literární soutěži o nejlepší detektivku. Tehdy si řekl, že to zkusí, a když uspěje, bude v psaní tohoto žánru pokračovat. Jak vidno, uspěl. Prosadil se temnými detektivkami, v nichž však není stěžejní explicitní násilí, ale spíše vyvolávání strachu pomocí psychózy. Ne nadarmo se řeč stočila na podobnost jeho románů s depresivními obrazy autorova krajana, malíře Edvarda Muncha (1863-1944), s nímž autorův literární hrdina sdílí stejné příjmení. Přestože až do invaze severských detektivek pokládalo mnoho lidí Skandinávii za domov Pipi Dlouhé punčochy, ABBY, Volva a krásné krajiny, Bjørk tvrdí, že právě Munchovy obrazy jsou tím pravým obrazem Skandinávie. Jak už zaznělo na podobných besedách – v zimě je tam dlouho tma, a tak si lidé vyprávějí strašidelné příběhy. Bjørk navíc ve svých románech podle vlastních slov hodně sází na emoce, které však dosazuje do příběhu až poté, co má vymyšlenou hlavní zápletku a vnější děj.
I když by se po přečtení Anděla nebo Sovy mohlo zdát, že je v Norsku velký počet lidí s temnými stránkami z dětství nebo dětí s traumaty, autor tuhle domněnku vyvrací. Podotýká, že každý umělec píše o lidech, kteří něco zažili. Kdo se má dobře, je nezajímavý.
Debaty s autory detektivek se velmi často dostávají k otázce převedení knih na filmové plátno. I v případě Samuela Bjørka už proběhla určitá jednání, jedno dokonce s producenty z Hollywoodu. Jeho příběhy by tedy měly dostat jednak podobu amerického filmu, jednak norského televizního seriálu. O jaké romány konkrétně půjde, se však autor nezmínil.
Povídání s autorem dvakrát doplnilo scénické čtení, kdy se role Holgera ujal s humorem jemu vlastním herec David Novotný, zatímco drobná a křehká Jana Holcová četla party Mii Krügerové.
Beseda se točila kolem obvyklých témat a nepřinesla žádnou překvapivou novinku ohledně způsobu psaní detektivek nebo dosud netušený fakt o Skandinávii. Nicméně díky zmíněnému svižnému moderování ubíhala v příjemném duchu a návštěvníci jistě nelitovali, že se na akci dostavili. Měli možnost sami klást hostovi dotazy a na konci večera si nechat podepsat knihu. Další autogramiáda byla naplánována ještě na druhý den v pražském nákupním centru Arkády Pankrác.
