Unesená (Mo Hayder)

Mo Hayder UnesenáPodzemní garáž nákupního střediska. Postarší Rose Bradleyová si právě ukládá nákup do auta, když ji neznámý útočník v masce Santa Clause srazí k zemi a ujede s jejím vozem. Na zadním sedadle však sedí její jedenáctiletá dcerka Martha. Detektiv-inspektor Jack Caffery z jednotky pro vyšetřování závažných trestných činů je však celkem optimistický – statistiky hovoří jasně – ve většině podobných případů jde pachateli o auto, nechce se zaplétat do únosu, a tak dítě většinou někde rychle vysadí. Brzy však Cafferyho začnou nahlodávat pochybnosti, možná to nebude podobný případ, od únosu uplynuly více než tři hodiny a o malé dívence žádná zpráva. Jde o něco jiného?

Phoebe Marleyová, které nikdo neřekne jinak než Blecha, zdědila dobrodružnou povahu po svém otci. Právě se chystá lézt na skalní stěnu v uzavřeném lemu. Vzhledem k nepříznivému počasí není sporu o tom, že tu není z nějaké záliby. Ne, kdysi tu ukryla mrtvolu ženy a nyní se chce přesvědčit, zdali tam stále je. Blecha Marleyová je také seržantkou u policie a ještě před půl rokem byla i objektem zájmu Jacka Cafferyho.
Mezitím rodiče malé Marthy, Rose a Jonathan Bradleyovi stále čekají na jakoukoliv zprávu. Té se jim brzy dostane, a to v podobě šokujícího dopisu, kde únosce rodičům sděluje, že jim Marthu nevrátí – naopak detailně popisuje, co všechno s ní bude provádět. Caffery se také dozvídá překvapující novinky. V minulosti se v jiných rodinách odehrály dva podobné pokusy o ukradení auta i s dítětem, ale pachatel dítě vždy nakonec vrátil. Mají tentokrát namísto zloděje aut co do činění se sadistickým pedofilem?
Na jiném místě nechává šestatřicetiletá Janice Costellová v zaparkovaném autě v autosedačce pětiletou dceru Emily, aby mohla ověřit své podezření, že jí manžel zahýbá…
Unesená je sedmou knihou britské spisovatelky Mo Hayder (nar. 1962), která proslula jako autorka velmi temných thrillerů. Trhá všemožné žebříčky prodejnosti a její knihy v různých internetových databázích knih získávají u čtenářů obvykle plný počet hvězdiček. Kritici nešetří výrazy jako „ztráta morálního kompasu“, což samozřejmě ještě zvyšuje zájem čtenářů. Mo sama zapadá do toho typu spisovatelů, kdy se divíte, že někdo tak sympatický píše tak ponuré příběhy. Tahle milá blondýnka s trochu posmutnělým úsměvem si však prošla vším možným a její určitá drsnost se promítá i v jejích příbězích.
Navzdory pověsti autorky se může zdát, že se její nový thriller zpočátku rozjíždí pozvolna. Ale on totiž není vůbec důvod drásat nervy čtenáře šokujícími podrobnostmi, tak závažný zločin, jakým je únos dítěte spojený s pedofilií, nepotřebuje drastické detaily, je děsivý a odporný sám o sobě. Jenže vtip je v tom, že čekáme a víme, že „něco přijde“. Mo Hayder nám ale postupně servíruje drobné detaily, z nichž mrazí především díky nastartované představivosti čtenáře. Za všechno snad mluví nález kalhotek malé Marthy na palubní desce nalezeného automobilu či ještě brilantnější zápletka s dětským zubem v jablečném závinu. Takových detailů a náznaků je v knize samozřejmě více a přicházejí velice nenápadně, o to více však na ně reaguje naše fantazie.
Caffery velice, velice pomalu položil zub na stůl asi čtvrt metru od svého talíře.
„Jak se vám dostal do pusy?“ Hlas důstojnice sedící vedle něj zněl hluboce a kontrolovaně.
Caffery se podíval na svůj talíř s nedojedeným jablečným závinem a šlehačkou. Policistka se podívala do svého talíře. Poté si pohlédli do očí a otočili se k Jonathanovi, který rovněž zíral na vlastní porci. Obličej měl celý popelavý.
„Odkud se ten závin vzal?“
Str. 85
Pokud jde o postavy, někteří hrdinové si prošli podobně jako autorka mnohým. Jack Caffery je hlavní postavou už páté knihy stejnojmenné série. Sympatický čtyřicátník, který na první pohled zaujme opačné pohlaví, ale na druhý zarazí jeho prázdný a smutný výraz. Detektiv k němu má ale důvod – jako desetiletý přišel o bratra. Předpokládalo se, že se stal obětí pedofila, přičemž jeho tělo se nikdy nenašlo. Ve své práci se denně setkává s hrůzami a nejnižšími lidskými poklesky.
