Smrt na lovu
Muž v maskáčovém oblečení Ólafur Jónsson, skládací stolička, pes. Skoro to vypadá, jak kdyby šlo o rybáře v akci. Jenže tenhle muž si vyrazil střílet po husách. Můžeme očekávat, že narazí na mrtvolu, ale pak po lovci hus začne někdo střílet. Z někoho, koho čtenáři možná považovali jako vedlejší postavu, která jen najde nějaké tělo, se záhy stává oběť. Zavražděný. Vyšetřování se ujímají policisté z Reykjavíku. Prověřují si lidé z Ólafurova okolí. Manželka, s kterou chystal rozvod. Právník Tomás, s kterým měla manželka poměr. Starý Gudjón, který mrtvého objevil, ale hlavně spolu měli spor. Právě on se jeví asi jako největší podezřelý (nebo možná dcera starého pána), ale pak dochází k druhé vraždě. Opět je zavražděn lovec hus. Oba se dokonce stavovali na stejné benzinové pumpě. Jeden člověk byl v loňském roce postřelen a přišel o jedno oko. A co třetí oběť…? Začíná se prověřovat, jestli mezi oběťmi neexistuje nějaké pojítko.
Oddělení težkých zločinů
Kromě samotného vyšetřování, které přinese několik zajímavých momentů, které bych nerad prozrazoval, se dozvídáme i o osobním životě policistů z oddělení těžkých zločinů v Reykjavíku. Hlavním hrdinou je mladý vietnamský policista po třicítce Birkir Li Hinriksson, a jak znalý čtenář pozná, Hinriksson zní podezřele islandsky, což není náhoda. Jméno Birkir i příjmení po otci Hinriksson získal až na Islandu. Autor se ale věnuje i dalším osobnostem – především Gunnarovi, který je Birkrovým asi nejbližším spolupracovníkem. Žije s matkou, která pro změnu matku pocházející z Německa, a často si rád po práci zajde na pivo. Ti dva jsou asi nejvýznamnějšími kriminalisty, ale jsou tu další. Žena v týmu Dóra, Símon, který by chtěl konečně sám vyřešit vraždu. Šéf Magnús pro změnu nemá zrovna pohodový manželský život. Klasicky detektivní postavičkou je pak specialistka z laboratoře Anna, která kouří jednu cigaretu za druhou. S případem ale pomůže také Emil a další osoby, s kterými se v hospodě setkává Gunnar. Emil pracuje na detektivním románu a několik jeho poznámek může celkem pobavit.
Island a severské detektivky
Lehce, čtivě napsaná detektivka je rozdělena na kapitoly podle dnů podobně jako Vánoce Hercula Poirota. V jednotlivých kapitolách pak navíc najdeme rozdělení podle časových určení (tedy například 06:10, 17:45…) a po dočtení je zajímavé podívat se, kdy příběh začíná a kdy končí. Styl připomíná dalšího islandského detektivkáře, totiž Arnalda Indridasona. Postupně se ale (zhruba od poloviny) začíná vyvíjet jiným směrem než detektivky s policistou Erlendurem. Význam pro pátrání začnou mít mimo jiné i McBainovy detektivky (jen bych si dovolil upozornit, že u názvů knih se v angličtině píší všechna slova velkými písmeny, což tu při uvedení originálního názvu není dodrženo).
Toho, kdo zatím nesáhl po žádné knížce islandského autora, možná překvapí, že si zde všichni tykají a říkají křestními jmény. Poněkud zádrhelem mohou být některé islandská místopisná jména. Hvammsfjördur, Fellsströnd, Skúlagata atd. atd. Ostatně i úžasná islandská krajina zde hraje určitou roli – a že je prostě jiná než v Čechách se dá krásně zjistit z traileru filmové verze MANNAVEIÐAR, která byla uvedena v březnu 2008.
Severské detektivky jsou zkrátka často hodně dobré. Vietnamský policista na Islandu, který má rád vážnou hudbu a dokáže uběhnout maratonských čtyřicet dva kilometrů, je něco celkem neobvyklého. Milovníky detektivek pak může potěšit, že kromě McBaina – a větší počet pátrajících policistů může připomenout jeho 87. revír – narazí při vyšetřování například na knihu Colina Dextera Největší případ inspektora Morse. Přestože byl pro mě důvod, proč k vraždám došlo, docela překvapivý a šokující, zasloužil by si závěr trošku zkrátit. I když ale Island trápí finanční krize, autora rozhodně nemusí trápit, že by se mu tahle detektivka nepovedla. Povedla.
Originál: Afturelding (2005)
Překlad: František Ryčl
Moba, Brno 2008, edice Severská krimi, www.mobaknihy.cz
288 stran
