Mladý učitel byl zastřelen. Seznamujeme se s ním právě když prochází úvahami nad prozrazením své lásky. Chvíli poté zírá do černých očí a hlavně zbraně. A stále se ptáte: „Kdo byla ona žena či dívka a proč by ji měli její příbuzní chtít pomstít?“ Tahle otázka zůstává otevřená téměř do posledních stran knihy. Jako kdyby byla zcela nepodstatná. Nebo ne? Mezitím jsou nalezeni nejen zastřelený Jakob, ale i jeho rodiče. Proč je u zbožných lidí, vlastně přímo faráře a jeho rodiny nalezen pentagram a proč byli tak hrůzostrašně zabiti? Souvisí nějak s projevy satanismu v okolí?
Mezi děsivým pátráním po pachateli vraždy tří lidí, vyšetřuje tým kolem inspektorky Ireny Hussové další případ a na jiné je vzpomínáno a to docela podrobně. Kolikrát se mi v těchto pasážích chtělo vykřiknout: „co to sem pletete, já chci zpátky číst svůj případ“. Nervozita a napětí. Něco podobného jsem prožívala při četbě knihy Henninga Mankella, Mrtví ve člunu. Podivné praktiky, satanství, magie, ale i cesta Ireny za sestrou Jakoba do Anglie, která může nebo nemusí napomoci vyřešení případu. Sledování vztahů uvnitř vesnické církve, kde vztahy k bližnímu svému nejsou právě nejvlídnější. Kniha se ale „netočí“ jen kolem policejního vyšetřování, ale okolo Irenina života, který není vzhledem k její práci právě jednoduchý.
Pocit, že severská detektivka je jiná, je možná jen pocit. Ale co přesně vím, je že knihy jako tato, psané lehkým stylem, se správnou značně gradovanou dávkou napětí, trochou tajemna se prostě jen tak odložit nedají. Příště se snad jen lépe předem připravit a nasunout pytlíky s chipsy co nejblíže a na krk si dát nápis: NERUŠIT!
Vydalo Nakladatelství MOTTO (www.motto.cz) r. 2006;
Překlad: Eva Nováčková
Originál: Glasdjävulen, 2002