Jeho jediným přítelem je bezdomovec, který si říká Chodící muž. Ten pro změnu přišel o dceru, kterou mu znásilnil a zabil pedofil, jenže tehdy ještě byznysmen „svého“ zločince dopadl a postaral se o to, aby už nikdy nic neviděl a nemohl nikoho znásilnit. Po odpykání trestu přespává v mrazivé krajině na karimatce. Mimochodem na oficiálním webu autorky je Unesená zařazena jako série s Chodícím mužem (The Walking Man Series).
Ani třicetiletá Blecha nemá zrovna růžový život. Vede tým policejních potápěčů (sama Mo Hayder má děti s bývalým členem této jednotky, takže je trochu jasné, jak některé postavy románu vznikly), který v posledním období nesklízí zrovna úspěchy. Blešiny oba rodiče zemřeli, a tak jí na idylický život s nimi zbyly pouze vzpomínky. Před půlrokem se zdálo, že by k sobě mohli s Jackem najít cestu. Jenže to by nesměla odklidit mrtvolu ženy, kterou zabil její bratr a nesměl by si Jack myslet, že mrtvolu uklidila sama Blecha jako následek svého činu. Z nějakého důvodu ji sice neudal, ale jeho city k ní naprosto vychladly. To však Blecha neví a opad zájmu nechápe.
Jack a Blecha mají proti sobě ovšem téměř geniálního únosce, jehož schopnosti jsou skoro až na hranici reality. Zločinec se dokáže vyhýbat dopravním kamerám, snadno najde rodinu obětí, i když se policie všemožně snaží, aby o jejich úkrytu nikdo nevěděl. Dokáže pracovat s uspávacím plynem, předvídá dopředu několik tahů policie.
Ti všichni jsou aktéry velmi inteligentně postaveného strhujícího příběhu, který nemá nouzi o napínavé scény (např. celá linie se zasypaným tunelem, která se mi hodně líbila; mimochodem jde o existující místo), zvraty ve vyšetřování, jiné pohledy na případ atd. A už vůbec nevadí, že jsem pachatele vytipoval někdy v půlce příběhu. V knize se napětí šroubuje a utahuje s každou stránkou. Vzrušující pátrání po zmizelých dětech si bezesporu užijete, budete s překvapením odkrývat nové stopy či se bát o osud některých postav. Před odhalením každé nové skutečnosti ve stylu „něco je jinak“ vás spisovatelka nechá pěkně podusit ve vlastní šťávě, kdy už doslova prosíte (pokud nechcete přeskakovat stránky), ať vám prozradí, co nového se objevilo. Budete (možná užasle) sledovat, kam je ještě možné děj posunout, o co ho obohatit. Přesto to není zamotané, ani komplikované. Čte se to dobře, srozumitelně, není vůbec důvod číst některé věty či celé odstavce znovu, jako je tomu u jiných spisovatelů.
Hlomoz stále sílil. Za pár vteřin už byl ohlušující. Stěny tunelu se otřásaly tak silně, až to vypadalo, že se houpe celá Země. Tunel jako by burácel, voda se kolem nich čeřila a zachytávala odrazy velkého reflektoru. Kdesi před nimi se ve tmě ozvaly zvuky kamení padajícího do vody.
„Sakra,“ zasyčel Wellard a sklonil hlavu. „Sakra a do prdele.“
Str. 121
Autorka nikdy nezapomene ani na sugestivní popis podzimního anglického dne. Necháte se tak snadno vlákat do studené a deštivé atmosféry, tolik oblíbené v řadě detektivek. Ostatně takový příběh se snad ani za slunečního dne odehrávat nemůže a bylo by zajímavé spočítat, kolikrát je v knize skloňováno slovo „déšť“.
Déšť už ustal, ale stále silně foukalo. Pokaždé, když už se zdálo, že se vítr utišil, se odněkud opět zvedl. Začal svištět přes silnici, setřásal ze stromů dešťové kapky a posílal je v obloucích do Cafferyho reflektorů.
Str. 25
Mo Hayder získala v roce 2012 za Unesenou cenu Edgar®, a to v kategorii „Nejlepší román“. Tuto prestižní cenu uděluje sdružení profesionálních autorů detektivek ve Spojených státech (Mystery Writers of America). Kniha byla také mou první od této autorky. Více než čtyři sta stran přečtených jedním dechem. Nebude tak určitě poslední a já osobně se moc těším nejen na čtení jejích dalších příběhů, ale určitě sáhnu i po těch dřívějších.
Originální titul: Gone (2010)
Vydání v České republice: Domino (2013)
Přeložil: Jiří Kobělka
414 stran
Share Button

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.